Úvodník k letnímu číslu: Nadechnout se

Procházel jsem se Krumlovem a slyšel šumění listí. Chlapi natírali mostek u bývalého mlýna a jiní na sebe pokřikovali z lešení, rozuměl jsem jim každé slovo. Děti se honily po ulici, krátké kalhoty měly špinavé od bláta a trička od zmrzliny. Radniční ulicí, s tím insta-výhledem na zámeckou věž, kráčel dolů k řece postarší pár, zavěšený do sebe a dvou igelitových tašek. Paní se ptala pána, jestli oškrábe brambory, on přikyvoval a pokuřoval, selfie s věží si neudělal nikdo. O chvíli později probíraly prodavačky v knihkupectví nad hlavním náměstím, že město letos nejspíš nevydá kalendář, protože ho nemá kdo kupovat, a kavárník v Široké ulici mě nakonec provedl zbrusu novým interiérem a řekl zásadní větu: Krumlov se potřeboval nadechnout.

Pár dní předtím jel kamarád Marek vodu. Teplota 26 stupňů a slunce nad hlavou, koryto plné, dlouho pršelo. Téměř dvě hodiny nepotkal jiné vodáky. Býval otrávený z toho, jak se Vltava proměnila v dálnici do Chorvatska, z opilců, kteří přepadávají z raftů, z přecpaných jezů i kempů, kde se fronta na pivo stáčí za roh. Najednou měl řeku jen pro sebe, zase tekla jen pro něj. Nevěřil, že něco podobného ještě někdy zažije. Komentoval to na Facebooku a doplnil ještě překlad pro Prahu: „Málo vody, samý kameny, furt lije, pivo teplý, řeka přecpaná. Jeďte radši do Chorvatska!“ Ale fotky ho stejně prozradily – prázdno před ním, prázdno za ním. Jako by obarvil černobílé snímky, vyretušoval déšť nebo vložil do zimní krajiny letní stromy. Vltava se nadechla a Marek byl při tom.

Pozoroval jsem to na vlastní zahradě, kterou zabydleli ptáci. S dětmi jsme hleděli na nebe, na modré obloze se houpaly bílé mraky, přes které nikdo nepřepisoval letecké řády. Všichni malovali: příroda zelenější krajinu a přátelé byty a domy, s malířskými čepicemi na hlavě ukrajovali karanténní nudu. Na parapetech sedělo méně prachu. Internet zaplavila videa a fotografie ze všech koutů světa, kozy, jeleni nebo prasata se prodírala městskou džunglí. Nebýt těch proklatých roušek a vládního strašení, mohl to být pěkný čas pro nadechnutí se. Potřebovali ho všichni.

Tohle léto bude jiné, přichází po restartu, stojíme v bodě nula. Užijte si Krumlov a Vltavu tak jako kdysi – ta příležitost se dost možná už nezopakuje. Příjemné letní dny.

Jan Štifter