Umění nepotřebuje ruce. Bára pusopiska

Aby mohl být člověk křehký, musí být vnitřně silný a pevný – jinak by nedržel pohromadě. To se potvrdilo letos v lednu, kdy se Barča po náhlém kolapsu vzpamatovávala na JIP v českobudějovické nemocnici. Prý přežila klinickou smrt. Leden ji znovu nastartoval a jaro dodalo nové síly. A také chuť malovat, v čemž ji podporuje arteterapeutka Alena Jankovská, která Bářin talent objevila v rehabilitačním centru Arpida. Nyní ztvárňují vzpomínky na Bářin podzimní výlet do Paříže. Rozvíjejí i další témata, třeba portréty lidí od řeky Omo v jižní Etiopii, kde žije čtyřicet domorodých kmenů. „Pusopiska“ má ráda akvarely – a portréty lidí s ozdobenými obličeji a těly ožívají tahem štětců s velkou lehkostí.

Díky malování si Barunka, hezká dívka s mandlovýma očima, vytváří svět plný barev a pohybu. Obklopuje a chrání ji i v těžkých chvílích. Do tří let byla zcela zdravá, pak onemocněla neštovicemi a mononukleózou. Únava a bolesti se stupňovaly a pořád nebylo jasné, co té holčičce je. Rodiče s ní objížděli lékaře a trpělivě rehabilitovali, v šesti letech však Bára už mohla jen ležet a zazněla diagnóza: neuropatie. Postupně se po velkém úsilí rodiny i odborníků Bára vzchopila natolik, že se udrží vsedě na invalidním vozíčku. Ruce a nohy jí ochably a může jimi jen trochu hýbat v oblasti kloubů.

A tak se naplno vrátila k tomu, co ji odmalička moc bavilo – k malování. Rukou sice psala a kreslila naposledy před devíti lety, ale hlava jí funguje skvěle a má přece pusu! „Malování jsem si vybrala proto, že to můžu dělat sama, nemusí u mě pořád někdo stát a pomáhat mi. Sice mě z toho občas bolí za krkem, ale už jsem si zvykla,“ usmívá se. Má úspěch, a tak přibývá pozvání od galeristů, kteří Báru motivují: už měla sedm samostatných výstav a účastnila se i řady kolektivních.

Další výstavu chystá od 13. července do 7. srpna v Třeboni, kam se moc těší. Nedávno si díky vstřícnosti festivalového týmu užila s rodinou Anifilm, kde se setkala i s autorkou knihy a filmu Lichožrouti Galinou Miklínovou. Seznámily se před čtyřmi roky v písecké Sladovně a fandí si navzájem. Všechny díly Lichožroutů má Bára s mladší sestrou Andulkou dávno přečtené. Na film se Sedláčkovi chystali už loni před Vánocemi, kdy ho byla plná kina. Jenže Bára náhle zkolabovala a všechno bylo jinak.

ZPÁTKY V ČASE

Dny od 19. prosince 2016 do začátku ledna by Bářini blízcí nejradši vytěsnili z paměti. Když se to stalo, byly přípravy na Vánoce v nejlepším. Malířka už zvládla pusou precizně nazdobit perníčky, které upekla její maminka, a z tiskárny dorazily balíky nástěnného kalendáře pro rok 2017. Bára jej na různá témata kreslí už osmý rok, posledně na motivy historických památek v centru Českých Budějovic. Na titulu je Panna Maria Klasová a každý z 12 měsíců zobrazuje lidovou slavnost či tradici. Konec roku také vždy zvěstují Barčini andělé na pohlednicích a vánočních přáních. Českobudějovická kapela The Greens s ní natočila písničky a na prosinec zorganizovala charitativní akci Vyletí rybka. Termín předání výtěžku pod vánočním stromem na budějovickém náměstí se blížil… A náhle adventní světla zhasla, Barča se propadla do tmy a studený vítr málem sfoukl plamen její svíčky.

I odborník tak zkušený, jako je vedoucí lékař jednotky intenzivní a resuscitační péče Ivan Fanta, který na dětském oddělení pracuje už čtyřicet let, mluví o zázraku, když na její léčbu vzpomíná. První – byť velmi opatrný – náznak optimismu byl v hlase maminky Milady slyšitelný na Štědrý den. Po týdnu umělého spánku Bára otevřela oči, ale vyhráno nebylo. Teprve prvního ledna svitla naděje, že se chce znovu ve svém křehkém těle vrátit do života, byť ji čeká cesta plná překážek. Jako by se s každou, kterou zdolá, stávala silnější.

Naštěstí pořád, což je po takovém kolapsu velké štěstí, může spoléhat na svou chytrou a šikovnou hlavu. A tak ji nešetří: dokáže kreslit i povídat zároveň! Z nemocnice sice odešla s tracheostomií, díky níž je „snáze opravitelná“, ale už má i speciální model umožňující mluvit nahlas, protože si dírku nedokáže sama zakrývat rukou. Vrátila se do osmé třídy Základní školy Matice školské a za rok by chtěla nastoupit na gymnázium. Ráda by se jednou stala zahradní či bytovou architektkou. Ještě dřív si ale přeje vymyslet příběh pro knihu, kterou by si ilustrovala.

FANDÍ JÍ UMĚLCI I KAŠPÁREK

Nad Pusopisem žasnou profesionálové i znalci umění. Její talent pochválili například Milan Cais, Štěpán Mikuláš Mareš či Jaromír Procházka, na akce ji pravidelně zve Josef Balek z Volného sdružení umělců jižních Čech. Pražský výtvarník Jakub Zich si všiml toho, že Bára musí mít dokonalou prostorovou představivost a jasnou vizi, protože na rozdíl od zdravých malířů nemá šanci vidět obrázek při malování z odstupu, a přesto je schopná vytvořit výborné kompozice fungující i na velkou vzdálenost. Je nejmladší stipendistkou nakladatelství UMÚN, které sdružuje malíře s tělesným postižením. Loni vystavovali v pražském Národním muzeu a Bářin obrázek Karlova mostu měl takový úspěch, že se stal novoročenkou Hlavního města Prahy.

Tvoří různými technikami: fixy, temperami, anilinovými barvami i tuší, nejradši má akvarel. Výběr jejích obrázků nyní míří do Třeboně, kde budou v dobré společnosti: zatímco Pusopis zaplní přízemí domu Štěpánka Netolického, v hlavních sálech se zabydlí Bratři v triku.

Na skvělá setkání má Bára štěstí už od začátku. Při první vernisáži ve Sladovně vzniklo video na písničku z bejbypankového kabaretu Kašpárek v rohlíku. Ten pak Báru přijal s otevřenou náručí, dokonce byla kmotrou jeho CD, které křtila v Lucerně. Pozval ji tam David Dvořák, který vymyslel toto hnutí podporující dětskou tvořivost a hravost.

„Tak jako je pro mnoho dětí Kašpárek v rohlíku inspirací k samostatné tvorbě, tak je Bára tou naší. Ona totiž inspiruje nejen k tvorbě, ale hlavně ke statečnosti, zaťatosti, vytrvalosti, k obyčejné touze bojovat a nezabalit to, radovat se z každé vteřiny života. Každý hledá svého hrdinu, co má super vlastnosti. Pro někoho to může být postava z televizního seriálu. Pro mě je to Bára a všichni, co jsou jí každou minutu nablízku,“ řekl Dvořák v Lucerně.

Loni v prosinci poslal Báře na JIP silnou dávku bejbypankové energie – a nedávno další zvací dopis na festival Kefír, kde Bára vždy v září vystavuje a vede tvůrčí dílnu. Pusopisem tam totiž chce malovat každý.   

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY

- Sladovna Písek

- Radniční síň České Budějovice

- Městská galerie U Zlatého slunce, Týn nad Vltavou

- Kino Kotva, České Budějovice

- Výstavní síň Senátu, Praha

- Galerie zámku v Kladně

- Galerie hradu ve Strakonicích