Vládce krumlovských medvědů

Míšu, který se do srdcí Čechů zapsal také jako spoluautor večerníčků s medvíďaty Vojtou, Kubou a Matějem, zasáhly v poslední době dvě těžké rány. Přišel v krátkém čase o dvě zvířata – Voka a Kateřinu, v jeho očích i pány krumlovského zámku.

„Staral jsem se o ně přes třicet let. Cítil jsem, že mě berou jako svého syna. Jejich odchod byl pro mě nesmírně těžký, ale oba jsem musel nechat uspat,“ krčí smutně rameny Jan Černý, který teď chce přivést na zámek dvě nová medvíďata a s režisérem Václavem Chaloupkem posléze natočit nový večerníček.

STAŘÍ BARDI

Nutno podotknout, že se nejednalo o žádnou medvědí tragédii. Vok i Kateřina se dožili vysokého věku, průměrný věk medvěda překonali díky perfektní péči svého Míši až o čtvrtinu.

Vokovi bylo 31 a půl, v červenci minulého roku úplně přestal chodit, zadní nohy mu nefungovaly. Pouze seděl nebo ležel. Poslední dobou se ani nedokázal převalit, musel mít silné bolesti. V květnu tohoto roku musel Jan Černý nechat uspat i Vokovu manželku, medvědici Kateřinu, která měla velký nádor. I ona musela velmi trpět.

„To byli skuteční páni z Krumlova. Oni se chovali jako páni a já jsem jim oplácel stejně.“  Choval je od mláďat a měl k nim silný vztah. Když byli malí, hrál si s nimi často. „Cítím respekt, už osmiměsíční medvídě vás může nechtěně velice vážně potrhat. Sám jsem byl zraněný nesčíslněkrát, ale vždycky to byla moje chyba, že jsem si nedal pozor. Ta zvířata váží 350 kilo, mají obrovskou sílu, centimetr a půl silnou kůži a kožich, drápnou sami sebe, ale nic se neděje,“ uvádí s tím, že měl jednou prokousnutý i zadek, což prý bylo nejhorší zranění.

V krumlovském zámeckém výběhu, kde medvědy chovají již od roku 1707, tak zatím zbývá medvědice Marie Terezie, původem z Rakouska. „S Vokem a Kateřinou se nesnášeli a museli žít odděleně. Oni byli jiný živočišný poddruh. Teď ale vidím, že si chybějí,“ uvádí Černý. I „Maruška“ měla svého partnera, snoubence; před několika lety se ale utopil.

„Huberta jsme u nás vychovali. Marii jsme mu přivezli jako nevěstu. Když bylo medvědění, tak za ní tak dlouho běhal a takovým stylem, že spadl do vody a v bezvědomí se utopil.“

DOVOLENÁ? S MEDVĚDY

Jan Černý za medvědy dochází sedmkrát až devětkrát denně. I když by někdy mohl vynechat, stejně mu to nedá. „Bydlím nedaleko, tak je chodím kontrolovat. Dovolenou s manželkou neznáme, to je pro nás sprosté slovo,“ usmívá se. Jeho paní pracovala před odchodem do důchodu jako veterinářka. Spolu jsou již pětačtyřicet let. Doma mají dva psy, kočky, papouška a králíčka. Bez zvířat zkrátka nemohou být.

Vášeň pro ně, a obzvláště pro huňáče, zdědil po Míšovi jeho syn Radek, který po něm jednou převezme i jeho živnost. „Ale nechci mu to ještě předat, baví mě to. Dokud nebudu mít nohy ošoupané až ke kolenům, tak zůstanu,“ slibuje.

Medvěd žije průměrně jedno čtvrtstoletí, ale v krumlovském výběhu o ně bylo tak dobře postaráno, že si svůj život zásadně prodloužili. „Choval jsem se k nim jako princátkům. V přírodě si medvěd musí všechno najít, kořínky, kůru, borůvky, med, shánět potravu. Tady všechno dostal pod rypák. Proto se dožil tolika let.“

Jídelníček mají medvědi každý den podobný, pokud nejsou třeba nemocní. Za jednoho se platí zhruba na 850 až 1200 korun denně. Jen mléka vypila tři zvířata 18 až 24 litrů denně, medu za rok snědla přes půl tuny. S pokrytím nákladů pomáhá řada sponzorů, bez kterých by provoz nebyl možný.

Ráno dostanou medvědi napít, v horké vodě je rozpuštěný med, vitamíny, rybí tuk a medikamenty, které podporují dlouhověkost kloubů, kostí a kůže. Menu pokračuje dalším chodem, kde jsou buchty, chleba, sýr, ale i jogurty nebo tvaroh. Ke svačině dostávají mrkev, papriku, okurky a meloun. „Meloun mají medvědi rádi, ale teď je vidět, že nemá Marie Terezie dostatek aktivity. Nehledá další medvědy, tak nemá chuť ani na meloun,“ uvádí její ošetřovatel.

Naopak medvědi nikdy nedostali uzeniny. I kvůli tomu je nechtějí, a to ani, když jim některý neukázněný turista hodí přes mříž klobásu. Nejedí vlastně ani maso. Snědli by ho, pokud by si ho předtím ulovili. Když dostanou mrtvou rybu, tak si s ní budou hrát. „Zkusil jsem jim dát bazének s živou rybou, kterou si ulovili a pak ji snědli. Ale to mi zatrhli ochránci přírody,“ vysvětluje. Jako náhražku masa dostávají medvědi vepřové škvarky smíchané s psími maxi granulemi.

GRAFITOVÝ HORNÍK

Předtím, než začal Jan Černý pracovat s medvědy, živil se jako horník. Zaměstnávaly ho krumlovské doly na těžbu grafitu. Na medvědy se na krumlovském zámku chodil dívat k mřížím od dětství. Skamarádil se s jejich tehdejším ošetřovatelem Stanislavem Samkem a začal mu nezištně pomáhat.

Jeho první medvědi byli Jakub a Zuzana, oba již starší kusy. Ti měli medvídě jménem Sam. Společně se svou partnerkou musel být Sam kvůli nešťastné události utracený. Tehdy se do Českého Krumlova dostal Vok a jeho Kateřina, kteří sem přišli ze zámku Hluboká.

Téměř všichni Černého medvědi byli narození v České republice. „Je to jedno příbuzenstvo. Proto sháním párek medvědů ze zahraničí – z Rakouska, ze Slovenska, cizí krev, aby se pročistily geny,“ vysvětlil. V příštím roce už by chtěl do Krumlova přivézt dvě medvíďata. „Je důležité, aby to byla mláďata a zvykla si na ten turistický ruch, který tu máme. Neustálý průvod turistů, křik, halas, pokřikování, ale i dělbuchy, bubny. Medvíďata si na něj zvyknou, starý medvěd by nevylezl z kotce, protože by se bál,“ uvádí s tím, že Kateřina a Vok byli na turisty tak zvyklí, že ani když se při různých slavnostech střílelo, už nezvedli hlavu.

S autorem televizních večerníčků Václavem Chaloupkem se znají mnoho let. Míša Černý mu dodal mnoho hvězd jeho pohádkových seriálů, vedle medvědů Vojty, Kuby a Matěje dále Honzíka a Elišku. Míša Černý pomáhal Chaloupkovi (který byl loni zvolený senátorem a zároveň je v Plzni městským i krajským zastupitelem) i se seriály, kde si zahráli například vlci Žolík, Flíček, bavorský barvář Madla, různí lišáčci, bažanti a také populární Vydrýsek.

„Vojta, Kuba a Matěj byla mláďata od Káti, ale ona je odstavila, nechtěla se o ně starat a zahrabala je do hnoje. Tak jsem je vyhrabal, zahřál, nakrmil a zavolal Chaloupka, on byl v Krumlově za dvě hodiny, a z nich se stali nejznámější medvědi v Čechách,“ popisuje.

Popularita podle Černého přinesla medvědům i Krumlovu mnoho dobrého. Turisté si Krumlov natolik spojili s medvědem a tím, že je Český Krumlov zařazený do seznamů památek chráněných UNESCO, že jak k zámku, tak i k medvědům se chovají velmi slušně. „Já neříkám, že by do jámy nic nehodili. Vok měl jednou rozříznutou nohu od rozbité lahve sektu, při slavnostech přiletí kelímek, ale jsou to výjimky,“ vypráví. Turisté podle jeho názoru berou Krumlov jako českou hvězdu mezi památkami a na základě toho se chovají slušně. Jinak ale medvědi rozkousají všechno, co jim do výběhu spadne. Řada turistů na to již doplatila svým mobilem, ten ošetřovatel vždy najde rozkousaný na malé kousíčky. „Když zapomenu telefon já, tak se mu nic nestane. Jednou jsem ho nechal u medvědů a našel ho pod Vokem, který na něm spal, i když přístroj zvonil,“ vypráví.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V LETNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR.

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!