Lipenská Pobřežní hlídka

Hladinu Lipenské přehrady celé léto sledují vodní záchranáři. „Lidé nás i teď po tak dlouhé době stále srovnávají. Realita je však někde jinde. Případy, ke kterým vyjíždíme, jsou jiné, a i vybavení, jež používáme, se trochu liší. Cíl máme ale opravdu stejný, pomoci všem, kteří to potřebují. Jen v plavkách by nám tady na Lipně byla určitě zima,“ usmívá se vodní záchranářka z Lipenského jezera Adéla Černá.

Na Lipně pomáhá všem, kteří při koupání mají náhlé problémy nebo si nevědí rady. Čtyřiatřicetiletá vodní záchranářka hlídá největší domácí vodní nádrž deset let. Svou práci dělá dobrovolně, stejně jako ostatní kolegové z Vodní záchranné služby Český Krumlov, která je součástí Integrovaného záchranného systému Jihočeského kraje.

Vodní záchranáři jsou vyškolení ve speciálních technikách na vodních plochách. Mezi další nutné dovednosti patří i zdravotní vzdělání, potápěčské zkoušky, ovládání plavidel, výškové práce, znalost meteorologie, hydrologie nebo radiologie. Jsou připraveni k profesionálnímu řešení jakékoli krizové situace.

Fungují jako first response, jako první záchrana na vodě i na břehu. Jejich poslání snese srovnání s horskou službou, odlišné mají samozřejmě prostředí, ve kterém se pohybují.

Během letních prázdnin lipenští vodní záchranáři vyjížděli ke třem vážným případům. Jeden muž se z důvodu zdravotního selhání utopil. „Nefungujeme jen na vodě, jak by se mohlo zdát. V době, kdy jsme pořádali tradiční Mezinárodní plavecký závod, jsme dostali hlášení, že se na silnici vedoucí do Dolní Vltavice nachází cyklista v bezvědomí. S kolegou Honzou Kolouchem jsme okamžitě vyrazili a našli muže, kterému již jeho přátelé prováděli nepřímou masáž srdce,“ uvedla.

ABY ZAČAL DÝCHAT

Dvojice záchranářů pacienta převzala, pokračovala v resuscitaci a použila externí defibrilátor. „Po nějaké chvíli, kdy jsme pokračovali v oživování, začal dokonce ztěžka spontánně dýchat. Letecká záchranná služba jej transportovala do nemocnice. „Měli jsme štěstí, byli jsme u něj včas a kvalitní resuscitací a včasným podáním výboje jsme mu umožnili přežít,“ říká Černá.

Celá situace je o to pikantnější, že Adéla po návratu na základnu plavala závod na pět kilometrů, ve kterém skončila na stříbrné pozici, pak se vrátila domů zpět k rodině. „Podle slov mého kolegy záchranáře Jerryho je to takový ‚normální‘ den vodní záchranářky,“ směje se.

ALKOHOL NA VODĚ

Za celé léto vyjíždějí obvykle k padesáti zavoláním. Nejčastěji se jedná o přecenění sil. Často se stává, že začínající surfaři zkoušejí jezdit bez instruktora, a voda a vítr je rychle zanese někam, kam nechtějí. Problém také nastane, když úplně přestane foukat nebo se přižene bouřka.

Nejhorší jsou případy, na jejichž počátku stojí alkohol. „Vůbec nejsmutnější je, když do všeho dospělí, kteří jsou opilí, zatáhnou i děti,“ myslí si. K takovému případu došlo například letos na začátku léta. Majitel člunu vyzval vodní záchranáře, zda by nepomohli s hledáním ztraceného člunu, který si půjčili dva otcové se svými dětmi. „Když jsme je našli, byli oba tatínkové úplně na plech. Ten, který měl kapitánské zkoušky, se navíc nemohl ani hýbat. Naštěstí všechno dobře dopadlo, skončili v pořádku na břehu,“ vypráví Adéla.

Její cesta k vodnímu záchranářství vedla skrze plavání. „Jezdila jsem na závody, tam si mě tehdejší trenér vodní záchranné služby vyhlédl. Zkusila jsem první závody s prvky simulujícími záchranu ve vodě, úspěšně, a tak jsem zůstala,“ uvedla.

Vodní záchranářství ji zaujalo a rozhodla se navštěvovat kurzy. „Začala jsem opravdu úplně od základů a na jednom specializačním kurzu záchrany na divoké vodě jsem se potkala s Milanem Bukáčkem.“ Tehdejší i současný vedoucí lipenské vodní záchranné služby ji pozval na plavecké závody, které se konaly na Lipně.

ZÁCHRANA OD ROZVAŘENÉHO OBĚDA

„Dívala jsem se na tu obrovskou vodní plochu a nemohla odtrhnout oči," říká rodačka z Karlových Varů. Závod vyhrála a Bukáček jí nabídl týdenní službu. Přijala a vracela se stále častěji. Nakonec tu našla i životního partnera a na Lipně zůstala. „Splnil se mi sen. Mám Lipno asi sedmdesát metrů od domova. Teď se mi někdy stane, že třeba vařím rodině oběd, volá dispečer kvůli případu a já běžím ke člunu a vyjíždím na vodu. Pak se vrátím, dovařím a vše je jako obvykle.“

V týdenních turnusech se u lipenské vodní záchranné služby přes léto střídalo asi dvacet lidí, sloužili tu minimálně ve dvojicích. Všichni záchranáři jsou dobrovolníci. Nejčastěji jsou to vojáci, hasiči, státní zaměstnanci, ale i živnostníci. Adéla pomáhá svému příteli při provozování kempu v Černé v Pošumaví, k tomu ji živí fotografování a počítačová grafika.

Dobrovolná jednotka funguje stejně jako na Lipně třeba i na Slapech ve středních Čechách a Nových Mlýnech na jižní Moravě. Zákon ani vyhláška zatím nenařizuje provozování služby. Brzy se ale situace změní a vodní záchranáři budou mít peníze alespoň na vybavení pro svoji práci.

„Vybavení i všechno ostatní jsme si dosud platili sami. Často z kurzů a přednášek, které organizujeme," poznamenává. Důležitou součástí práce vodních záchranářů je i preventivní činnost, k ní patří i distribuce samolepek ubytovatelům na celém Lipně s přímým tísňovým číslem 606 116 001. „Když si turisté půjčí nějaké sportovní náčiní, jedou s ním na výlet. Je důležité někomu dát vědět, kam jedou a kdy se vrátí. To jim může zachránit život. Bohužel to zatím dělá jen minimum lidí,“ dodává.

...CELÝ ČLÁNEK BYL UVEŘEJNĚN V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!