Volání zvonů

Ten zvuk slýchám od dětství a vždycky mi připomene, že jsem tady doma. Když bijí kostelní zvony. Je v nich řád a spravedlnost. Jestli je něco skutečně typického pro ráz české krajiny, jsou to kostely a kaple, dominanty každého města i vesnice, jejichž věž trčí jako varovný prst. Kdysi nejvyšší stavby českého venkova, dokud je komunisté nezačali porážet výstavbou panelových sídlišť. A jestli je něco skutečně typického pro českou duši, je to vyprázdněnost chrámů, kde při bohoslužbách na chvíli zavržou maximálně dvě přední lavice. Hlasy lidí tu rezonují jen na Štědrý den, farář se na chvíli stane atrakcí, protože o duši v tom davu nejde, možná o rituál, zvyk, bez hlubšího přemýšlení, železná košile politá punčem z náměstí.

Nevzniklo to ze dne na den. Poprvé mi to došlo ve Velešíně, když jsem na chvíli ustrnul před kostelem svatého Jakuba. Na sklonku osmnáctého století ho nechal císař Josef II. uzavřít, aby si ho nakonec Velešínští upravili na byty a přistavěli k němu hasičárnu. Dnes připomíná činžáky, ve kterých funguje mimo jiné kavárna a informační centrum. V těch časech dosloužila také kaple, kde v létě chalupaří zpěvačka Petra Janů. Že sem lidé dříve chodili pro duševní vzpruhu, by dnes už nikdo nepoznal. Naopak v Jiříkově Údolí v Novohradských horách pochopí návštěvník, že je kaple odsvěcená, jen podle branky, plotu a šňůr, na kterých usychá prádlo dnešních majitelů. Jak se asi spí v místech, kde stával oltář a farář vedl kázání?

Když komunisté slavně stěhovali děkanský kostel v Mostě, mělo to jen přikrýt skutečnost, že dalších šest se jich rozhodli zbořit. Dokonce ani podle tehdejších odborníků nevybrali ten nejcennější. Připomíná sirotka, kterému režim vyvraždil rodinu. Jiným komunisté vzali vnitřnosti, třeba svaté Anně v Budějovicích, dnes Koncertní síni Otakara Jeremiáše – hned za hlavním vchodem sedí šatnářka, barokním chrámem se chodí do kavárny, ještě nedávno to tu páchlo cigaretami, jako kdyby si svatá Anna odběhla z hlavní lodě a tajně kouřila na baru. Jen kousek odtud, vlastně za rohem, dlouhé roky fungoval k potřebám skladiště kostel Svaté rodiny. Tam už se ale stal malý zázrak, na který svatá Anna, spící v semišových sedačkách koncertní síně, zatím čeká. Jako patronka ztracených věcí ví, že co na chvíli zmizelo, zase se jednou objeví. Tuší, jestli z těch kostelů a kaplí budou jednou opět znít zvony, aby připomínaly lidem, kam patří, že jsou tady doma.

Foto: Od Petr Vilgus (Vlastní dílo) [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) nebo CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons

... ČTĚTE ZIMNÍ DVOJČÍSLO ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!