Roman Podhola: 583 stop zmařené Šumavy

Popsal obce, osady a samoty, jejichž „kritériem zaniklosti“ se rozumí nejen úplná likvidace sídla, ale také jeho většinové zničení či radikální přestavba, jak se tomu stalo například v osadách u Lipenského jezera. Fotografie i stručná fakta naznačují silné příběhy, jež podněcují fantazii a naznačují souvislosti, z dnešního úhlu pohledu už nepochopitelné. Proč Šumava musela přijít o tu spoustu sídel, která tak úžasně ladila s krajinou?

Encyklopedii sestavil proto, že nic podobného na knižním trhu neobjevil a přál si takovou knihu mít. Když se ho kamarád ptal, o čem píše, odpověděl mu, že o tom, co už neexistuje. Kamaráda udivilo, proč se věnuje něčemu, co už je vlastně zbytečné. „Ale je to důležitá zbytečnost,“ odvětil autor. Neopakovatelnou atmosféru Šumavy tvoří i její jizvy a vrásky. A nejen čtenáři Malého prince přece vědí, že co je důležité, je očím neviditelné.

UNIKÁTNÍ ROZPĚTÍ

 „Odůvodnění k destrukcím za pomoci dynamitu, buldozeru, tanku či ohně se tenkrát našlo hned několik. Potřeba zkrotit nevyzpytatelnou řeku přehradou, i za cenu zatopení lidských obydlí, se dá jistě pochopit. Ovšem nutnosti zakládání vojenských výcvikových prostorů anebo čištění hraničního pásma, tomu dnes porozumí už asi málokdo. A po projití následujících stránek si snad také řekne: Bylo všechno toto barbarství zapotřebí?“ píše v úvodu Roman Podhola.

Čím víc o tématu ví, tím víc ho štve, že spousta krásných míst zanikla kvůli lidské zášti a zlobě. „Nebouralo se jen bezprostředně po válce, kdy byla zášť vůči všemu německému pochopitelná, ale dokonce ještě na sklonku 80. let minulého století,“ upozorňuje. Rád by si dal třeba pivo u kostela v Ondřejově a vyrazil na Knížecí stolec, kdy by se mu zlíbilo. Knih o Šumavě vychází mnoho, i těch s historickými snímky a daty. Ale tato unikátně mapuje celé území, které sahá od Nýrska po Novohradské hory. Je poskládaná do dvanácti kapitol, odpovídajících rozsahem někdejším soudním okresům Šumavy, ve směru od západu k východu. Chybí tu jen vnitrozemský a jediný většinově český okres Sušice, jehož území přestálo čtyřicet poúnorových let s nejmenšími ztrátami. Každá kapitola obsahuje abecední výčet obcí (ustanovených do roku 1930), zničených ať už samotných anebo jejích místních částí. A pro lepší názornost jsou přiloženy i výřezy z dobových map, zahrnující tehdejší obecní katastry. V hlavičce všech zmařených míst je uvedený český i německý název, jejich poloha a vzdušná vzdálenost k příslušnému sídlu soudního okresu (u obce), respektive k obci (u osad a místních časti), přibližná nadmořská výška a také poslední náležitost k faře a panství. Následuje základní historicko-zeměpisná charakteristika, informace o vývoji národnostního složení, o počtu domů, případně zmínka o přítomnosti pamětihodností či jiných zajímavostí. 

Portréty lokalit uzavírají příčiny i doba jejich likvidace a to, v jakém stavu se dožily 90. let 20. století. Fotografií a kreseb je v publikaci asi tisíc, třetina všech, které měl k dispozici. Vybíral pečlivě, většinu míst znal ze svých vandrů a teď opět putuje touto krajinou. Rozváží svou knihu do obcí a měst – pravda, trochu se mu to pronese, protože jeden výtisk váží 0,75 kg a starostové i infocentra je berou po desítkách. Knihu vydal vlastním nákladem, sehnat ji lze na telefonu 704 091 360 a e-mailu romanpodhola@seznam.cz

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V LETNÍM DVOJČÍSLE JIHOČESKÉHO ČASOPISU BARBAR! V TRAFIKÁCH V PRODEJI ZA 49 KČ. 

Předplatné můžete pořídit zde.