Legendy mezi hospodami v Budějovicích
Podařilo se napočítat čtyři, z nichž tři jsou zapsány už v seznamu z roku 1789 – tenkrát se ve městě nacházelo padesát, na předměstích pak dalších devět hostinců a výčepů, tedy jeden zhruba na 88 obyvatel. Některé podniky měly jepičí život, zvláště ve středověku, kdy se výčep někdy otevíral jen na dobu, než se vyšenkuje várka piva. Mnohem větší výdrž zato musely mít zájezdní hostince, jejichž majitelé nejenže nákladně budovali stáje pro koně a vozové remízy, ale udržovali také pokoje pro ubytování hostů.
U ZVONU
Nejvíce piva, soudě podle stáří, proteklo pípami hostince U zvonu na východní straně hlavního náměstí, jehož pokračovatelem je nynější hotel Zvon. Skládá se vlastně ze dvou původních měšťanských domů, z nichž každý má vlastní hostinskou historii. Do starší doby sahá u severnějšího domu, který býval ve středověku majetkem bohaté rodiny Kutrerovy a jemuž se začalo nejpozději počátkem 16. století říkat „U tří kohoutů“. Již před rokem 1543 se tady vařilo a šenkovalo pivo, k jehož chlazení míval hospodský jednoduché zařízení – nádoby na uchovávání ledu. Ve zmíněném roce stály v hostinské místnosti čtyři stoly. Víme to díky kupní smlouvě, neboť tehdy koupil dům Vít Schüstl od předchozího držitele Wolhera. Pak se tu vystřídala řada jmen, někteří majitelé hostinec sami provozovali, jiní ho pronajímali.
V sousedním, jižnějším domě, bývala hospoda nejpozději od roku 1663. Říkalo se tu „U tří stříbrných zvonků“, „U bílého zvonu“ nebo „U stříbrného zvonu“. Domovní znamení viselo na fasádě, podobně jako u sousedních „Tří kohoutů“.
Z oken zájezdního hostince nejednou vyhlížely do náměstí korunované hlavy. Císař Josef II. poprvé přenocoval „U tří kohoutů“ v září 1768 a později ještě třikrát při svých návštěvách Budějovic. Konšelé mu dokonce nabízeli k ubytování celou radnici, ale panovník odmítl a raději zamířil ke „Třem kohoutům“. Roku 1835 si ruská velkokněžna Helena u purkmistra stěžovala na nestydaté šejdířství hostinského „U tří kohoutů“, a není divu: za nocleh od ní požadoval 475 zlatých – to byla třetina ceny menšího domu! Hostinský musel slevit a odseděl si osm dní arestu. O rok později se tady ubytoval bývalý francouzský král Karel X., téměř na měsíc. Vedle, „U stříbrného zvonu“, pobýval například historik František Palacký, když bádal ve zdejším městském archivu. Při své návštěvě Českých Budějovic roku 1937 tady přenocoval prezident Edvard Beneš s chotí Hanou. Později došlo k propojení obou tradičních hostinců, z nichž se stal dodnes dobře známý hotel Zvon.
U ČERNÉHO KONÍČKA
Za zbývajícími třemi starobylými hospodami se musíme vydat na budějovická předměstí. Do 17. století, a dost možná ještě o století hlouběji, spadají počátky zájezdního hostince „U černého koníčka“ na dnešní Žižkově třídě. Někdy před rokem 1565 tady vyrostl menší hospodářský dvůr, v němž byla později otevřena hospoda. Snad ji zřídil městský radní a kronikář Zikmund Karel Fischer z Benešova a Fischbachu; přinejmenším v roce 1685, když dvůr prodával, už zde hospoda fungovala. Říkalo se jí „Na posledním groši“, ale časem se ujal název „U černého koníčka“, snad proto, že hostinský měl povinnost v případě potřeby ustájit vojenské koně.
O hosty jistě neměl nouzi, vždyť tudy projížděli formani od Trhových Svinů, Nových Hradů a částečně od Vídně, a pokud nestihli dorazit před večerním uzavřením městských bran, nezbývalo jim než přenocovat zde.
Velké neštěstí postihlo celý dům roku 1846, kdy vyhořel a musel být postaven znovu. Ještě po řadu let pak městem kolovala jakási anekdota: „Hostinec U černého koníčka památný jest tím, že stavitel, když byl dům hotov, zpozoroval, že zapomněl na schody. Proto vylezali obyvatelé do I. patra nejprvé po řebříku, potom vystavěny na dvoře schody dřevěné s pavlačí.“ Od roku 1869 patřila budova knížeti Schwarzenbergovi, který provedl celkovou přestavbu a hostinec přesunul v roce 1914 do nových prostor. Čepovalo se tu pivo ze schwarzenberských pivovarů v Třeboni a Protivíně, a lze jedině pochválit, že tradiční dobré „protivínské“ tu šenkují dosud.
U ZELENÉ RATOLESTI
V pořadí třetí nejstarší existující hospoda stojí v nynější Husově třídě a je známa už více než půltřetího století pod názvem „U zelené ratolesti“. První písemný doklad je vlastně zprávou o neštěstí: 3. srpna 1763 do hostince uhodil blesk, následkem čehož budova vyhořela.
Nynější podobu dala „Zelené ratolesti“ přestavba, provedená ve dvou fázích za Tadeáše a Vojtěcha Lannových, kdy se objekt stal skvostem klasicistní architektury. Podnikavým Lannům se hodil, protože zde měli zároveň překladiště zboží, stáje a byty zaměstnanců. Končily tu koleje koněspřežky, takže bylo možno náklad vyložit, uskladnit a podle potřeby ho pak na břehu Vltavy naložit na lodě. Hostinec tu samozřejmě fungoval stále, roku 1854 se jeho návštěvníci dočkali přívětivé zahrady s pavilonem. A hosté „Na krenostu“ (jak se hospodě po budějovicku říkalo) pobývali velice rádi: v červnu 1857 tady obsluha vyčepovala téměř pětinu všeho piva vypitého v Budějovicích. Zajímavá statistika, že? Zahrada vzala za své, když na jejím místě počátkem 20. století vyrostl areál dívčích škol, a dokonce i starobylou hospodu měly nahradit činžáky. Naštěstí i ziskuchtivost má své meze, a tak „Zelená ratolest“ zůstala stát.
U MĚSTA VÍDNĚ
Dvěma stovkám let se už blíží také zájezdní hospoda „U města Vídně“, působící dnes pod názvem „U podkovy“. Vznikla poté, co byla vytýčena a postavena nová Rudolfovská silnice, tehdy označovaná Vídeňská (1816). Představovala hlavní výpadovku ve směru na Vídeň, takže jméno pro zájezdní hostinec se přímo nabízelo. Dnešní klasicistní podoba se stájemi a pozoruhodnou vozovnou na sloupech pochází z roku 1845 a pod jejími projekty je podepsán významný stavitel Josef Sandner.
Až do svého stáří udržel tuto hospodu ve vzpomínkách spisovatel Karel Klostermann, jenž tu přespal v létě 1866, když jako student utíkal před pruskou armádou z Vídně. Spolu s dalšími ho ubytovali ve dvoře ve vlhkém „kutlochu“, který „čpěl plesnivinou a voda stékala se stěn“ a před nímž se nacházela otevřená žumpa, která „nevoněla růžemi“. Na kvalitu piva si ale pozdější velký literát nestěžoval. Pokud víme, čepoval se tu tehdy mok z nedalekého pivovaru v Poříčí, stejně jako například „U tří kohoutů“, a jistě chutnal výborně.