Kaufmanova anomálie

V kůži Johna Malkoviche, Věčný svit neposkvrněné mysli nebo Synekdocha New York jsou jen některé z jeho originálních námětů. Veskrze lidské příběhy vždy sehrávali herci. V jeho zatím posledním filmu, který spolurežíroval s Dukem Johnsonem, vsadil na loutky. Hlavním hrdinou je muž ve středních letech Michael, který je autorem bestselleru o správném fungování zákaznického servisu. Zároveň (což není tak překvapivé) je to člověk, pro kterého komunikace s ostatními lidmi představuje velký problém. Během služební cesty se setká s cizinkou Lisou, která, zdá se, může být lékem na jeho negativní pohled na život. Povědomé schéma (melancholickou náladou připomíná Ztraceno v překladu) získává animovaným provedením zajímavý rozměr. Autoři se například rozhodli přiznat animační postupy, když neodmazali mezery mezi výměnnými částmi obličeje, jak je běžné. Hlavní hrdina trpí mimo jiné vzácnou Frégoliho poruchou, kdy se mu, zjednodušeně řečeno, zdají všichni lidé stejní. Což stylizace loutek spolu s uplatněním jediného hlasu pro všechny vedlejší postavy skvěle vystihuje. I ony výměnné části obličeje tu hrají svou roli a spojení umělého světa se zcela realistickým pojetím příběhu nás posouvá do zvláštního snu a znejišťuje tak divácké porozumění. U Kaufmana tedy nic neobvyklého.