Loo Šimková - Proč jsem měla strach

Mladá sportovkyně je v těch nejlepších rukou, její trenérkou je totiž známá Jihočeška Lucie Loo Šimková (na fotografii), která si před dvěma lety mistrovství světa v Anglii sama vyzkoušela.

„Báru trénuju rok a od začátku bylo vidět, že má pro tenhle sport talent. Je malinká, což je výhoda. Člověk se tak lépe vejde na tyč a udělá tam víc prvků. Navíc má průpravu z gymnastiky, je krásně pružná a to je taky velké plus. A bonus je, že jsme si sedly lidsky, i to je velmi důležité,“ říká Lucie Loo Šimková.

Lucie, jak jste se vlastně stala trenérkou? Mnoho Jihočechů si vás pamatuje z kulturních a společenských akcí, kde jste jim svým tancem brala dech…

Mě vystupování stále hodně baví, ale měla jsem pocit, že už přešlapuju na místě, že se nikam neposouvám. Když pak přišly nabídky z Tábora a z Prahy, abych pole dance vyučovala, nadchlo mě to.

Můžete popsat, jak probíhala příprava na tak důležitou akci?

U nás docela hekticky. Rozhodly jsme se až někdy na podzim. Ze začátku to bylo docela volné, protože jsme stejně ještě neměly v ruce pravidla od federace, která mistrovství zajišťovala. Takže jsme se stále scházely jednou týdně v Táboře a trénovaly v klidu. Taková intenzivnější příprava pak byla od března nebo dubna, kdy obě holky začaly jezdit na tréninky i sem do Prahy.

Proč se nakonec účastnila jen jedna z vašich žaček?

Moc mě to mrzí, ale moji druhou svěřenkyni, čtrnáctiletou Dominiku, zastavily zdravotní problémy. Jen pár dní zbývalo do finále, když si na tréninku stěžovala, že ji bolí v boku a noha. Myslela jsem, že má jen něco nataženého, tak jsem ji poslala domů. Ale dva dny nato byla na sále a operovali jí slepé střevo. Je mi to moc líto, protože ona tvrdě dřela, opravdu do toho dala strašně moc. Ale to je život. Není to naše poslední soutěž, příště to třeba vyjde.

Má tenhle poměrně mladý sport už nějaká pravidla, nebo jste vytvořila sestavu sama jen podle své fantazie?

Vytvořit si ji sama, to by určitě nešlo. Vzhledem k tomu, že už to není pole dance, ale je to pole sport, sdružený pod federací, má vše svá pevná pravidla, která se mi někdy zdají možná až moc přísná. Na úplném startu soutěže, tuším někdy v květnu, jsme musely poslat internetové video, které fungovalo jako předkolo, něco na způsob semifinále. Zahraniční porota na základě těch videí vybírala semifinalisty. Nakonec jich bylo deset. Tyhle holčiny se pak sešly v Divadle Hybernia, kde vše probíhalo pěkně naživo.

Říkáte, že pravidla jsou přísná. Můžete nějaká pro ilustraci uvést?

Protože je teď trend, aby se z pole dance stal seriózní sport, aby si to lidé přestali spojovat s tancem u tyče a nechali předsudky stranou, hodně se dbá právě na vizuální stránku vystoupení, tedy na kostým. Lidé, kteří do toho nevidí, si myslí, že jsme při vystoupení odhalené schválně, aby to bylo pro oko přitažlivější, ale tak to vůbec není. Pravý důvod je ten, že vlastně se na té tyči udržíme právě díky holé kůži, protože právě ta je v kontaktu s tyčí a umožňuje nám, aby to tolik neklouzalo. Přesto bylo jasně dáno, jak dlouhý má být top i co mohou odhalovat šortky, svou reguli měla například i velikost výstřihu. Pravidla byla tak přísná i proto, že se jednalo o kategorii dětí, kde se to hlídá obzvlášť. Chtějí, aby to byl regulérní sportovní výkon.

Musíte své svěřenkyni všechny věci sama předvést?

Správná lektorka by je měla dokázat naučit i bez toho, aby je sama ukazovala. Na to prostě nemáme fyzickou kapacitu. Mám i několik tréninků za den a nemůžu každý z nich fyzicky dělat na sto procent. Psychicky to jde, ale nemůžu být na tyči celé hodiny. Jde spíš o to věci vysvětlit, ukázat je na obrázku nebo videu.

Jak jste prožívala samotnou soutěž?

Upřímně? Byla jsem psychicky úplně v háji a doteď mám z některých chvil okno. (směje se) Já snad v životě nebyla tak nervózní. Moc mi záleželo na tom, aby se to Báře povedlo. Ani ne tak kvůli nějakým osobním touhám nebo prestiži, ale protože jsem věděla, kolik dřiny ji to stálo. Tenhle sport i mnoho dalších jsou nespravedlivé v tom, že záleží na jednom kratičkém okamžiku, kdy musíte prodat svůj výkon. Navíc pole sport ovlivňuje spousta vnějších faktorů. Jaké jsou v místě soutěže tyče, vzduch, teplota, jestli jim to klouže.

Takže to byl nervák?

Báře se to při zkoušce před vystoupením vůbec nedařilo a mně z toho bylo úplně špatně. V tu chvíli jsem se říkala, hlavně ať to odcvičí a nezraní se, výsledek mi byl ukradený. Ale když začala samotná soutěž, byla Bára skvělá, kousla se a začalo se jí dařit. Já jen koukala a začala jsem brečet štěstím, až do konce vystoupení. Takže nakonec to byla obrovská euforie.