Přidušená svoboda

Obdivuji každého, kdo něco dělá nad rámec svých povinností. Ať to jsou lidé, kteří v zimě odhrnují sníh před domem, s partou uklidí dětské hřiště, les nebo kostel, ráno stojí na křižovatce a převádějí děti do školy nebo uspořádají happening na náměstí. Obdivuji každého, kdo se z pasivního konzumenta stane tvůrcem pozitivních událostí, kdo přispívá k tomu, že společnost nedegeneruje ani nestagnuje, kdo pracuje na zušlechťování prostoru kolem sebe.

Co dovede dobrá parta, jsem viděl v Budějovicích na akci Město lidem, lidé městu – vždyť tu parádu, kdy jsou zavřené ulice v centru, Krajinská dává šanci k posezení na trávníku a u Slepého ramene vybízí k odpočinku písčitá pláž, nepořádá radnice, ale zdejší lidi. Stali se inspirací pro jiné čtvrti, kde si sousedé vyjednali výjimku a na chvíli odklonili dopravu, aby spolu mohli posedět venku, aby jim ta ulice v plné šíři chvíli patřila. Je to složitý byrokratický proces, dělat cokoliv navíc naráží na limity státu a samospráv, které chtějí nejen vládnout, ale i ovládat, a tihle lidé dokazují, že nepotřebují politiku ani politiky, aby připravili něco smysluplného, co sdružuje a baví.

Demokratické státy potřebují silnou občanskou společnost. Právě tyhle lidi, kterým není lhostejné, v čem žijí, kteří cítí odpovědnost za sebe i okolí a nechybí jim kritické myšlení. Především díky němu se propracovali k potřebě něco dělat. Jsou důkazem, že za vším nemusí stát státní ruka, která věci jen komplikuje a prodražuje, protože nikdo není horší hospodář než správce veřejného rozpočtu. Sebevědomá občanská společnost dokáže čelit nárazu diktatur, a tak totalitní strany volají po jejím oslabení, nepotřebují pastevce, ale stáda, masu vděčnou za zvýšený důchod, nový pořad na Barrandově a klid po desáté večer. Občanská společnost chce stát jako službu, silný stát vyžaduje sloužící lid.

Někdy stačí málo, třeba jen naslouchat lidem, kteří ve svém volném čase řeší podmínky pro cyklisty nebo zeleň ve veřejném prostou, a přitom nestaví do popředí své dojmy, ale zkušenosti a fakta. Všude kolem žijí lidé, kteří o demokracii nehovoří, ale kteří ji spoluvytvářejí, už jen tím, že se dobrovolně hlásí k zodpovědnosti.  V tom je největší luxus dnešní doby. Dává šanci odmítnout odpověď na otázku, co jsi v poslední době udělal nad rámec svých povinností pro svět kolem sebe, pro město nebo vesnici. Zdravou společnost posiluje každá pozitivní odpověď, zatímco každá negativní ji dusí.

Symptomy posledních let utahují demokracii provaz kolem krku. Trochu lapá po dechu. Ale čerstvého vzduchu kolem je ještě spousta.  Nevyčerpatelně pro každého, kdo svobodě nabídne vlastní plíce tím, že bude něco dělat.