Mám štěstí na skvělé role

Hanko, prožíváš poměrně úspěšné pracovní období. Co tě nyní zaměstnává nejvíc a co chystáš nového?

Opravdu jsem pracovně hodně vytížená, ale to je vlastně vždycky, když se zkouší nový muzikál. Mám za sebou premiéru muzikálu Sibyla, královna ze Sáby v divadle Hybernia. Zkoušení bylo samo o sobě velmi náročné a k tomu ještě jsou jiná představení, vystoupení, koncerty, takže jsem se už opravdu těšila, až bude dozkoušeno a Sibyla se bude hrát. Hraju tam chůvu Sibyly, její pravou ruku. A mám tam i moc krásnou sólovou píseň.

Byť jsi skvělá šansonová zpěvačka, lidé tě vidí hlavně v muzikálech. Máš nějaký vyloženě oblíbený a byl nějaký opravdu hodně těžký?

Muzikálů mám za sebou přes dvacet, oblíbené jsou všechny. Nešla bych do žádného, pokud by se mi nelíbila muzika nebo role, která je mi nabídnuta. Náročné na zkoušení jsou opravdu všechny, ale asi pro mě v poslední době byla dost náročná Mamma Mia. Mám dvě endoprotézy, a neboť je tam dost tancování, choreografka musela přizpůsobit tanec mému handicapu. A protože je skvělá, vymyslela tancování tak, že nikdo nic nepozná. Ale v každém případě je to pro mne stále náročný muzikál. Dost náročný byl také muzikál na ledě Romeo a Julie – spoustu schodů, běhání, velký prostor. Ale to jsem byla ještě zdravá.

Přece jen účinkuješ třeba v několika představení současně, nepletou se ti někdy role?

Momentálně hraji Draculu, co nevidět tisíc představení. Pak Carmen, Mamma Mia, Popelku na ledě a teď přibyla Sibyla. Role se mi nepletou, ale někdy jedu do jiného divadla, to jsou potom fofry.

Hraješ nymfy, vědmy a podobně. Je ale role, o které sníš, a dokonce víš, že bys ji zvládla s přehledem?

Jsem určitý typ, takže podle toho mi role nabízejí a já jsem za to ráda. Často jsou to i role komické, třeba nymfy, hospodské nebo Marfuša. Ale i vážné, jako jsou vědmy, chůvy, producentky. Hrála jsem a hraji krásné role. Asi mám štěstí. A můj sen? Nevím, možná nějaká one woman show s příběhem! Silným!

Mnozí tví kolegové říkají, že šoubyznys je falešný, plný pomluv, intrik. Jak to vnímáš ty? Máš mezi kolegy a kolegyněmi skutečné přátele?

Víš co, to je v každém zaměstnaní. Ale na nás je asi víc vidět. Pomluvy jsou, intriky také, někdy člověka něco zamrzí, ale pár opravdových přátel jsem si našla. A jsem ráda, že je mám.

Začínala jsi jako zpěvačka s kapelou ve Strakonicích. Jaký by tvůj další vývoj? Co tě nejvíc posunulo dopředu?

Asi výchova. Já i moji sourozenci jsme byli vychováni k lásce k umění, zvláště k hudbě. Od dětství jsem toužila být zpěvačkou a tak se stalo. A jsem za to šťastná.

A měla jsi od začátku jasno v tom, jaký žánr chceš zpívat?

Jasno jsem měla vždy. Když jsem byla hodně mladá, tak to byla rocková muzika, potom jsem byla na jazzovém festivalu ve Slaném a zamilovala se do swingu, k tomu jsem už dávno poslouchala šansony a v roce 1995 jsem šla spíš z hecu na konkurz Draculy. Tím začala i má muzikálová kariéra. Takže dlouho miluji jak muzikál, tak šanson, swing a latinu.

Znají tě diváci také z televize, filmů. Cítíš se před kamerou dobře a díváš se pak na filmy nebo televizní pořady, ve kterých hraješ?

Před kamerou mě to baví, ale bohužel často tam nestojím. To je jasné, že se na sebe podívám, z profesního hlediska i ze zvědavosti.

Režisér Zdeněk Troška tě do filmu obsadil dvakrát. Poprvé do Andělské tváře, podruhé do komedie Doktor od Jezera hrochů. Čekáš do třetice na nějakou zásadnější roli? Třeba v pohádce?

Stále čekám a doufám, že to brzy přijde. No, Zdeňku, co říkáš? (smích)

Řada diváků muzikálu Mamma Mia!, kde hraješ spisovatelku Rosie, říká, že pro ně je největším a nejvtipnějším zážitkem právě tvoje postava, která to rozsvítí. Dáváš do takových rolí kus sebe. Je to složité?

Mám radost, že se divákům líbím. To víš, do každé role musím dát alespoň kousíček sebe. To asi každý.

V životě sis prošla i poměrně složitými věcmi, přesto tě člověk nezná jinak než v dobré náladě, usměvavou, vtipnou, mnohdy rozesmátou. Kde bereš energii?

Jsem optimista, mám ráda život, smích a dobrou náladu. Nevyhledávám konflikty.

Co tě ale spolehlivě rozesmutní a naštve?

Jsem hodně lítostivá, dojme mne smutný silný film či knížka, nebo když zažiji nějakou nespravedlivost, to mě nejprve naštve a potom je mi to líto. Jsem normální člověk, to víš, že se taky někdy zkrátka naštvu. Ale častěji jsem lítostivá. Já dokonce pláču, i když jsem šťastná.

A co tvé diety? Během loňska jsi vyhlásila své váze malou válku a podařilo se. Jak se ti to povedlo? Máš přece zkušenosti se všemi dietami světa.

Ano, s dietami mám opravdu velké zkušenosti, ale už žádnou vlastně držet nechci. Ted jsem najela na tzv. ozdravný proces – metabolic balance. Je to vlastně úprava stravy, která je pro vaše tělo vhodná. Takže se snažím nejíst kravské výrobky, naopak jím jen ovčí a kozí, nejím pšenici, jen žito, spoustu ryb, kuřecí maso, zeleninu, ovoce. A cítím se skvěle. A to že u toho ještě hubnu, je super.

Říkala jsi, že jsi zhubla 46 kostek másla. Zvláštní představa.

To je taktika mojí poradkyně. A hodně funkční. Už to není 46 kostek másla, ale 60. To je šílená představa, že?

Takže tě čekala obměna šatníku.

No ještě to není tak drastické, ale něco jsem už vyměnit musela. Ale těším se na jaro, určitě se poradím s nějakým profesionálem nebo popustím uzdu svému instinktu a půjdu nakupovat. 

Dáš na módní trendy?

Ráda sleduji módu, ale jsem spíš pro ležérní eleganci, pohodlnost a praktičnost.
 

Věnuješ se také charitativní činnosti. Jsi patronkou OS Sluneční paprsek, které pořádá pro děti po onkologické léčbě ozdravené pobyty. V čem vidíš smysl projektu?

Zakladatelem je doktor Pavel Boček. Spolupracujeme hlavně s dětským onkologickým oddělením v Motole a organizujeme pro děti ozdravné pobyty u moře. Většinou jsou to dva turnusy po 14 dnech a jede s námi přes sto dětí. Vždy s námi cestuje lékař, zdravotní sestra, fyzioterapeutky, vedoucí, kteří mají na starosti přibližně sedm osm děti a pochopitelně jedu já. Moje úloha je děti potěšit a pobavit, ale hlavně si s dětmi povídat. Ozdravné pobyty jsou pro nás náročné, ale smysluplné. A hlavně jsou funkční.

Povídáme si na jaře, všechno začíná kvést. Budou okna tvého bytu, teráska a vše okolo opět plné pestrých květů?

Už jsem se na jaro moc těšila. Také se těším, až budu kvítka kupovat, těším se, až je budu sázet, až se na ně budu dívat. Mám ráda jaro, je to pro mě spousta energie, určitá očista, radost a i lidi se více usmívají.

Kdy budeš vystupovat doma, v jižních Čechách?

I když to tam miluju, daří se mi tam vystupovat málo. Je to škoda, doma je prostě doma.

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V KVĚTNOVÉM ČÍSLE JIHOČESKÉHO ČASOPISU BARBAR! V TRAFIKÁCH V PRODEJI ZA 49 KČ. 

Předplatné můžete pořídit zde.