O počůráncích a Klausovi jr.

Václav Klaus jr. je expert na všechno. Nejenže se neobtěžoval ověřit základní fakta nebo pátrat po zkušenostech z praxe (třídy dvouletých dětí v mateřinkách už dávno fungují), navíc ještě přehání a ohýbá skutečnost tak, aby svým textem hlavně co nejvíc upozornil na sebe, jako odborníka strany ODS na školství.

Ani autorka tohoto komentáře se necítí býti pedagogickou expertkou – přestože porodila a vychovává tři malé syny a přestože má, shodou okolností, to štěstí, že může řídit malou soukromou školku s dětmi od jednoho roku až po předškoláky. A proto jsem udělala sondu mezi ředitelkami jihočeských školek, které už dvouleté děti ve svých třídách mají.

Jednak není pravda, že se pár maličkých nešťastných dvouletých ztratí ve velké skupině 28 převážně starších dětí. Nový zákon, který bude platit od školního roku 2019/2020 určuje, že přítomnost každého jednoho mladšího dítěte sníží povinně počet dětí ve třídě o dvě. Ředitelky, které sdílely svou zkušenost s časopisem Barbar, byly však už nyní ve svých školkách prozíravější.

Kamila Finková v budějovické Mateřské škole Větrná otevřela v září loňského roku třídu určenou pouze pro dvouleté děti. „O třináctičlennou skupinu se tu starám já spolu s chůvou. Ve zvykacím režimu od září do ledna děti chodily do školky na dopoledne, teď tu už i spí. A nezaznamenali jsme jediný problém,“ popisuje ředitelka svou zkušenost z praxe. Klíčem ke spokojenosti dětí byla podle ní spolupráce s rodiči, kteří děti na školku svědomitě připravili – dbali na jejich samostatnost, co se týká hygienických návyků a toho, aby se dokázaly samy najíst. Nejmenší děti se navíc ve Větrné od počátku setkávaly na část dne s těmi staršími a dnes se na větší kamarády těší. Udělaly velké pokroky ve vývoji, na procházky chodí společně, a nikdo tu nikoho nebrzdí. Zpočátku roku samozřejmě dvouleté děti vyžadovaly více péče než řízených pedagogických činností – ale právě proto jsou v menší skupině a starají se o ně dvě paní učitelky.

„Takto malé děti hlavně učíme ‚být spoluʻ. Hezky se k sobě chovat, vycházet s vrstevníky i těmi staršími. Půjčovat si hračky, rozdělit se, pomáhat si. V tomto období ještě nemají poznat soutěžení, porovnávání. Na to budou mít dost prostoru na základní škole,“ dodává ředitelka Finková.

Téměř do písmene s ní souhlasí i Jitka Čápová, která řídí Mateřskou školu Pohádka v Plané nad Lužnicí. Třídu dvouletých tam mají už třetím rokem. „A nemáme jedinou negativní zkušenost. Dali jsme veliký důraz na otevřenou adaptaci dětí. Znamená to, že rodiče mohou kdykoliv přijít do třídy s dítětem a strávit tu s ním čas, aby se už při nástupu do školky začalo cítit bezpečně. Stejné je to třeba i po nemoci, kdy si některé děti jakoby znovu na školku zvykají,“ popisuje ředitelka Čápová. O svých zkušenostech přednáší i dalším pedagogům prostřednictvím kurzů Národního institutu pro další vzdělávání. Dvouleté děti podle ní potřebují hlavně kopec lásky a péče, ale poté, co se skupina dětí sehraje, věnují se s nimi paní učitelky i řízeným činnostem. Zazpívají si, hrají pohybové hry, tvoří a malují.

Ani moje děti, které všechny ve dvou letech začaly chodit do jeslí, nijak nestrádaly. Jednak se o ně tety, jak tu říkaly zdravotním sestřičkám, skvěle staraly. Správný přístup poznáte už mezi dveřmi, když má váš maličký zrovna jedno z horších rán a při příchodu do jeslí poplakává. Teta ho za sebou netáhne za ruku, ale vezme dítě od vás do své náruče, přivine si ho a konejšivě odvede jeho pozornost od loučení s rodičem. Sotva se zavřou dveře, pláč utichá a tatínek nebo maminka odcházejí s klidem na duši, že se o broučka někdo stará podobně jako doma.

Moje děti v jeslích za pár týdnů udělaly obrovské pokroky. Co se doma nedařilo – přestat nosit pleny nebo zahodit dudlík, trochu víc jíst, to v jesličkách šlo za pár týdnů. V kolektivu dětí se obrnila i jejich imunita - dnes skoro nezastůňou, a přechod do klasické školky pro ně byl jednodušší.

Takže Václave Klausi, není proč bránit normální svět. Spíš je potřeba, aby společnost neustrnula a přizpůsobila se tomu, že NORMÁLNÍ je, že se svět stále mění. Dnes rodiče často potřebují oba pracovat, třeba proto, aby uplatili náklady na bydlení. Nebo proto, že ne každá žena je spokojená léta v sociální izolaci, do které jí uvrhne dlouhá rodičovská dovolená. Zůstávat doma s matkou frustrovanou už třetím rokem pobíháním mezi plotnou a pískovištěm určitě žádné z dětí šťastným neučiní. Schválně, občas se na těch pískovištích porozhlédněte, jaké výrazy v obličejích rodičů uvidíte… Staví nadšeně s dítětem bábovky, nebo znuděně na lavičce koukají do mobilu?

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V KVĚTNOVÉM ČÍSLE

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!