POJEDEME K MOŘI

V šestnácti letech si vážně zranil ruku a musel nechat hraní hokeje, kterému se do té doby naplno věnoval. Dnes to bere jako znamení. „Asi to tak mělo být, jsem rád za to, co dělám. Teď můžu poznávat spoustu zajímavých lidí, spoustu věcí si zkusím, dělám práci svých snů,“ hodnotí Mádl.

Do uměleckého světa vlétl v roce 2004 ve filmu Snowboarďáci, pro který si ho vyhlédl režisér Karel Janák. Od té doby si zahrál jak mnoho komediálních rolí (například ve filmech Rafťáci, Probudím se včera či Gympl), tak vážných poloh, kde prokázal hereckou vyzrálost (Konfident, Čtyři slunce, Colette). Mádla ale odjakživa lákalo psaní filmových scénářů. Scenáristiku studoval v New Yorku a svůj první námět pro film Pojedeme k moři se nakonec rozhodl rovnou i zrežírovat.

Inspiroval se mimo jiné zážitky a postavami ze svého dětství. Předlohou pro chování dětských postav mu pak byl o jedenáct let mladší bratr Pavel. Na place dirigoval Mádl při natáčení známé herecké tváře, Ondřeje Vetchého nebo Miroslava Táborského, ale také třeba čerstvou držitelku Českého lva Jaroslavu Pokornou. Prostor dal i hercům z Jihočeského divadla.

„Spoustu práce mi dalo najít dvojici hlavních dětských hrdinů,“ vzpomíná Mádl. Mladý filmař je hledal po republice půl roku a zhlédl přes pět set adeptů. Důvěru nakonec dostal Jan Maršál, který už si zahrál například v seriálu Comeback, a absolutní nováček Petr Šimčák.

PROBLÉMY S HOKEJEM

Budějovice na svůj obraz ve filmech nejsou zvyklé. Před čtyřiceti lety se tady natáčel snímek Drahé tety a já, v roce 1988 Budějovice tvořily kulisy filmu Tichý společník. Všímaví diváci mohli zaznamenat známá místa i v americkém hororu z roku 2007 Hostel 2, kde ale město v několika záběrech jen suplovalo italský Řím.

To ve filmu Pojedeme k moři hrají České Budějovice naprosto zásadní roli, odehrává se zde takřka kompletní děj příběhu. A film dokonce i ovlivňovaly události ze života města; Mádl proto například musel kvůli stěhování budějovického hokejového klubu přistoupit ke změně původního znění scénáře.

„Původně jsem tam totiž chtěl mít větu, kdy ústřední postava, kluk, mluví o svém městě a říká: ‚Bydlíme v Českých Budějovicích, městě hokeje a piva.‘ Tenkrát se moc nevědělo, co dál s hokejem ve městě bude, a já se bál, aby to neznělo trochu jako provokace. A budějovické pivovary náš budějovický film vůbec nezajímal. Takže tato věta musela jít pryč.“ A jak tedy nakonec budou České Budějovice ve filmu představené? „Tím, co bude jako jediné navždycky pravda: ‚Žijeme v krásném historickém městě, v Českých Budějovicích‘,“ přibližuje Jiří Mádl.

Celý článek najdete v dubnovém vydání časopisu Barbar!