Sourozenci mezi mantinely

Terezo, jaký je váš nejoblíbenější hokejista?

Tereza: Brácha! (směje se)

Tak ve zkoušce jste uspěla, já se bál, že takto neodpovíte. Je právě Marek tím, díky komu jste se dala na hokej?

Tereza: Je to tak, bylo to přes něho. Začala jsem v přípravce v šesti letech a pokračovala s kluky, až kolem patnácti let jsem začala působit v seniorské kategorii žen. Ale s kluky hraji a trénuji doteď, hraji ligu staršího dorostu (druhá nejvyšší soutěž, pozn. red.).

Co bylo tím prvním impulzem, proč se dát na hokej?

Tereza: Jezdila jsem bráchovi fandit, byla jsem pořád na zimáku a pak už to šlo nějak samo, chtěla jsem to prostě zkusit.

Co na to maminka, že se její malá holčička chce honit za pukem?

Marek: Na to si pamatuji já, překvapivě to proběhlo úplně v pohodě. Tereza chtěla hrát a rodiče jí to rozhodně nerozmlouvali. Když jsi nám řekla (mluví k Tereze), že půjdeš na hokej, tak jsme nad tím trochu mávli rukou, že tě to za chvíli pustí. Jenomže Terku to bavilo a baví furt, nepřestala ani v pubertě, naopak se do toho zakousla ještě víc.

Z pozice bratra hokejisty – neříkal jste si, do čeho se to sestra pouští?

Marek: Kdepak, takhle jsem to vůbec nebral. Mně se to líbilo, já byl rád, že se můžu přijít na ségru podívat, zafandit.

Tereza: A jak mi to šlo, když jsem byla malá, viď? (směje se)

Marek: Pamatuji si, jak tam jezdila s takovou velkou zelenou helmou, bylo to úsměvné. No jo, ze začátku byla taková… Bylo znát, že je to prostě holka, ale hrozně se z toho vytáhla, teď hraje jako kluk, rozdíl bych skoro nepoznal.

Jste ze sportovní rodiny?

Marek: Taťka se sportu věnoval, ale jen na rekreační úrovni, na vysoké škole hrával volejbal. K hokeji jsme přišli ale spíš náhodou, rodiče k němu žádný vztah neměli. Pak to chytlo nás dva a tím pádem i celou rodinu. A mamka, ta hokej prožívá nejvíc ze všech.

Tereza: Nevynechá jediný zápas!

Terezo, strach tedy o vás rodiče nemají?

Tereza: Když jdu hrát za kluky, tak jo, tam je to takové drsnější. V osmnácti letech už přece jenom tu sílu mají.

Jdou po vás na ledě, nebo vás nechávají být?

Tereza: Jak kdy, ale najdou se typy, kteří si mě opravdu cíleně vyberou a chtějí se vytáhnout. Otočím se na něj, co dělá, a on: „Hraješ hokej s klukama, tak si zvykej.“ To já si ráda zvykám, ale občas už mi ulítnou nervy. Přijde mi to srabácké.

Co spoluhráči, chrání vás v takovém případě?

Tereza: Někteří se mě zastanou a jdou po něm nazpět. Ale já si to chci spíš vyřešit sama, moc o to nestojím, aby za mnou stáli ostatní.

Jste jako sourozenci soutěživí?

Marek: V hokeji si samozřejmě přejeme, ale když si dáme nějaký sport proti sobě, tak jsou to boje, každý chceme vyhrát. Bývalo to i dost vyhrocené.

Jaká byla výhoda sourozeneckého vztahu v hokeji?

Tereza: Že mě mohl brácha jako malou dost naučit. Chodili jsme spolu hrát bandy hokej a to si myslím, že mi dalo úplně nejvíc. Jeden čas jsme spolu chodili sportovat každý den. Do deseti let to se mnou bylo fakt špatné, ale pak se to zlomilo a řekla bych, že to bylo právě díky tomu jednomu létu a tréninku s Markem.

Není hokeje ve vaší rodině třeba někdy až moc?

Marek: To my se ségrou se bavíme normálně, ale spíš s rodiči je hokej věčné téma.

Tereza: To je pravda, u nás doma se nic jiného neřeší. S bráchou hokej detailně nerozebíráme, to za nás udělá táta.

Marek: Někdy už to také leze na nervy, člověk by si od hokeje rád odpočinul, ale tak to prostě máme.

Kdy jste začal brát sestru jako hokejistku vážně?

Tereza: Á, tak to mě tedy zajímá!

Marek: Asi když překlenula období patnácti let, kdy se ukázalo, že už od hokeje neodejde. Dostala se do reprezentace, bylo vidět, že se tomu chce věnovat. A před rokem jsem se byl podívat na mistrovství v Přerově, tam už se mi začal líbit i samotný styl hry, už je to na oko hezké, pro diváka zajímavé a všechny hokejistky už hrát umějí.

Chodíte se dívat i vy na bratra?

Tereza: Na play-off Motoru jsem na zápasech byla, to mě fakt bavilo.

A po zápase hned telefonát Markovi: „Co jsi tam dělal, kam jsi to mířil?“ Tohle by mě štvalo, kdyby mi do toho chtěla mluvit ženská, nebo ne?

Marek: To ona mi řekne, když se jí něco nelíbí. Mně to ale vůbec nevadí, já jsem rád, že to z tribuny vidí někdo, kdo hokej hraje a rozumí mu, nechám si poradit, ségra má dobré postřehy.

Tereza: Je pravda, že se dokážu do situace vcítit, vidím chyby, dokážu si to představit.

Marek: Tak. Od ní kritiku beru. I když, já ji beru ode všech. Když si fanoušek zaplatí a nelíbí se mu, co vidí, ať si na mě klidně zařve.

Jací jsou fanoušci na ženském hokeji? Také si zanadávají?

Tereza: Nám to jde, takže na nás neřvou (směje se). Nestává se, že by na ženský hokej přišel plný stadion, výjimkou bylo mistrovství v Přerově, kde na nás fandové dorazili a bylo to super, lidé to žrali. Jinak ale bráchovi počty diváků závidím. I když, já hrát před tolika lidmi, tak bych se na tom ledě snad rozpustila.

Jak se k vám kluci v týmu vlastně chovají? A měnilo se to třeba postupem času?

Tereza: Výrazně. Když jsme byli malí, tak mě moc nebrali, nechtěli mě do party. Já se jim o to víc snažila vyrovnat, chodila jsem například v klučičím oblečení. Pak se to ale změnilo a jsou možná i rádi, že do kabiny přijde holka.

A chovají se před vámi odlišně, než by tomu bylo, kdyby to byla čistě klučičí parta?

Tereza: To asi jo. Ale někteří se tedy vůbec nestydí, že je třeba vidím nahé a tak. Myslím ale, že když v kabině nejsem, tak si povídají trochu jinak.

Jak byste to dříve bral, Marku, vy, hrát po boku dívky?

Marek: Mně by to nevadilo. Pro holku to je těžké, být odmala v kolektivu kluků. Teď už si Terezu i chrání, berou ji, ale nebylo to vždy jednoduché. Já jsem jednou proti holce hrál, musím říct, že jsem vůbec nevěděl, jak na ni jít, abych jí třeba neublížil. Dopadlo to tak, že shodila ona mě.

Tereza: To je pak pro kluky potupa, když ho přetlačíte v souboji, přehrajete. Ale já bych to tak vůbec nebrala, jen ať hrajou, jak hrajou, naplno i proti mně, nevadí mi to. Já chci, aby mi šli normálně do těla, ale bohužel se pak právě najdou extrémy, kdy se na mě chce někdo vybít.

V ženské kategorii se hrát kontaktně nemůže, že?

Tereza: Podle pravidel sice ne, ale ve skutečnosti je to kolikrát horší než mezi chlapy. Mně se jednou stalo, že mě soupeřka zatahala za vlasy, to jsem jenom koukala, najednou mě vzala za culík. A s hokejkou ženské taky umějí pěkně faulovat.

Jste si herním projevem na ledě podobní?

Marek: Asi bruslením, máme podobný styl. Oba jsme útočníci, dokonce pravá křídla. Jenom já jsem oproti ní takový sváteční střelec.

Terezo, hokejistka, to je přece jen vzácný druh. Liší se od kamarádek z mimohokejového prostředí?

Tereza: Jo, úplně, to se nedá vůbec srovnat. Každé má své, ale přece jen jsem asi radši v kolektivu sportovkyň. Dá se říct, že my hokejistky nejsme normální, ale to platí asi pro všechny sportovkyně, že se dost odlišují od holek, co nic nedělají.

Marek: A jste pěkně sprosté!

Tereza: Co kecáš!

Marek: A nelíbí se mi, jak si říkáte chlapskými přezdívkami, jakým stylem komunikujete, jako by se prostě bavil kluk s klukem.

Tereza: To je pravda, to se mi také nelíbí, ale s tím už asi nic dělat nejde, přece nemůžu říct, hele, takhle už mi neříkejte. Ale ono je to těžké, když jste odmalička mezi kluky, tak to prostě automaticky převezmete. Takže možná sprosté jsme, ale od koho to máme?

Marek: Aha, od nás, no to určitě!

Ženský hokej se někomu zamlouvá, někomu ne. Ale je nějaký sport, který se vám v ženském podání vůbec nelíbí?

Tereza: Každá ženská může dělat to samé, co chlap. Jasně, asi nějaké sumo v ženském podání si představit nedokážu, ale u běžných sportů, proč by je nemohly ženy provozovat?
Marek: Souhlasím, ale nedávno jsem viděl ženský box, a to mi přišlo zvláštní. Tereze se to líbí.

Dá se vlastně ženským hokejem uživit?

Tereza: Jediná země, kde se vydělávají peníze, je Rusko. V zámoří je pak nejlepší úroveň ženského hokeje, ale peníze se tam nevydělávají. To v Rusku jsou na poměry ženského hokeje pěkné peníze.

Marek: Tam se tím hráčka uživí, ale rozhodně nezabezpečí. Ale zase ta liga není tak kvalitní jako americká a kanadská.

Tereza: Mám za sebou první hokejový kemp v Kanadě, teď tam na rok mířím na takové zkušební období, hlavně se naučit jazyk. Pak bych tam ráda šla na univerzitu a hrála super hokej. To je asi to nejlepší, co by se mi mohlo stát. Kdyby to nedopadlo, tak bych šla do Ruska nebo teď jsem dostala nabídku ze Švédska.

Tak ještě aby vám nechodily nabídky, když jste druhá nejlepší hokejistka v republice. Závidíte, Marku, sestře, že má teď takové možnosti? Vystudovat v zahraničí, rozhodovat se, kde se ucházet o angažmá…

Marek: Já chtěl hrát co nejrychleji v Budějovicích za chlapy. Ale ano, tohle je super, nemáme takovou možnost jít zkusit štěstí do zahraničí. Holky to mají pěkně spojené, navíc když je hokejistka tak dobrá jako Terka, tak má skutečně šanci se tam dostat.

Tereza: Dobrá?

Marek: Jo, jsi dobrá. Tereza musí také řešit to, že pokud chce hokej hrát dál, tak v Česku není kvalitní ženská soutěž a musí za takovou tedy odejít. Kdyby zůstala, tak to ztrácí význam. To já mám možnost hrát kvalitní soutěž doma. Závidím jí ale cestování, jak se s reprezentací podívá po světě.

Holka, která hraje hokej. Byla by pro vás, Marku, taková jako pro hokejistu atraktivnější?

Marek: To je těžká otázka. Já to nikdy neřešil, vlastně jsem se s žádnou jinou hokejistkou než s Terezou nepotkal.

Tereza: Někteří kluci vyloženě nechtějí holku, která hraje, dá se říct, mužský sport. To poznáte.

Marek: Ono když jsem se byl podívat na tu repre, tak většina holek jsou takové klučičí typy, ostříhané, rozkymácená chůze.

Tereza: No žádné modelky to nehrají.

K hokejistovi jedině modelku, říká se. Tak koho pro hokejistku?

Marek: Ale ne, tak to není, s těmi modelkami. (Tereza v legraci ukazuje za Markem, že zrovna u něho to sedí). Hokejistu by asi ségra nechtěla, ona o nás říká, že jsme hovada. (směje se)

Tereza: Mně se hokejisti nelíbí. Jak jsem s nimi vyrůstala, tak vím, jak to chodí, vidím, jak se chovají v kabině a slyším tam různé věci. Takže už k tomu mám i takový odpor.

Marek: Tak ale vy také nejste žádní svatoušci. Hlavně ať je segra s někým hodným, protože on by s ní jinak nevydržel, ta by mu dala takový céres, viď?

Tereza: Zase kecáš…

Marek Vaniš

Narodil se 17. září 1991 ve Strakonicích, kde také učinil první hokejové krůčky. V dorostenecké kategorii pak zamířil z Písku do Budějovic, kde hraje v současnosti za Motor. Vyniká rychlostí a šikovnýma rukama. Má před sebou poslední semestr bakalářského studia na VŠTE.

Tereza Vanišová

Devatenáctiletá hráčka skončila v anketě Hokejistka roku 2015 na druhém místě. Odmala hraje společně s chlapci, až později začala působit i v ženských týmech. S ženami Slavie Praha vyhrála extraligu. V ženské reprezentaci hraje klíčovou roli. Má po maturitě, chce se prosadit a studovat v Kanadě.