Sexbomba z Novy

Než jste se stala moderátorkou zpráv, nasbírala jste spoustu životních zkušeností. Od mládí jste si přivydělávala jako modelka v Praze i ve světě, pracovala jste ve Spojených arabských emirátech a také jste několik let působila jako redaktorka. Která z těchto zkušeností vás nejvíce posunula?

Začnu od vzdělání: Nedávno jsem byla požádána, abych přispěla do ročenky Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích, kam jsem chodila. Byla jsem strašně ráda, protože BiGy byla opravdu skvělá škola, dala mi velký základ, ze kterého těžím dodnes. A čerpala jsem z něj i na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze.

A další zásadní zkušenost?

Co se týče práce v médiích, hodně zkušeností jsem získala během několikaleté praxe v těch největších vydavatelstvích, kde jsem pracovala jako redaktorka lifestylových časopisů. Pak jsem měla ještě možnost začít cestovat. Myslím, že cestování je ohromná věc. Člověk získá nadhled nad věcmi. Přijde mi, že žijeme v takovém mikrosvětě a řešíme věci, které jsou ve světovém měřítku banální. Kontakt na práci v Emirátech, kde jsem pracovala jako PR manažerka firmy, která zprostředkovávala půjčování luxusních lodí, jsem získala právě během let, kdy jsem se věnovala modelingu. Tyto věci vytvořily takový životní řetězec.

A ten postupně navazoval. V roce 2013 jste moderovala počasí, pak jste se přesunula do Televizních novin. A jaký byl váš další vývoj?

Pražská modelingová agentura, která mě tehdy zastupovala, mě poslala na konkurz, bylo to před čtyřmi lety, kdy Nova hledala nové tváře. Na kamerové zkoušky chodily desítky lidí. Ti, které vybrali, měli možnost absolvovat kurz rétoriky. Učili jsme se, jak správně dýchat, vystupovat před kamerou, artikulovat, a pak vždy probíhaly další kamerovky. Zůstalo nás nakonec opravdu jen pár. Dnes jsou na Nově ze stejného kurzu například Martin Čermák, Katka Němcová nebo Tereza Juščíková.

Začínala jste jako rosnička.

Ano, vybrali mě jako moderátorku počasí, kterou jsem dělala tři měsíce. Potom jsem postoupila do nočních Televizních novin a k tomu jsem točila i reportáže. Pak jsem se přesunula dále do poledních a odpoledních novin a teď moderuji tyto dvě relace.

Jak tedy probíhá váš den?

Když mám například „poledky“, odvedu malou do školky a jedu rovnou do práce, kde se nasnídám. Poté jdu do kostymérny a maskérny a pak k počítači, kde si během pár hodin upravím a nastuduji texty, které mám ten den interpretovat. Pak už následuje studio a přímý přenos, který trvá okolo dvaceti minut.

Co je pro vás těžší: moderování počasí, nebo televizních novin?

Počasí se předtáčí, což znamená, že když uděláte chybu, můžete si to natočit znovu. Zase tam ale není žádné čtecí zařízení. I to klíčovací studio mívalo svá specifika – nevidíte, co je za vámi. Teď už je to ale zase jiné, ve studiu je dotyková obrazovka. No a zprávy, to je samozřejmě přímý přenos, kde nic opravit nejde. Jste na obrazovce déle a musíte být ve střehu jako u každého živého vysílání, takže je to samozřejmě větší tlak.

Stresují vás živé vstupy, když někoho zpovídáte?

Když pokládám otázku kolegovi reportérovi, kterého znám, je to samozřejmě trochu jiné, než když se ptám třeba premiéra země. Obojí je ale běžnou součástí zpráv.

Co děláte pro to, abyste si udržela diváky u televizních obrazovek?

Myslím si, že moderátor nemá na sledovanost zpráv nějaký zásadnější vliv. Já jsem jenom interpret zpravodajství, takže se asi stane, že diváci mají oblíbeného moderátora a že se na někoho třeba podívají raději, ale sledovanost zpráv je hlavně zásluha celého zpravodajského týmu a náplně relace.

Jak pečujete o pleť, abyste vypadala stále dobře na televizních obrazovkách?

Nejsem posedlá vzhledem. Jsem poměrně konzervativní. Snažím se používat kvalitní produkty. Každý den mám na pleti velkou vrstvu make-upu kvůli práci. Snažím se kvalitně odličovat, mám tonikum, balzám, olejový odličovač očí. Spíš je to o tom, že se snažím držet jedné značky a nemíchat produkty.

A móda? Co máte ráda?

Spolupracuji s módní návrhářkou Zuzanou Osako, která má módní značku Tradice. Inspiruje se kroji z Moravy a šije mimo jiné jupky, což jsou krajkové hezké nositelné kabátky. Možná se v budoucnu inspiruje i kroji z jižních Čech. Její nápad se mi moc líbil, a proto jsme nafotili i fotky na kampaň, které jsou k vidění na stránkách Tradice.org.

Minulý rok jste fotila kolekci ve Francii.

Ano, dostala jsem nabídku fotit projekt Essence, na jihu Francie, v Provence, nedaleko Saint-Maxime. Jsou to kolekce fotek s atmosférou francouzského venkova. Byla to moc hezká spolupráce.

Modeling vás provází životem, díky němu jste se odrazila a jste vidět. Jak vnímáte svoji popularitu a slávu?

Měla jsem to štěstí, že jsem začala být veřejnosti známější ne v osmnácti, ale až ve třiceti letech, takže to člověk bere s potřebným nadhledem a větší pokorou. Má něco za sebou a nebere se tak vážně. Samozřejmě mám dítě, a tedy srovnané priority, a vím, že některé věci jsou pomíjivé. Život se může ze dne na den změnit. Určitě je to hezké a příjemné, ale není to to hlavní.

Dívá se na vás v televizi i přítel?

Ondřej se dlouhodobě pohybuje v mediálním prostředí, takže mé práci velmi dobře rozumí. Hlavně v začátcích se díval a jeho postřehy byly podnětné.

Jak přítel vychází s vaší dcerou?

Vychází dobře, jsou parťáci, je to fajn. Ondřej je sportovec a naučil Ráchelku spoustu věcí: zavazovat tkaničky, potápět se, lézt po stromech.

Kde nejraději trávíte s Ráchel čas, když máte volno?

V parku u nás v Grébovce. Bydlíme kousek od velkého dětského hřiště a rády tam chodíme.

Čtete jí pohádky?

Koupila jsem pohádky bratří Grimmů, takže se jí snažím číst na dobrou noc.

Je Ráchel hodná holčička, nebo spíš zlobidlo?

Ráchelka je z velké části po mně. Je to spíš zlobidýlko. Někdy je tvrdohlavá a neposlušná, hodně živá, a jinak je to samozřejmě hodná a citlivá holčička.

Koukala jsem, že má dlouhé blond vlasy.

Celkově si na vláskách zakládá, někdy je ale problém je rozčesat. Občas s tím bojujeme. Dlouhé vlasy se jí zatím líbí, takže to nechávám na ní.  Až řekne, že se chce nechat ostříhat, tak se půjdeme ostříhat.

Takže dceři při výchově necháváte spíš volnou ruku. Nebo jste autoritativní?

Je to o tom, že člověk musí nastavit mantinely a pak je dodržet. Mám s tím někdy problém. Uvědomuji si, že bych měla být více důsledná. Ale jelikož se na výchově Ráchelky podílí více lidí, tak je to velmi těžké.

A vaše maminka? Jaká byla, když jste vy byla malá?

Maminka zvládla v životě těžké situace. Vychovávala dvě puberťačky a mladšího bráchu. V určitou dobu na to byla sama. Řekla bych, že patřila do generace žen, které se opravdu obětovaly. Často se očekávalo, že budou chodit do práce a při tom samy zvládnou vaření, péči o domácnost a samozřejmě i o děti. Za to svoji maminku obdivuji. Dokázala se navíc orientovat v praktických věcech, které byly pro rodinu důležité. Je to silná žena, má na všechno svůj názor a vždycky se o nás dokázala postarat.

Jak často jezdíte za rodiči do Soběslavi?

Zhruba jednou za měsíc. Cesta na jih v pátek večer i v sobotu kolem oběda je tak na tříhodinovou anabázi. Je škoda, že dopravní síť na jih stále není lépe vyřešená. Je tam krásně, nádherná příroda.

Takže máte ráda jižní Čechy.

Mám moc ráda jižní Čechy. Narodila jsem se v Táboře, vyrůstala jsem v Soběslavi a ráda se vracím i do Českých Budějovic, kde jsem bydlela na internátě a mám na ně hezké vzpomínky, trávila jsem tam školní léta. Jinak s rodinou jezdíme na chatu k Soběslavi i do Doubí u řeky Lužnice. Je to místo uprostřed lesa, kde je naprostý klid.

Plánujete s přítelem další dítě?

Teď to není na pořadu dne, ale do budoucna se dalšímu dítěti nebráním. Chtěla bych se ještě věnovat Ráchelce, je jí pět let. Půjde do předškolní a pak do školy. Pak se uvidí.

Je vám třiatřicet, dalo by se říci, že jste na vrcholu své kariéry. Chtěla byste v životě zkusit ještě něco jiného než zpravodajství?

Mě to samozřejmě baví, práce mě naplňuje a jsem vděčná, že se mi to povedlo. Jsem v kontaktu s každodenním děním a je to určitá služba veřejnosti. Ráda zkouším nové věci, jako bylo herectví, ale beru to jen jako takové odskoky od moderování.

Jak jste se k herectví dostala?

Oslovil mě režisér filmu Decibely lásky, Miloslav Halík, přes televizi Nova, takže si mě sami vyhlídli. Dostala jsem scénář k prostudování a byla jsem ráda, že to můžu zkusit.

V Decibelech lásky jste si zahrála Danku. Jaká byla?

Danka je třicetiletá žena, která pracuje jako auditorka v kasinu. Je zkušenější, protože v životě musela řešit dost věcí, starala se například o mladšího bráchu, který dost vyváděl, protože s Dankou přišli o rodiče.

Bavilo vás herectví, jako nováčka?

Líbilo se mi to, protože to byla pro mě nová zkušenost. V něčem je to samozřejmě trochu podobné práci moderátorky, člověk se pohybuje před kamerami. Ale co se týče hraní, tak v tom to bylo pro mě nové. Ze začátku jsem měla samozřejmě trému, ale pak to ze mě spadlo. Bylo to hezké v tom, že jsem viděla, jak vzniká film, jak vypadá jeho zákulisí, a něco jsem se naučila.

Máte ráda hity Michala Davida, které zazněly ve filmu?

Jeho písničky mám ráda, třeba Nesnáším loučení a další.  Pamatuji si je už od dětství.

Zažila jste nějaký vtipný moment při natáčení?

My jsme natáčeli v září a v říjnu, kdy už byla poměrně zima. Byli jsme na zahrádce a předstírali, jaké je krásné léto. Měla jsem tedy pod stolem puštěný přímotop, který mi foukal do vlasů a měl v té zimě vytvářet letní vánek. Výsledek dobrý. Vlasy mi poletovaly, ale málem mi shořely nohy.

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V ZÁŘIJOVÉM ČÍSLE JIHOČESKÉHO ČASOPISU BARBAR! V TRAFIKÁCH V PRODEJI ZA 49 KČ. 

Předplatné můžete pořídit zde.