Stejná tvář, dvakrát

Jak jste se dostala do Českých Budějovic?

Zavedla mě sem láska. Studovala jsem ve Varšavě  divadelní akademii a tam jsme měli mezinárodní festival divadelních škol. Potkala jsem tam jednoho kluka z Budějovic, který studoval JAMU. Společně jsme pak v Budějovicích dostali angažmá.

A prozradíte, kdo je ten kluk, se kterým jste odešla do jižních Čech?

Zdeněk Klusák. Ten je teď zase v divadle v Českém Těšíně, odkud já pocházím.  My jsme si vlastně vyměnili města.

A jak to teď řešíte?

To už je dávná historie. Už spolu nejsme.

Budějovice jsou pro vás teď tedy novým domovem. Jak se vám žije v Budějovicích a vůbec v Čechách?

Docela dobře. Já jsem se tady v České republice narodila a studovala jsem ve Varšavě. Patřím do polské národnostní menšiny, takže jsem měla polskou základku i polský gympl. Pak jsem byla dva roky v těšínském divadle jako elévka a nápověda a pak jsem šla studovat do Varšavy. I v Polsku jsem měla řadu příležitostí a všechno jsem tam samozřejmě nechala. Nedovedu si představit, že bych dnes byla schopná takový skok znovu udělat. Všechno odhodit a odejít do úplně cizího města.

Takže to tehdy bylo spontánní, z lásky. A kolik vám bylo let?

Bylo mi čtyřiadvacet. Byl to opravdu docela šok. Já jsem ještě předtím v Polsku točila celovečerní film. Do Budějovic a do Jihočeského divadla jsem tedy přijela až někdy v půlce října, kdy už byla v divadle sezona a rovnou jsem začala zkoušet. Skočila jsem do toho prostě rovnýma nohama.

Máte už nového přítele?

Mám.

A je z branže?

Není.

Moc o něm asi mluvit nechcete.

Měla jsem pár známostí ještě mezi Zdeňkem Klusákem a mým současným přítelem. Nakonec jsem tady v Budějovicích už jedenáctou sezonu. Někteří mí partneři z branže byli, ale teď jsem zalovila v úplně jiných vodách a žiji s bankéřem.

A jaké to je? Bankéři přece jen bývají většinou usedlejší než herci. Vy jste asi spíš bohém.

Asi trochu bohém jsem, jsem energetická, určitě impulzivní. Mám ten svět trochu rušnější. Přítel samozřejmě chodí do práce od rána do odpoledne a má to tak trochu víc nalajnované. Ale i on je trochu prevít, občas.

Rodinu plánujete?

No ano, moc.

Takže kariéra není pro vás na prvním místě?

Beru to, co přijde.

Žárlí váš přítel na vaše fanoušky, nebo tyhle věci vůbec neřeší?

On je mým obrovským fandou. Do té doby, než jsme se začali vídat, byl v divadle asi třikrát v životě. Teď chodí na má představení pravidelně, na některá i několikrát a je na mě pyšný.

A je lehčí život s člověkem, který není z branže, nebo s umělcem?

To těžko říct. Myslím, že to není úplně o tom, co člověk dělá, ale jaký je uvnitř.

V Budějovicích plánujete zůstat? Praha, která nabízí profesně mnohem více možností, vás neláká?

Lákala mne Praha a láká mě pořád, ale nevím, jestli úplně na život. Já jsem tady v divadle spokojená, jsem zvyklá i v tomhle městě. V Praze jsou samozřejmě větší příležitosti a navíc tam mám sestru, své dvojče. Jak říkám, nebráním se žádné nabídce. Pokud by byla nutnost, tak bych se asi do Prahy i přestěhovala, ale v podstatě jsem tady opravdu spokojená.

Říkáte sestru, dvojče. V seriálu Ordinace v růžové zahradě jste určitě nejednomu z diváků zamotala hlavu a mysleli si, že jste se zkrátka objevila v dvojroli. A ona to tedy byla opravdu vaše sestra?

Já jsem v Ordinaci v Růžové zahradě před dvěma roky dostala epizodku. Tvůrci tohoto seriálu se pak dozvěděli, že mám dvojče, tak se toho chytli a rozepsali to na dvojroli s tím, že jsem ze začátku hrála obě ty postavy. Jenom ve scénách, kdy jsme byly spolu, tu druhou hrála moje sestra. Ale pak přišli na to, že je to zdlouhavé a že jí to stejně jde, takže jsme hrály obě.

Sestra není herečka?

Není. Pracuje v jedné firmě v Praze, v kanceláři. Jako dítě ale také hrála v Těšínském divadle. A hrála mnohem víc než já. Pak také vystupovala s různými kapelami. Vztah k tomu tedy určitě má. Jen to vystupování na jevišti je trochu jiné než natáčení, takže nervozita byla, ale povedlo se to.

Dvojčata často zažívají hlavně jako děti nebo v dospívání spoustu legrace, často díky tomu, že si je okolí plete. Využívaly jste toho?

Už od útlého věku jsme byly osobnosti a každá jsme se potřebovala něčím odlišovat. Je pravda, že já jsem tedy nějakým způsobem tíhla k tomu, abychom se oblékaly stejně. Vlastně ani nevím proč, ale nějak mě to bavilo. A sestra se chtěla víc odlišovat. Takže vždycky počkala, až jsem odešla do školy, a pak se převlékla, aby byla jiná. Různě si střídala účesy, barvila si vlasy. Na začátku nás v podstatě spíš štvalo to, že nás nikdo nepoznává, že všichni říkali: Ty si namaluj na čelo A, sestra se jmenuje Agnes, a ty si namaluj T. A nás to prostě nebavilo. I když teď to docela srandovní je, když nás lidi potkávají a ptají se, která jsme která, a která jsme kterou hrála.

V Ordinaci jste hrála přítelkyni doktora Mázla (Petr Rychlý), který byl o hodně starší. Dokážete si představit vztah s o tolik starším partnerem?

Myslím, že ano. Já nevím, kolik v tom seriálu bylo mezi námi přesně let. Asi osmnáct? Ve skutečnosti to máme ještě míň. Ale myslím, že ano, že bych si uměla vztah se starším partnerem představit.

Které postavě z Ordinace jste spíš podobná? Daně nebo Janě?

No ono je to různé. Postavy se tak nějak mění v rámci toho seriálu. Takže těžko říct. Někdy víc Dana, jindy Jana. Určitě nejsem úplně upjatá a taková systematická, jako byla Dana, a mám snad trošku větší smysl pro humor, což je zase blíž Janě. I když léta mejdanů už mám za sebou. Ale i Janu bavil rodinný život, samozřejmě i kariéra ji lákala. Ale zvládala se postarat o děti i partnera.

Kdybyste byla na místě Jany, přiklonila byste se spíš ke kariéře nebo rodinnému životu po boku primáře?

Jak říkám, co život přinese, co bůh dá. Kdybych byla těhotná nebo bych měla malé dítě, tak bych se rodinnému životu určitě věnovala. Ale myslím si, že se to dá skloubit.

Teď jste ze seriálu tak trošku vypadla. Vrátíte se tam ještě?

Před několika týdny jsem tam byla naposledy.

Takže se k sobě s primářem Mázlem v seriálu nevrátíte?

Ne ne.

To je skoro škoda…

Na jednu stranu ano. Ale člověk to bere tak, že je to nějaká životní etapa, která byla příjemná. Byla to úžasná zkušenost i kvůli tomu, že jsem hrála se svou sestrou, což se mi už asi v životě nepovede. Také jsem se tím nějak dostala do povědomí lidí, poznávají mě, chtějí se se mnou fotit, žádají o podpisy a je to příjemné. Navíc v divadle mám teď méně práce, takže člověk by zápřah zase potřeboval. Zvykla jsem si na to, a najednou z toho člověk vypadne. Ale je to uzavřená etapa. Jsem ráda, že byla, a teď čekám, co přijde dál.

Jak jste se vlastně k roli dostala?

Kdysi dávno, když jsem nastoupila do Jihočeského divadla, dělali tady velký konkurz. V podstatě si asi vytvářeli svoji databázi herců. Věděli o mně – jak jsem už říkala, asi před osmi lety jsem tam měla malou roličku. Před dvěma lety mi zavolali, že mají opět nějakou epizodní roli. A já jsem říkala: To je fajn, ale chtělo by to něco většího. A oni říkali: No tak ale buďte ráda i za menší roli, což jsem samozřejmě byla. A nakonec se mi ta větší role vyplnila.  

Co bude dál? Jakou další roli byste si přála?

Teď se u nás hodně dělají kriminálky. Ty jsou fajn i z toho důvodu, že se hodně točí v exteriérech, je to takové poměrně akční. Strašně ráda bych si také natočila nějaký film.

A co třeba pohádka? Ta by vás nelákala?

Já jsem hrála v jedné televizní pohádce svoji první a asi také poslední princeznu v životě. Ta pohádka se jmenovala O království z nudlí a štěstí bez konce.

Diváci vás také mohli vidět například v Soukromých pastech.

Ano, tam jsem hrála dceru Zdeny Studénkové v epizodě Smím prosit o lásku.

Jste tváří Jihočeského divadla. V čem jsme vás tady mohli vidět?

Z těch důležitějších věcí to byla například Ofélie v Hamletovi, Markýza de Merteuil v Nebezpečných vztazích nebo Abigail v Čarodějkách ze Salemu. Teď hraji takovou větší roli v představení Žena jako druh. V Saturninovi hraji už jedenáct let Barboru. Před otáčivým hledištěm v Psu baskervillském a maličkou roličku mám i v Robinu Hoodovi. A právě mě strašně mrzí, že si nezahraju v komedii Ženy Jindřicha VIII., protože letos ho bude hrát Petr Rychlý, můj partner z Ordinace v růžové zahradě.

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V DUBNOVÉM ČÍSLE JIHOČESKÉHO ČASOPISU BARBAR! V TRAFIKÁCH V PRODEJI ZA 49 KČ. 

Předplatné můžete pořídit zde.