Jiří Máče: Úspěšný manažer, na kterého spadl strom

Letos v létě slaví pětatřicáté narozeniny. Jaký byl příběh muže, který se zamiloval do tance, a nakonec slyšel, že tancovat už nikdy nebude? Tady je několik jeho životních mezníků.

1980

Narodil se v červenci 1980. Maminka byla učitelka a táta diskžokej. Žili jako všichni ostatní – nikdo nic neměl, a tomu, kdo moc nechtěl, nic nechybělo. Jiří Máče byl ale jiný. Podnikavý. „S bráchou jsme třeba už na základní škole vyráběli a prodávali lízátka,“ vzpomíná s úsměvem. Jako teenager běhal po brigádách, myl autům okna, zažil horko v pekárnách. Stál na startu své podnikatelské kariéry, která se měla v plných otáčkách rozjet až o mnoho let později.

1997

V sedmnácti šel do tanečních. Nuda? Vůbec ne! Začal tanec zbožňovat. „Po absolvování tanečních mě jedna dívka, jmenuje se Zuzka, poprosila o spolupráci při vedení tanečního kroužku pro děti. Nabídku jsem přijal, lákalo mě to. Asi rok jsme se kamarádili, pak jsme spolu začali chodit a teď jsme manželé,“ popisuje.

Trénovali spolu, soutěžili, dokonce se protančili do mezinárodní třídy M, což je nejvyšší možná kategorie. Po gymnáziu nastoupil na pedák v Budějovicích, se Zuzkou si upravovali rozvrh, aby mohli co nejvíce tancovat. Nechodili na obědy, aby jim zůstaly peníze na trenéra. Tanec byl alfou a omegou jejich všedního dne.

V roce 2000 založili taneční klub TK Galadance Český Krumlov a o dva roky později zahájili vlastní taneční kurzy. „Bývá tam skvělá atmosféra, přizpůsobujeme hudbu tomu, co se právě hraje v rádiích, studenti si to užívají. Někteří se stále vracejí, chodí třeba tři roky po sobě. Kluci zjistili, že když se první rok něco naučí, tak druhý už si budou jistí a začnou balit holky,“ říká Zuzana Máčová.

2003

Společně vystudovali pedagogickou fakultu a stali se z nich učitelé. On: tělocvik a zeměpis, ona: učitelství na prvním stupni. Tihle dva učitelé se potkali v roce 2003 na Křížové hoře v Českém Krumlově za zvuků hudby, ve společnosti přátel… a oddávajícího. Říkali si, že není co odkládat. Rychlý tanec, rychlý život. A to v jejich případě platí dvojnásob.

„Bavilo mě učit. Ale věděl jsem, že nechci dělat čtyřicet let to samé. Navíc plat učitele nedává člověku žádnou svobodu,“ přiznává Jiří Máče. Tři roky po svatbě ještě učil, ale pak se to zlomilo.

2006

Nejdřív přišla dcera Kamila. Když jí bylo půl roku, začal Jiří pracovat ve financích. O přestávkách ve škole si domlouval schůzky. Ukazuje diář, kde při škole dokázal během týdne obejít pětadvacet jednání. Po pár měsících vplul do vod společnosti Partners. Finanční poradenství, jednání s klienty, plánování času podle sebe a lidí, kteří potřebují jeho pomoc. Manželka se do toho pustila s ním, a tak si na cestě mezi schůzkami s obchodními partnery předávali kočárek.

Budovali kariéru a měli čas sami na sebe. V roce 2010 se jim narodila dvojčata. „Chtěla jsem splnit svou občanskou povinnost, mít dvě děti. Nakonec máme tři. Narodila se nám dvojčátka Honzík a Jiřík,“ říká Zuzana.

Idyla. Ale jen chvíli. Do srpna 2013.

2013

To datum doma nezapomenou. Sedmého srpna 2013. Jiří Máče šel po hrázi rybníka a porazil pravděpodobnost – ta totiž říká, že něco podobného se může stát asi jednomu člověku z milionu. Spadl na něj strom. Z ničeho nic.

Poškozená pánev, kostrč, protržená střeva i plíce. Léčba v Budějovicích a Liberci, ustrašení doktoři a jejich věty, které nedávaly naději. Nikdy nebudete tancovat, nikdy nebudete lyžovat. Pokud se to povede a uzdravíte se, můžete zkusit maximálně jachting.

Jiří rok ležel a manželka se o něj starala. Loni se ale vrátil do práce. A dnes? Hraje tenis… a tancuje i lyžuje. Zázrak.

2015

„Až to dopovídáme, vyrazíme na inline,“ říká ve své kanceláři společnosti Partners na Husově třídě v Českých Budějovicích. Působí tam na ředitelské pozici a připravuje se na ještě vyšší funkci. Pracovně nezahálí – s manželkou rozjeli firmu Udělej změnu, kaučovací a školicí akademii, začínají budovat vzdělávací centrum v přírodě. Manželka po mateřské podniká ve svém novém salonu s collariem, opaluje a omlazuje, pod jejíma rukama mizí jizvy.

Pomalu odcházejí i ty na duši. Těžké období je pryč, manželé Máčovi se snaží trávit co nejvíce času spolu a dětmi. Jezdí na kolech, bruslí, rozvíjejí talent v dětech. V dceři Kamile dřímá umělkyně, probojovala se do národního kola ve hře na klavír a letos byla třetí v krajské soutěži sólového zpěvu. Rytmus mají v těle i kluci. A tak Máčovi tančí životem a těší se z něj. Obouvají brusle a míří k Vrbenským rybníkům, projedou se po hrázi a místo vzpomínek na těžký rok 2013 budou řešit ples, který je čeká o víkendu.