ŽENSKÝ SVĚT: Promiň, Andreji. Nejsme chodící dělohy

Ty fotografie vždy obletí sociální média a zpravodajské weby rychlostí dostihového koně. Část publika se nad nimi ušklíbne, novinářky a špetka novinářů si napíšou několik štiplavých komentářů a tím to (většinou) skončí. O čem je řeč? Naposledy třeba o přehlídce tří kravaťáků a čtyř mužů v bílých pláštích pózujících při tiskové konferenci o českém porodnictví 21. století a o plánu na vybudování nového centra neonatologie v prostorách pražské Porodnice U Apolináře. Na fotografiích z tiskovky je sedm mužů a jediná žena – v roli moderátorky vystoupení českého premiéra a jeho komparsu v podobě ministra zdravotnictví, primáře a dalších porodníků. Fakt, že ústřední postavou v příbězích zrození nového života je žena – matka – rodička, ten politici, lékaři, ale často i média ignorují.

Úsměvným střípkem, který to dokládá, je úvod jednoho článku o překotném porodu Američanky Rose Patrickové. Podle editora webu Novinek byl porod „pořádně dramatický. Odehrál se totiž na parkovišti před nemocnicí a malého Naviho přivedl na svět sám otec. Pupeční šňůru mu podvázal rouškou.“ Článek se celý nese v podobném duchu, popisuje hrdinství tatínka, který sám porodil. Rose akorát na začátku praskla voda a na konci se vyjadřuje k výběru jména miminka.

Názory, které se líbí českému premiérovi ale už tak úsměvné nejsou. Při příležitosti tiskovky prezentoval na svém Facebooku výroky porodníka Antonína Pařízka z Porodnice U Apolináře o tom, v jakém věku by měly české ženy porodit své první dítě.

„(…) V dnešní době mají ženy své první dítě v průměru okolo 30. roku. Současná medicína je na tak vysoké úrovni, že porodnické výsledky jsou i u žen ve velmi pokročilém věku na stejné úrovni jako u žen mladých. Rozdíl je ovšem v tom, že dítě starší matku značně duševně a fyzicky vyčerpává, a proto většinou skončí pouze u jednoho dítěte. A to je z hlediska naší země nevýhodné. Proto je třeba podporovat všemi možnými nástroji, aby ženy rodily své první dítě mnohem dříve, než dosáhnou 30. roku svého života (optimální je věk okolo 24. roku života ženy).“

Vypadá to, jakoby se i v tomto případě premiér řídil marketingovými průzkumy a podle nich upravoval svá veřejná vystoupení. Například podle průzkumu agentury Behavio, zaměřené na podvědomé myšlení, si víc než třetina Čechů myslí, že děti jsou naplněním života ženy. Ať už mají prvního potomka v „optimálním věku 24 let“, nebo později.

Lidé s tímto názorem taky častěji souhlasí s tím, že: živitelem rodiny má být muž, žena se stará o domácnost, homosexuálové nemají mít právo adoptovat děti a za určitých podmínek je žena spoluodpovědná za to, že ji někdo znásilnil.

CHCI BÝT DOBRÁ MÁMA

Premiérův příspěvek zvedl v médiích vlnu kritiky. Třeba organizace Beat Sexism na něj reagovala kampaní #PromiňAndreji. V ní stovka žen vysvětluje, proč si nenechají státem diktovat, kdy mít své první dítě. A z tohoto vzorku stovky příběhů sdílených na Instagramu pomocí hashtagu #PromiňAndreji krystalizuje několik hlavních příčin, proč ženám připadá nepřijatelné mít dítě ve 24 letech. Jako nejčastější důvod zmiňují vzdělání a profesní praxi. „#PromiňAndreji, ale ve 24 letech se budu připravovat na státnice, abych trochu pomohla zdravotnictví, které se díky Vám řítí do kytek,“ napsala jedna z uživatelek sociální sítě Instagram. „Chci být dobrá máma. Dítě budu mít, až budu dostatečně zajištěná a sama dost vyspělá a vzdělaná na to, abych mu mohla předat svou nejlepší verzi a své maximum,“ píše další z žen.

Jiné zmiňují finanční nedostupnost bydlení pro mladé rodiny, kde jeden z rodičů pečuje o dítě za státní almužnu. Scénář, kdy žena (nebo muž) ve 24 letech ihned po skončení vysoké školy nastoupí na rodičovskou, totiž končí státem nařízeným rodičovským příspěvkem 3800 měsíčně na čtyři roky, bez možnosti jeho úpravy.

JOB ZA 17 KORUN NA HODINU

Výše rodičovského příspěvku a celková situace na pracovním trhu se stále nízkou nabídkou snížených úvazků také není žádným lákadlem, proč zakládat rodinu. Pokud se někdo rozhodne zůstat s dítětem doma „pouze“ dva roky a předtím byl zodpovědný, dostatečně dlouho pracoval za dostatečně vysokou mzdu, dosáhne na 12 500 měsíčně, což je v případě 24hodinové péče o miminko a batole skvělých 17 na hodinu. No, neberte takový job!

„Zároveň bychom chtěli podotknout, že naším záměrem není kritizovat těhotenství ve zmiňovaném věku. Zastáváme názor, že takové rozhodnutí závisí na každém jedinci,“ říká organizace Beat Sexism a dodává: „Navíc je od premiéra nemístné generalizovat jeho tvrzení o tom, že starší ženy děti mnohem více vyčerpávají, a proto zůstávají jen u jednoho.“ Většina žen, které se rozhodly do kampaně zapojit, se shoduje v jednom: „#PromiňAndreji, ale ženy nejsou výrobní linka na nové daňové poplatníky.“

A to zvlášť v situaci a prazvláštní společenské atmosféře, kdy stát není schopen nastavit vymáhání zákonů tak, aby desítky tisíc samoživitelek nežily v chudobě. Jejich situace je další reklamou na to, proč si (v jakémkoliv věku) nepořizovat děti. V jakémkoliv věku totiž hrozí, že muž rodinu bez jakýchkoliv výčitek svědomí opustí a že navíc stát nevyužije žádné páky, jak jej přimět k odpovědnosti: minimálně za finanční zajištění jeho dětí a ženy, která o ně pečuje. Stále totiž zákon umožňuje beztrestně neplatit vyměřené výživné, stačí posílat třeba stovku měsíčně, a rodiči, který neplatí, hrozí maximálně exekuce. Například průzkum provedený organizací Klub svobodných matek ukázal, že průměrný měsíční příjem matek-samoživitelek se pohybuje mezi 10 000 a 20 000 Kč a průměrná částka výživného činí 2000 Kč měsíčně.

NEVIDITELNÍ OTCOVÉ

Dodala bych tedy: ženy s maličkými dětmi se do velkých nesnází, absolutního vyčerpání psychického i fyzického dostávají i třeba v těch 24 letech, když se ocitnou bez podpory otce dítěte i bez jakékoliv skutečně účinné státní podpory. Je vůbec udivující, jak ve všech článcích, diskuzích a návrzích řešení chybí důraz na to, že za dítě je kromě matky stejnou měrou odpovědný i otec. A to po celý jeho nedospělý život, a nejen za jeho materiální zajištění, ale i za jeho výchovu.

Aby došlo ke změnám legislativy, změnám v přístupu soudů a celkové společenské atmosféry, je potřeba, aby do televizních debat a dalších diskuzních panelů bylo zváno mnohem více žen. V minulém roce na jejich velmi nízké zastoupení i v debatních pořadech veřejnoprávních médií upozorňovalo ve svých komentářích mnoho novinářek. Odpovědí dramaturgů jim bylo, že prostě expertky nejsou. Případně to, že často vystupování v médiích odmítají, i když jsou oslovené s pozváním. V reakci na to organizace Forum 50%, která podporuje vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích, zřídila databázi, která obsahuje profily více než stovky odbornic napříč různými obory.

Jednoznačné totiž je, že s politickou reprezentací, kde nejsou ženy zastoupené v dostatečné míře, se ani společenské klima, ani nastavení zákonů nepohnou ve prospěch práv žen a jejich dětí. Je taky jasné, že ani u voleb s tím ženy jako pouhé voličky nic nezmůžou. Dokud se nenajde dost odvážných, které samy vstoupí do politiky a budou se o společenské a legislativní změny zasazovat, těžko se výrazný posun odehraje. V poslanecké sněmovně jsou v Česku ženy zastoupené jen z pětiny, v senátu je to dokonce 16 procent. Přitom se ale ocitáme v začarovaném kruhu. Žena, která funguje tzv. na dvě směny – na tu svou pracovní a po ní domácí (děti, úkoly, vaření úklid atd.), jen těžko najde kapacitu na politiku. Možná někdy před důchodem. Mimo jiné proto, že stále u nás není rozšířeným standardem využívat služby pro domácnost, hospodyně, chůvy, dovoz jídla apod. Ať už kvůli mentálnímu nastavení nebo finančním překážkám. A stále u nás ani není standardem, aby se o tu druhou směnu rovným dílem dělili oba partneři.

VÝMĚNA PLENEK V OSN

A tak se závistí a obdivem hltám zprávy ze zemí, kde to mají jinak a kde političky víří zatuchlé vody stereotypů. Ze Slovenska o charismatické prezidentce Zuzaně Čaputové. Z Nového Zélandu, kde premiérka Jacinda Ardernová při rozhovoru v přímém přenosu přejde zemětřesení síly 5,6 stupně s klidnou grácií a úsměvem. Ardernová je přitom nejmladší premiérkou na Zélandu za posledních 150 let. Už jako premiérka oznámila, že je těhotná, nyní má roční dceru. Ardernová a její partner Clarke Gayford překvapili veřejnost, když se vloni i s tříměsíčním miminkem objevili na summitu OSN k uctění památky Nelsona Mandely. „Přál bych si zaznamenat ten vyděšený výraz členů japonské delegace v OSN, kteří vešli do zasedací místnosti uprostřed výměny plenek,“ napsal tehdy Gayford na Twitteru.

Podobně je na tom premiérka Finska Sanna Marinová. Ve 34 letech se vloni v prosinci stala nejmladší šéfkou kabinetu na světě. Neinformovaní rádobykomentátoři na českých sociálních sítích jí tehdy doporučovali, že by se raději měla soustředit na založení rodiny. To ale netušili, že už má sotva dvouletou dceru a Marinové partner je s holčičkou na rodičovské dovolené. Zajímavostí je, že všechny čtyři strany, které jsou kromě Marinové sociálních demokratů ve finské koalici, vedou ženy: Li Anderssonová (32) z Levicového svazu, Maria Ohisalová (34) ze Zeleného svazu, Anna-Maja Henrikssonová (55) ze Švédské lidové strany a Katri Kulmnuniová (32) z Finského středu. Na Taiwanu zase mají ministryni pro technologie, která je bývalá výborná hackerka a kromě toho je transsexuální.

Mezitím v Česku se jeví jako revoluce, kdyby měl projít návrh Pirátů na zrušení povinného přechylování příjmení u žen. Mezi ohnivými odpůrci toho, aby si žena svobodně mohla zvolit, zda chce nebo nechce být -ová, najdete opět 90 procent mužů. Přitom argumenty hovořící pro svobodnou volbu jsou veskrze praktické. V zahraničí se ženě může stát, že příjmení její a jejího manžela úřady považují za dvě odlišná příjmení a plynou z toho byrokratické komplikace. Některé ženy argumentují i tím, že jim nebylo příjemné, když s nimi v západních zemích jednali jinak jen kvůli tvaru příjmení, které evokuje původ v bývalých zemích sovětského svazu. Novela navíc reflektuje skutečnou poptávku ze strany žen. Například na Praze 13 evidovala v roce 2018 matrika 28 % procent žádostí o nepřechýlené příjmení při sňatku, v jiných regionech je to okolo 11 %.

Budeme tedy doufat, že se podobnými malými krůčky brzy přelije „nákaza“ rovnoprávnosti přes naše hranice a povede k tomu, že příští generace žen bude svobodnější a bude taky víc slyšet.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Letní číslo časopisu Barbar v prodeji mj. na alza.cz

Předplatné můžete zakoupit na send.cz