Polibky z éteru Báry Tlučhořové

Jak dlouho jste musela vydržet zavřená ve skříni v obchodě?

Ve skříni jsem musela vydržet hodinu. Naštěstí se moje kolegyně Adél Cinklová nabídla, že do toho jde se mnou, takže si to vlastně užijeme. Musely jsme to živě vysílat na Facebook, aby lidé opravdu věřili, že tam jsme. Jediná naše záchrana byla, že nás někdo najde. A opravdu se objevily dvě dobré duše, které nás po čtyřiceti minutách ze skříně vysvobodily.

Byl to jeden z úkolů Yesmana na radiu Kiss Jižní Čechy. Pro velký úspěch jste pořad zařadili do ranního vysílání třikrát týdně opět loni v září. Přibližte, prosím, čtenářům jeho pointu.

Jde o to, že si mezi sebou dáváme úkoly, na které nesmíme říct ne. Pokud z úkolu odstoupíme ještě předtím, než ho začneme plnit, musíme dát tři tisíce korun na dobrou věc. Pokud do úkolu jdeme, většinou to dopadne tak, že se „hecneme“ a dáme to, takže žádná platba nepřichází. Vždycky v pondělí dostává úkol můj kolega Roman Anděl, středa patří mně a pátek Yesmana plní Adél Cinklová. A čas je pravidelný. V sedm hodin.

Kdo a kdy s Yesmanem přišel?

S Yesmanem přišel náš celorepublikový programový ředitel. Inspirací nám byla stejnojmenná americká komedie v hlavní roli s Jimem Carrey z roku 2008. Řekla bych, že je to možná tak rok zpátky, kdy jsme se do toho začali s Romanem Andělem pouštět. Někdy to bylo opravdu dost vostrý, ale i tak jsme se do toho vrhli po hlavě. Prostě vám to nedá zklamat posluchače, kteří věří, že to dáte. To se ale vracím do začátků, kdy s námi ještě Yesmana neplnila naše zprávařka Adél. Přidala se v září.

Pokud nesplníte úkol, přispívá vám stanice?

Teď jste mě rozesmála… Ne, to opravdu ne. Tato částka jde čistě jenom za námi. Nikdo nám na nic nepřispívá. Bylo to naše svobodné rozhodnutí a řekli jsme si, že si lidé při plnění Yesmana užijí legraci nebo uděláme dobrou věc. Obojí má tedy smysl.

Kolik vás to zatím stálo?

Mě ještě nic. Zatím jsem se do té situace nedostala. Jednou to určitě přijde, ale vím, že to udělám s radostí a s chutí a peníze pošlu tam, kam v tu danou chvíli budu cítit, že je to správně.

A jak jsou na tom vaši kolegové Roman Anděl a Adél Cinklová?

Romana to už jednou potkalo, když dostal v silvestrovském vysílání bonusového Yesmana. Měl si nechat nakapat na břicho horký vosk. Já vím, je to ujeté, ale upřímně, kdo si alespoň jednou nenalil vosk ze svíčky na ruku? Roman odstoupil, ale opravdu během chvíle poslal tři tisíce na Dobrého anděla. V tu chvíli se i tak stal Yesmanem. Alespoň pro nás. Adél je také ještě na nule.

Kdo vymýšlí úkoly?

Úkoly vymýšlíme my moderátoři.

Můžou se na nich podílet posluchači?

Od posluchačů občas přijdou dobré úkoly a my se jimi necháme inspirovat. Někdy se zapojují i do plnění úkolu daného moderátora. Je to pro ně výzva. Jsou zlatí, jak se snaží pomoct a dělají maximum, aby vyhráli. Není to tak, že jsou vyloženě na straně jednoho, druhého, nebo třetího, ale je skvělé sledovat, jak to s námi prožívají. Pokud mají pocit, že jsme jednomu ukřivdili, chtějí nápravu nebo něco navrhnou. Jsme prostě Kissácká rodina. Zdravá rivalita, ale zároveň maximální přátelství. To je pro nás potom hnací motor a odměna, že to, co děláme, má smysl.

Co je horší: vymýšlet úkoly, nebo je plnit?

Jak kdy. Někdy máte pocit, že už jste vyčerpali všechny dobré nápady, ale pak vás cosi osvítí a vymyslíte zase něco úplně jiného. Hlavní je, aby byly úkoly jiné a byly si co nejméně podobné. Stejný úkol od nás nečekejte. Co se týče plnění, někdy si říkáte, že si snad dělají srandu. Proč zrovna já mám takový úkol? Vždyť to není fér! Většinou to ale vzniká proto, že si řeknete: Proč jsem takový úkol nevymyslel já? Je to výzva, zábava. Nikomu ale nikdy nechceme ublížit nebo uškodit.

Které úkoly pro vás byly nejtěžší?

Každý úkol je svým způsobem těžký. Důležité je k němu přistupovat zvesela. Je to jen hra. A žádný úkol není nesplnitelný. Jen se vám prostě do nějakého chce míň a do jiného víc.

Kiss je anglicky polibek. Rozdáváte slovní polibky ranním posluchačům. Vstáváte s nimi a dáváte jim energii do nového dne. V kolik vstáváte vy a kdo vás budí?

Většinou to je ve 4.25, abych ze sebe stihla udělat člověka. Někdy už večer vím, že bude ráno pracnější, tak si klidně přivstanu, nebo naopak. Ale jde o desetiminutový rozdíl. Takže spánek navíc nic moc. Občas mě budí můj devítiletý kocour Edmont, který si najde čas zhruba tak pět minut před budíkem. A pak budík.

Vyskočíte na první zvonění, nebo budík posouváte?

Vyskakuju hned. Posouvání budíku je pro mě trápení. Jsem takhle zvyklá, i když vím, že spousta lidí kolem mě to má jinak. Jednou jsem si ale budík posunula. Nebo jsem si to alespoň myslela. A když jsem se sama vzbudila v 5.15 a zjistila, že jsem si budík neposunula, bylo doma rodeo. Ani jsem netušila, jak málo času potřebuji k tomu, abych vystřelila z baráku. Radši mám svůj ranní klid, kdy má sice každá minuta svůj význam, ale nechvátám.

Jste ranní ptáče, nebo jste si musela na brzké vstávání zvykat?

Vzhledem k tomu, že jsem před nástupem do rádia pracovala jako učitelka ve školce, kde jsme měli ranní od šesti hodin a ještě předtím jsem jezdila do Prahy na vysokou školu, jsem na brzké vstávání zvyklá. I moje tělo se to naučilo. Jediný den, kdy si mohu pospat, je sobota, protože v neděli už zase vysílám. A víte, v kolik vstávám?

V kolik?

I když večer předtím moderuji, bývá to nejdéle v devět hodin, ale to už je opravdu co říct. Většinou to je tak osm. Jsem prostě ranní ptáče.

Jak to u vás doma ráno vypadá? Kolik času potřebujete na přípravu v koupelně?

Většinou je to půlhodina. Jak už jsem řekla, nesnáším ranní chvátání. Mám ráda své rituály, do kterých je zahrnutý i klid. Čištění zubů, pleti, pak líčení a na závěr vlasy. Ty si mnohdy dělají, co chtějí, takže až ráno vím, jak je zkrotím a jestli vůbec. Nenalíčená bych ale z domova neodjela. Žena má být vždy upravená a sama se sebou spokojená, než vyrazí vstříc novému dni.

A na přípravu vysílání?

Každý den přípravě věnuji alespoň hodinu. Pročítám internetové portály, Facebook, Instagram a hledám inspiraci na druhý den. Zároveň pak ráno během vysílání opět sledujeme dění na různých webech. Samozřejmě je ale nejdůležitější příprava předem. Během vysílání už není tolik času na hledání a nemůžeme spoléhat na to, že možná něco objevíme. Občas je takzvaná okurková sezóna, a proto musíme mít v rukávu něco, co můžeme předat dál. Hledáme ale vesměs pozitivní zprávy. Myslím si, že toho negativního je v médiích ažaž, tak proč to do našich Kissáků tlačit i po ránu, kdy se spíš potřebují pobavit a nastartovat na celý den. Vždyť to je přece naše poslání.

Paříte vůbec?

Samozřejmě. Vždyť i to je má práce. S rádiem Kiss Jižní Čechy máme pravidelně Kisspárty Live. A to je velká párty. Setkáme se s našimi Kissáky, pokecáme, zatancujeme si, a to člověka neskutečně dobíjí. Ale je mi jasné, že vás zajímá, jestli i v době volna někam vyrazím. Pokud je chuť, tak ano. Člověk potřebuje někdy vypnout a vyčistit si hlavu, ale zas tak časté to není. Raději si s přáteli zajdu na skleničku, popovídáme, zasmějeme se nad životem a člověk druhý den lépe funguje.

Už se vám stalo, že jste celou noc nespala a šla rovnou do vysílání?

To víte, že jo. Naposledy, když jsme měli Kissmas párty v Benešově. S kolegou Romanem jsme se vrátili v půl páté ráno a šli rovnou vysílat. Ani jsem nečekala, kolik lidí už je v tuto dobu vzhůru. Volali, posílali nám vzkazy přes aplikaci Rádia Kiss Jižní Čechy a hned bylo veselo. Po vysílání jsem to jela domů dospat. To už by člověk nevydržel.

S Romanem Andělem jste sehraná dvojka, která umí Jihočechy postavit na nohy.

Doufám, že ano. Vždy nás potěší, když se nám Kissáci ozývají, že jsme jejich ranní vzpruha a že už si bez nás vstávání nedokážou představit. Nevěřila byste, že nám i vynadají, když si vezmeme dovolenou. Samozřejmě v dobrém. A vy se v době dovolené už těšíte na návrat do éteru a na vaši rádiovo-posluchačskou rodinu.

Co postaví na nohy vás?

Naši Kissáci. To je motor, který mi dává tu sílu. Vlévají krev do žil. Se spoustou už se člověk zná, i když ne osobně, ale za jejich telefonáty jsem ráda. I když je nevidím, vím, že tam jsou a čekají, co zase provedeme.

Jižní ráno moderujete od února 2014, ale do rádia Kiss Jižní Čechy jste nastoupila už půl roku před tím a moderovala nedělní dopoledne. Co vás k tomu jako učitelku ve školce přivedlo?

Protože jsem si musela současně platit vysokou, přivydělávala jsem si za barem. Jednou jsem byla na Kisspárty. Moderátoři k nám chodili pro drinky. Zeptala jsem se, zda někoho nehledají, a oni, že ano. Chvilku to trvalo, ale nakonec se to povedlo a já nastoupila do nedělního vysílání. V rádiu ale postupem času došlo ke změnám a já dostala možnost vysílat ráno. V tu chvíli jsem měla pocit, že se mi to zdá... Měla jsem obrovskou radost, ale pak jsem si uvědomila, že budu muset opustit svou milovanou práci ve školce. Dělalo se mi to těžce, ale věděla jsem, že taková příležitost by už nikdy nemusela přijít, a pokud ji nevyužiji, budu litovat. Nebyla to pro mě jen změna práce, ale celého života. Žila jsem v Příbrami, kde mám rodinu a přátele. Naštěstí jsem u nich měla obrovskou oporu a vše se dalo mnohem lépe zvládnout. Vždyť jsem se přece nestěhovala na konec světa.

Dnes jste ostřílená redaktorka. Máte moderátorský vzor?

Než jsem začala pracovat v rádiu, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Až když se do tohoto světa dostanete, vzor si najdete. A já mám jeden jasný moderátorský vzor. Řekla bych, že je to i můj anděl strážný, protože jinak si nedokážu vysvětlit jeho trpělivost, kterou se mnou měl a stále má. Je to můj ranní kolega Roman Anděl. Vzal si mě pod svá křídla jako absolutního amatéra. Musel se mnou absolvovat celou mou začátečnickou cestu. A že to pro něho bylo často vyčerpávající. Z nějakého záhadného důvodu to vydržel a předával mi vše, co umí. Dělá to doposud a já mu jsem za to moc vděčná. Je to srdcař, který se snaží svou práci dělat, jak nejlépe umí. Rádiem žije a stále se zdokonaluje. Od začátku je pro mě autoritou. Teď si ho ale vážím ještě mnohem víc, protože je to nejen skvělý šéf, ale zároveň výborný kamarád. Takových za život potkáte minimum.

Prozradíte vtipné kiksy, přebrepty?

Jé, to bychom tu byli do půlnoci. Znáte to, sem tam se vám popletou písmenka, občas vám věta nedává vůbec smysl. Nejhorší je, když je člověk unavený, to si potom mozek a pusa dělají, co chtějí.

A co žertíky s kolegy?

Těch je taky spousta. Na apríla mě Roman pěkně vypekl. Od rána jsem zvedala telefon. Lidé se mě ptali, jestli se dovolali správně do nějaké restaurace. S úsměvem jsem je odmítala. Postupem času mi to začínalo připadat divné. Docvaklo mi to ve chvíli, kdy zavolal pán a řekl, že reklamu s tímto číslem slyšel v rádiu. V éteru běžela reklama na nově otevřenou restauraci v Českých Budějovicích. A prvních padesát lidí, kteří se dovolají na uvedené číslo, získá zdarma degustační menu pro čtyři osoby. Byla to samozřejmě fáma, ale lidé to nevěděli a telefonní číslo bylo moje.

Asi jste vymyslela odplatu.

To si pište. Bylo zapotřebí sjednat pořádek a Romanovi to vrátit. S kolegy jsem se domluvila na zprávě, že první muž, který se pokusil o umělé oplodnění, byl Roman. Výborně to připravili a zprávu si Roman sám ve vysílání pustil.

Působíte velmi pozitivně. Jste taková od přírody? Kde berete energii?

Ano, jsem taková. Samozřejmě někdy nálada není, ale moji fanoušci to nepoznají. Jsem s nimi ráda, moje práce je zároveň i koníček a to je to, co mi dodává energii. Žijeme přece jen jednou, a pokud se budeme neustále trápit, nic nás nebude těšit. Jednu radu bych ale možná měla. Nevyhledávám negativní zprávy a svým způsobem se jim snažím vyhýbat. Stačí si přečíst nadpis článku, vím, že se něco stalo, a víc vědět nepotřebuji. Stejně to bohužel ve většině případů nezměním.

Je někdo, s kým byste chtěla moderovat?

Už jako malá holka jsem měla za svého prince Honzu Čenského. S ním bych asi moderovala cokoliv.

Bára Tlučhořová

Pochází z Příbrami.

Studovala Střední pedagogickou školu v Prachaticích a Univerzitu Jana Amose Komenského v Praze.

Během studií pracovala jako učitelka v mateřské škole v Podlesí.

V říjnu 2013 začala moderovat na rádiu Kiss Jižní Čechy – nedělní dopoledne, od února 2014 Jižní ráno s moderátorem Romanem Andělem.

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V ÚNOROVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!