Jihočeské kořeny Adolfa Hitlera
Jen dva dny vydržely na konci dubna v rámci zemské výstavy „Jižní Čechy – Horní Rakousko“ na nádvoří kláštera ve Vyšším Brodě sochy z takzvané Hitlerovy sbírky. Po protestech návštěvníků skulptury Afrodity, Veslaře a Rozsévače, zakoupené osobně Adolfem Hitlerem, z veřejného prostoru zmizely a byly umístěny do depozitáře.
„Na adresu kláštera přišlo tolik negativních reakcí, že se pan převor raději rozhodl sochy odinstalovat,“ řekl kurátor výstavy a vyšebrodský historik Jiří Franc. Lidé si podle něj stěžovali, že se v klášteře, který by měl představovat symbol porozumění a usmíření, nacházejí díla spojená s největším masovým vrahem v lidských dějinách. „Naším záměrem přitom určitě nebyla jakákoliv propagace nacismu, právě naopak,“ uvedl Franc.
Klášter chtěl prostřednictvím „Hitlerových soch“ paradoxně upozornit na pohnutý osud vyšebrodských cisterciáků během druhé světové války. Hitler totiž po zabrání Sudet část mnichů poslal do koncentračních táborů, část na frontu a z kláštera udělal pod dohledem speciální jednotky SS jakési skladiště uměleckých předmětů z celé Evropy.
Do Vyššího Brodu byly svezeny jak umělecké předměty uloupené Židům a okupovaným národům, tak část osobní Hitlerovy sbírky, která měla být po vítězné válce základem plánovaného muzea v Linci. Po osvobození města Američany se Hitlerova sbírka stala jako válečná kořist majetkem českého státu a byla převezena do českých muzeí a galerií. To byl i případ soch Afrodity, Rozsévače a Veslaře, které od padesátých let stály v zahradě hlubockého zámku.
Když ale historik Jiří Kuchař před třemi lety zveřejnil, že sochy patřily Hitlerovi, Alšova jihočeská galerie je raději v obavě o jejich odcizení nebo poškození umístila do depozitáře. Zemská výstava ve Vyšším Brodě tak měla být jednou z mála příležitostí, aby si lidé skulptury mohli znovu prohlédnout. Jenže odpor veřejnosti k výstavě „Hitlerových“ děl byl natolik silný, že sochy znovu skončily v depozitáři. „Je to problém, protože fotografie soch jsou součástí výstavního katalogu,“ postěžoval si Franc.
POHOŘÍ A RODINA HIETLERŮ
Otázkou proto zůstává, jakou reakci by vyvolalo potvrzení ještě mnohem výbušnější informace spojené s Hitlerem a jižními Čechami. Od konce války se spekuluje o tom, že Hitler mohl mít v jižních Čechách příbuzné, které v mládí navštěvoval, a některá místa na českém jihu tedy osobně znal dávno předtím, než české země obsadila nacistická armáda.
Už 20. prosince 1945 například vyšel v pražských novinách Naše svoboda článek s bombastickým titulkem: „Hitlerové na českém jihu!!“ V článku se doslova uvádí: „V obci Pohoří v okrese Kaplickém žijí 3 rodiny Hitlerů, a sice 2 hostinští a řezníci a 1 truhlář, kteří jsou pravděpodobně blízkými příbuznými Adolfa Hitlera. Jdeme-li v Pohoří od kostela nahoru, nalézá se uprostřed na levé straně velký hostinec s řeznickým krámkem Jana Hitlera, jehož syn a dcera jsou tak nápadně podobní Hitlerovi, jako by to byli sourozenci.“
Jedenáctého ledna 1946 se o tomto objevu zmiňuje dokonce na první straně i deník Jihočeská pravda. Měl tedy Hitler skutečně v Pohoří příbuzné? Příslušníci rodiny, o nichž se noviny zmiňují, se ve skutečnosti nejmenovali Hitlerové, ale Hietlerové. Ani tenhle fakt však nevylučuje možnost příbuzenského vztahu s nacistickým vůdcem. V rodokmenu Adolfa Hitlera se totiž objevují různé transkripce jména, včetně jmen Hüttler, Hitler, Hietler či Hiedler.
PATNÁCT KILOMETRŮ OD RODIČŮ
Příjmení Hitler vzniklo z německého hütte, česky domek či huť. A Novohradské hory byly proslulé sklářskými hutěmi. Navíc Pohoří leží jen zhruba 15 kilometrů od rakouského Spitalu, z jehož blízkého okolí pocházeli oba Hitlerovi rodiče. „Pohorští Hietlerové mohli být skutečně vzdálení příbuzní Adolfa Hitlera, i když o tom vůbec nemuseli vědět,“ tvrdí budějovický historik Pavel Koblasa, který se kořeny Hitlerova rodu dlouhodobě zabývá.
Na druhou stranu je prokazatelné, že rodina Hietlerů v Pohoří neměla z údajného příbuzenského vztahu s diktátorem žádné výhody. Právě naopak. Adolf Hitler se k nim před válkou ani během války nehlásil, oni sami se zase nehlásili k nacistické ideologii. „V Hietlerově hospodě tancovali po válce i čeští četníci. Nepamatuji, že by se někdo téhle rodině mstil nebo ji nějak napadal. Hostinský Hietler byl vážený člověk i mezi Čechy, žádný nacista,“ řekl autorovi tohoto článku krátce před svou smrtí František Opelka, osmdesátiletý pamětník poválečných událostí z Benešova nad Černou. Sám hrál v pohorském hostinci na harmoniku.
Johann Hietler, hospodský z Pohoří, ještě minimálně rok po konci války provozoval svůj hostinec, teprve poté odešel přes hranice do Rakouska. Pohřbený je společně s manželkou v dolnorakouském St. Martinu.
HISTORIE UKRYTÁ V BOLETICÍCH
Spekulace o Hitlerových příbuzných v Česku přitom nejsou zdaleka jen záležitostí českých badatelů. Zabývá se jimi i řada životopisů Adolfa Hitlera. Spisovatel Konrad Heiden, který uprchl před nacisty do Spojených států a jehož knihy o Hitlerovi patří k těm vůbec nejserióznějším studiím tohoto druhu, spekuluje o možném blízkém příbuzenském svazku nacistického vůdce k rodině Hitlerů z Polné u Jihlavy. To je ale zásadní omyl. Heiden totiž píše, že Polná u Jihlavy a Spital, odkud pocházeli Hitlerovi rodiče, leží poměrně blízko sebe, přitom se ve skutečnosti jedná o vzdálenost delší než sto kilometrů. Jestliže měl mít Hitler příbuzné v blízké Polné, pak se muselo jednat spíše o Polnou na Českokrumlovsku, která je dnes součástí vojenského výcvikového prostoru Boletice.
Právě tam vede další stopa při pátrání po Hitlerových příbuzných. Na dohled od Polné stála dnes již zaniklá obec Pragerstift (Prakéř), kterou vojáci v dobách komunismu srovnali se zemí. O této obci spekulují někteří badatelé jako o možném bydlišti Hitlerovy pratety, k níž měl malý Adolf několikrát přijet v době prázdnin. S touto hypotézou, podpořenou zapsanými výpověďmi některých pamětníků z Rakouska, přišel v devadesátých letech Mladý svět.
Spekulacím o možných pobytech malého Adolfa v Prakéři či v Polné nahrál zásadní měrou i sám Hitler, který se po zabrání Sudet nechal 20. října 1938 vyvézt na blízkou, 1083 metrů vysokou horu Kleť. Proč právě tam? Podle některých hypotéz to bylo právě kvůli tomu, aby si mohl prohlédnout z výšky krajinu, kterou osobně znal. Z kleťské rozhledny je totiž dobře vidět i prostor Boletic.
Hitler se však při svém projevu na Kleti o nějakém osobním vztahu ke zdejší krajině a lidem nezmínil. „Němci nepůjdou dál, ovšem německou menšinu v Československu kulturně zajistí,“ měl prohlásit nacistický vůdce na vrcholu Kletě. O pět měsíců později německá armáda obsadila celé Česko.
DŮM TETY TEREZY CHÁTRÁ
Pátrání po údajných Hitlerových příbuzných v jižních Čechách ztěžuje také fakt, že Hitler se nehlásil ani ke své širší rodině v Rakousku. I když se diktátor narodil v hornorakouském Braunau, rodina z otcovy strany pochází z vesnice Walterschlag, matčin rodokmen začíná v nedalekém Spitalu u Weitry, na dohled od českých hranic. Tady se narodila matka pozdějšího říšského kancléře Klára Pölzlová, odtud pocházeli jeho prarodiče jak z matčiny, tak otcovy strany. A Hitler sám do Spitalu jezdil na prázdniny k tetě Tereze. Když ale chtělo vedení místní radnice v roce 1939 vyvěsit na dům Hitlerovy tety oslavnou pamětní desku, vůdce to striktně zakázal. A podobně se choval i k dalším iniciativním snahám připomenout místa jeho dřívějšího pobytu nebo místa narození příbuzných.
Najít bývalý domek Hitlerů ve Spitalu, pět kilometrů vzdušnou čarou od českých hranic, přitom dnes není nijak složité. V typické rakouské vesnici s dokonale opravenými domy a květinovými truhlíky v oknech totiž působí dům, kde trávil Adolf Hitler prázdniny, jako pěst na oko. Omítka je zašlá a oprýskaná, v okolí nepořádek. O žádný záměr se ale údajně nejedná. „V domě bydlí stará paní se synem, starým mládencem, který pracuje v lese. O dům se starají tak, jak se starají,“ zmiňuje muž z protějšího stavení.
Ať už ale kromě Rakouska žili Hitlerovi příbuzní i v jižních Čechách, nic to nemění na tom, že Adolf Hitler byl za své zločiny zodpovědný sám a nikdo z jeho širokého příbuzenstva nenesl a nenese na následných nacistických zvěrstvech žádnou vinu. Stejně tak nelze s nacismem spojovat jakékoliv místa, nebo dokonce umělecká díla, která kdysi Hitlera okouzlila a stala se později pouze kvůli tomu předmětem kultu nebo naopak odmítání.
Překvapivě trefně se ke smyslu pátrání po Hitlerových českých příbuzných nebo vůbec jakýchkoliv artefaktech spojených s Hitlerem postavil už krátce po válce redaktor tehdejší Jihočeské pravdy. „Kdo hledá, najde. Mnohem lepší je však říci: Ty, mrtvý, lež a už nikdy nevstávej,“ uzavřela 11. ledna 1945 svůj článek o Hietlerech v Pohoří Jihočeská pravda.