Úvodník k podzimnímu číslu: Mejdan na dluh

„Oni ale vůbec nejsou hloupí,“ řekl mi jeden známý, majitel velké firmy, když jsme spolu u kafe probírali politiku. „Ty blbosti nedělají z blbosti, ale vždycky jenom pro prachy.“

Vlastně nevím, co je horší. Jestli je větší zlo poškozovat stát v dobré víře nebo ve vlastním zájmu. Andrej Babiš poslal deset milionů lidí na zájezd, jaký nemá v historii České republiky obdoby: jedeme na dluh, jíme na dluh, řidič autobusu je taky na dluh. Stevard plní jakákoliv přání. Uprostřed večírku člověk nemyslí na ráno. Tak další drink, napište to na futro!

Ztratili jsme rozpočtovou opatrnost, bojem s koronavirem jde zaštítit kdejaký nesmysl. Do určité míry jsme spolupachateli zločinu století: přihlížíme, jak kolem protékají miliardy, a čekáme, až ta povodeň dostoupá do našich domů, abychom si taky mohli načerpat do připravených kbelíků. Pokud dnes nestojíme na Václavském náměstí, jestliže se nevzepřeme vládnímu hazardu, pak ten předražený zájezd pomáháme pořádat.

Ještě před rokem hovořil Andrej Babiš o tom, že zrušit superhrubou mzdu je demagogie. Dnes takový nápad hájí i ministryně financí, která zároveň není schopná vysvětlit, kde propad nějakých osmdesáti miliard zalepit. Peníze nebudou, ztratí se, ale můžeme si je jednoduše půjčit. Vláda na jaře podporovala podnikatele a živnostníky, a hasila tak akutní výpadek jejich příjmů, ale od léta jen nebetyčně rozhazuje. Jako by se přetrhl špagát, který leckdo zkoušel napnout, aby zjistil, kam až může dojít, ale pořád se držel v mezích přijatelného. Ten přetržený špagát dovoluje, aby ve stovkách miliard nebyly vidět jejich jednotky. Lze přerozdělovat, utrácet a rozhazovat. Napakovat se na státním, stát to nebolí. Hodit peníze maminkám, důchodcům, dohodářům, tak jen pojďte, nestyďte se. Zapomněli jsme na někoho? Ať se přihlásí, dostane něco zítra. I pro něj pošleme autobus. Pětitisícovky létají z balónu. Otázka, kde na to vezmeme, současné ministry unavuje, neptejme se jich na to.

Vláda Andreje Babiše poškodí tuto zemi jako nikdo předtím. Rezignovala na jakoukoliv rozpočtovou ukázněnost. Kdo nadává na vládní opatření, nemá rád odměňované skupiny. To, co se jeví jako dar, je ale pořád jenom půjčka. Autobus se řítí českými kraji, stevard nestíhá dolévat a první lidé začínají blednout. Pokud se tohle nezastaví, čeká nás po mejdanu pěkně tvrdá kocovina.