Město jako obraz

Na začátku výpravy bylo třeba najít průvodce. Aby autor článku získal potřebné informace o tomto fenoménu, musel se ponořit mezi komunitu lidí balancujících na hraně zákona. Slušní občané, kteří přes den chodí do školy nebo do práce, ale v noci se vydávají do města vstříc nelegálnímu podepisování zdí.

Průvodcem se stal pětatřicetiletý sprejer. Používá umělecké jméno Regie. Graffiti se věnuje dvacet let a dnes pracuje jako majitel obchodu sprejerských potřeb v Českých Budějovicích. Na své začátky writera vzpomíná s nostalgickým úsměvem. „K nám do republiky přišlo graffiti až po revoluci. Neměli jsme téměř žádné technické zázemí, ale o to víc komunita sprejerů držela při sobě. Moje začátky sahají do roku 1996, tenkrát mi zkušenější writer Bank půjčoval časopisy, učil mě tvarovat písmo a chápat celou věc do hloubky. Pravidla byla tehdy striktnější, takže pokud jste se před dvaceti lety stali sprejery, mělo to mnohem větší váhu než dneska.“

Současně s touto ryzostí se však nesl i odpor k writerům ze strany města. Legální plochy, kde jejich umění můžeme bez obav sledovat, tenkrát existovaly jen velmi zřídka. Kolem roku 2000 si vedení Českých Budějovic muselo přiznat, že si s novým fenoménem nedokáže poradit. Vypráví se, že proběhla tajná schůze primátora se sprejery, kde se dvě strany snažily najít společnou cestu. Jak pomalovat metropoli jižních Čech, aby to co nejméně vadilo. Mělo to výsledek – postupně se začal zvyšovat počet legálních ploch, což ušetřilo řadu fasád domů.

U toho všeho byl Regie. „Přijde mi paradoxní, že před lety mi město za sprejování dávalo pokuty, a dneska dostávám zakázky k malování na veřejných místech.“

PLÁTNA NA KOLEČKÁCH

To, co graffiti dělá přitažlivým a aktuálním, můžeme nazvat anonymní slávou. Metro nebo vlaky pro sprejery fungují jako plátna na kolečkách. „Na dnešní život ve městech a velkoměstech potřebuje mladý člověk nějak reagovat a podpis na zdi mu k tomu dává možnost. Pokud takový mladík dozraje v dospělou osobnost, začne se více soustředit na uměleckou stránku věci než na anonymitu, kterou poskytuje ilegální forma graffiti. Stejně tak i mně časem došlo, že chci v první řadě tvořit kvalitní obrazy,“ vysvětluje Regie.

Kvalita obrazu se stala během posledního roku cílem i dalšího writera, vůdčí osobnosti streetartové skupiny fungující pod názvem BTR. Ten svá díla místo zdí ztvárňuje na plátna. Říká si Jack Reyes a podobně jako Regie nechce uvést své civilní jméno. K malování se dostal v rodném Římově už v jedenácti letech. Technika a písmo ho zaujaly natolik, že začal chodit na uměleckou školu. Z té ho ale kvůli nedostatku disciplíny vyhodili a nespořádaný život ho dovedl na ulici, kde žil asi rok. Tehdy mu nebylo ještě ani osmnáct. Díky své přítelkyni a vůli se z pouličního pekla dostal a vrátil se zpátky do školy. Sprej vyměnil za štětec, má za sebou několik výstav a jeho budoucnost vypadá mnohem nadějněji, než by si kdokoli před pár lety představil.

Letos oslavil dvacet tři let, ale když s vámi mluví, máte pocit, že se bavíte s člověkem mnohem starším. Svoje sprejerské začátky popisuje slovy: „Panovala velká rivalita. Starší graffiťáci nám brali čepice, aby ukázali nerespektování smrkáčů, a stejně tak my jsme potom brali kšiltovky a barvy těm mladším. Časem se ale věci srovnaly a v graffiti zůstali hlavně lidi, co to dělají dlouho a přistupují k tomu spíš jako k umění. Jasně, narazíš na kluky, kteří hledají v malování jenom adrenalin, ale ti po čase odpadnou, protože adrenalin ti prostě jako motivace nestačí.“

JMÉNO? HLAVNĚ ESTETICKÉ

Jack za svou writerskou kariéru vystřídal spoustu jmen. Občas si vybíral podle významu a někdy pouze kvůli estetické stránce podpisu. Sprejeři totiž nad svými jmény uvažují podobně jako kaligrafové nad písmem, tedy vizuálně. Proto se přezdívky člověku „z venku“ mohou zdát nesmyslné, žádnou výpovědní hodnotu totiž často nemají. „Sprejer někdy až zpětně hledá obsah k písmenům, co k sobě graficky dobře sedí. Třeba jednou zahlídl kamarád ceduli s nápisem RK, realitní kancelář a ta písmena nás tak zaujala, že dohledání významu bylo jen otázkou času. Nakonec nás napadlo říkat si Real Kings.“

Od Real Kings se Jackovo alter ego vyvinulo k štětci a plátnu. Spolu se streetovými umělci proto obdivuje i malíře, jejichž díla zdobí galerie. „Mám strašně rád Dalího nebo Andyho Warhola, v jednoduchosti Warholových obrazů se skrývala obrovská síla. Samozřejmě mě v tvoření pořád inspiruje komunita starších writerů, ale už ne tolik jako dřív. Chci po sobě něco zanechat a malovat ve všech možných podobách. Ne se pořád dostávat do problémů se zákonem a držet se striktně graffiti,“ popisuje Jack.

NÁSLEDOVNÍCI MUNCHA

Manažerka Galerie Mariánská Radka Novotná začala graffiti vnímat na univerzitě v Oslu, kde se kritika malování na zdi vyučuje jako předmět. „Procházeli jsme se se třídou po městě a porovnávali kvalitu jednotlivých děl, to u nás neuvidíte. Taky proto se úroveň pouličních obrazů v Norsku zvedá mnohem rychleji než tady. My Češi jsme v přístupu ke graffiti mnohem uzavřenější,“ myslí si Radka Novotná. Pro ni byl street art a podepisování zdí vždycky především odpovědí na současnou společnost a její problémy, včetně politiky nebo komerčního stylu života.

Obdivuje expresionistického malíře Edvarda Muncha, s nímž právě sprejování srovnává. „Musíte se na graffiti dívat jako na reakci. Stejně jako Munchův Výkřik se jedná o výkřiky jednotlivců, vyjadřujících se k dnešní době. Celkově vnímám street art coby obraz toho, v čem žijeme. Umění si hledá aktuální formu a tou se stalo právě graffiti.“

Snaha šokovat je pro výtvarníky často zásadní. „Vnímáme trend upoutat pozornost surovostí a syrovostí, což mnohdy vyzní uměle. Myslím, že by měla vzrůst tendence zabalit sdělení obrazu do něčeho složitějšího, inteligentnějšího. Pokud tohle umělec zvládne, má u mě plus. V případě zvládnutého graffiti shledávám také obrovský bonus hlavně v přístupnosti běžnému člověku. Ne všichni lidé chtějí chodit do galerie, a právě alespoň díky obrazům na ulici přijdou do kontaktu s uměním, nad kterým se mohou zamyslet a duševně se posunout,“ dodává Radka Novotná.

PODPISY OD HOSPODY DOMŮ

Přesto se z pohledu běžného občana stále jedná o vandalismus. Vyšetřovatelé policie tráví často měsíce času, aby jednotlivé nápisy dokázali přiřadit k jejich tvůrcům, a to i v případě, kdy sprejera chytnou přímo při činu. Vyšetřovatel Jan Z. se roky zabývá touto trestnou činností a budějovickou graffiti scénu má podrobně zmapovanou. Právě on pro Barbara vyvrací dlouho zažitý omyl mezi veřejností: „Mezi chycením a usvědčením vandala jsou týdny a měsíce mravenčí práce, do níž zapojujeme experty v oboru rozlišování stylu písma a podobně.“  

Podle samotných vyšetřovatelů sice v současnosti může ruka zákona lépe s graffiti bojovat, ale vymýtit ho se jí nikdy nemůže podařit. „Jediným řešením je změna lidského myšlení. Zkrátka si musíme začít dostatečně uvědomovat úctu k cizímu majetku, jinak to nepůjde,“ říká vyšetřovatel.

Represivní orgány se snaží inovovat i postupy v boji proti sprejování. Město zvyšuje počet legálních ploch, případný umělec si může rovněž zažádat na magistrátu o takovou plochu pro sebe a tam se vyřádit. Přesto policie stále řeší poškozování cizí věci, škody někdy šplhají do milionů korun. Takový případ se stal třeba před pár lety. „Ten mladík seděl v hospodě a cestou domů se podepisoval na domy. Potom si kolikrát ani nepamatoval, co namaloval. Když jsme mu ukázali, co zplodil, souhlasil s tím, že se jedná o jeho rukopis, ale nemůže si vzpomenout, že se vůbec podepsal. Šel v celku snadno usvědčit, protože nápisy vedly pokaždé cestou z restaurace k němu do bytu.“

SPREJEŘI JSOU PATRIOTI

Leckoho to snad překvapí, ale mezi českobudějovickými sprejery najdeme bez výhrad patrioty. Ano, převážnou část sídlišť vám bez milosti podepíší, naproti tomu však policie zaznamenala pouze jeden případ, kdy si někdo dovolil tímto způsobem poškodit kašnu. Byl to cizinec na studijním pobytu v Čechách. Podle tohoto faktu může čtenář sledovat způsob uvažování budějovických writerů. „Oni zkrátka nechápou pomalování zdi jako její poškození, naopak ji zkrášlují, což se mnohdy rozchází s názorem majitele. Po čase malíř, jehož písmo před několika roky zdobilo cizí příbytky, sám vlastní dům a doufá, že nepotká mladší verzi sebe sama, která bude mít neodolatelné nutkání novou fasádu podpisem ozvláštnit,“ dodává vyšetřovatel.

Slovníček sprejerského slangu

Writer – sprejer

Legal – legální plocha určená k posprejování

Peace – typ graffiti obrazu

Barvy – spreje

Malovat – sprejovat

Tag – podpis

Panel – vlak

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ZÁŘIJOVÉM ČÍSLE JIHOČESKÉHO ČASOPISU BARBAR! V TRAFIKÁCH V PRODEJI ZA 49 KČ. 

Předplatné můžete pořídit zde.