Kouzelníci s čísly

Pro mě je účetnictví ve zkratce jedna věta: Má dáti, dal. Co naposledy vám měl někdo dáti, a nedal?

Iva: Jako každý měsíc, scházejí nám doklady od řady klientů.

Lukáš: To je nekončící příběh – přestože od nás klienti mají termíny pro odevzdání podkladů, část z nich je ve skluzu a budeme tu přesčas.

Jak funguje pracovní vztah matky a syna? Vyžaduje oboustranný respekt?

Iva: Náš vztah je hlavně kamarádský. Snažíme se stát vedle sebe jako kolegové, partneři.

Ale určitě má jeden z vás vyšší slovo.

Iva: A to jsem samozřejmě já.

Tak to zůstane navždycky?

Lukáš: Jsme sice máma se synem, ale doplňujeme se. Ve výsledku nám do práce zasahuje ještě táta, který nás v lecčems zbrzdí, a je to dobře, protože míváme horkou hlavu.

Jak vás táta brzdí?

Iva: Na spoustu věcí má svůj názor a je dobré ho slyšet.

Bývají u vás diskuse vyhrocené? Létají někdy vzduchem sprostá slova a talíře?

Iva: Párkrát ano. A k tomu potřebujeme stabilizující prvek a to je právě náš táta. Někdy jsme moc rychlí, činy předcházejí myšlence. Mým manželem je člověk, který funguje s velkou rozvahou, my bychom bez něj byli hrozní střelci.

Přesto určitě nejste se synem stejní. Co role hodný a zlý policajt?

Iva: Syn dokáže říct NE lépe než já. Já jsem ženská, těm to jde obecně hůř. Ovšem nejzlejší policajt je skutečně manžel – když se synem něco zásadnějšího rozhodneme, jdeme to s ním konzultovat. Pokud manžel řekne, že ne, tak to platí, přes něj nejede vlak. 

Co s ním řešíte v tuhle chvíli?

Lukáš: Řadu věcí, třeba to, jestli dokážeme zůstat v našem sídle v ulici Evžena Rošického v Budějovicích, barák jsme kupovali před pár lety a už teď se do něj moc nevejdeme. Máme tu šest účetních, pracujeme tady my, do toho u nás potkáte brigádníky a stážisty.

A jak to tedy bude?

Lukáš: Variant je několik, uzavřené to není. Pro mě je důležité, že všichni chceme firmu rozvíjet a pokračovat.

Iva: Zároveň neudělat z BENE CB daňařskou fabriku. Chceme o všem vědět, tak to musí zůstat i nadále.

Lukáš: No ale jedno, dvě místa ještě budeme muset přibrat. Je víc papírů, administrace.

Máte velkou výhodu, že jste dokázali vyřešit následnictví.

Iva: Věřím, že i tím jsme pro lidi a firmy zajímaví. Vědí, že je tady Lukáš, že jsme rodinná firma, kde se předává štafeta. Znám spoustu lidí, kteří prodali své firmy, protože neměli nikoho, kdo by to po nich převzal. A dnes se věnují třeba včelařství.

Má už následník následníka?

Lukáš: Zatím mám vize hlavně v práci. Na děti je ještě času dost.

Když jsme u rodinné posloupnosti, na co vlastně navazujete vy?

Iva: Babička s dědou měli živnost, kadeřnictví v Karlových Varech. Po roce 1948 jim komunisti živnost zabavili, oni odešli z Varů, děda si pobyl v uranových dolech, nikdy nevstoupil do KSČ. Když jsme začínali po revoluci podnikat, měli z toho obrovskou radost. Že můžeme navázat na to, co oni kvůli režimu nemohli dělat.

Měli by radost i dnes?

Iva: Z nás určitě, my jsme skutečně hodně vyrostli. Nevím ovšem, jestli by se dokázali radovat z toho, jak se vyvinula česká demokracie, ale třeba by nám dokázali říct, jestli tenhle systém ještě demokracií je. Nicméně člověk se musí soustředit na to, co má, a pro nás je dneska hlavní úkol udržet firmu, rozvíjet ji, a je to samozřejmě těžší, protože ten vlak se postupně zvětšuje, je těžší, musíte o něj víc pečovat a víc věcí řešit.

Jedním ze symbolů současnosti je EET. Jak se změnil účetní svět po jeho zavedení? Jste utopení v účtenkách?

Iva: Pro nás má EET pozitivní dopad. Všechny tržby za měsíc dostaneme od klienta na jednom papíru. Takže já EET velmi vítám.

Lze ještě dneska EET nějak obejít?

Lukáš: Teď tu ještě možnosti jsou. Třeba tak, že přijdete do hospody s vlastní krabičkou a budete chtít jídlo s sebou. V tu chvíli nemusíte dostat účtenku. Ale to půjde jen do konce února příštího roku a od března budete dostávat účtenku na všechno.

Pokud bych si do hospody přinesl vlastní půllitr?

Iva: Tak účtenku dostat musíte, pivo budete pít v hospodě nebo na její zahrádce. Jestliže vám hostinský poskytne židli, stůl nebo sociální zařízení, už jste jeho hostem, a tím pádem vám musí vyjet účtenku.

Lukáš: Přesně tohle jsou běžné věci, které konzultujeme s našimi klienty. Často nevědí, tápou, potřebují poradit. A nás mají od toho, aby se neztratili.

Kolik firem dnes účtujete?

Lukáš: Je to asi 350 plátců DPH, k tomu neplátci, celkem děláme asi pět set přiznání za rok.

Iva: Teď jsme jich dělali 565.

Lukáš: Tak.

Šlo by spočítat, kolik peněz proúčtujete?

Iva: Mezi klienty máme firmy, které mají obrat v řádu desítek i stovek milionů, pak naopak malé živnostníky, ti vydělají pár set tisíc za rok. Určitě vidíme tok peněz za miliardy korun.

Lukáš: Samozřejmě neobsluhujeme banky, ale ten tok peněz vidíme. A ten bude stamilionový.

Iva: Miliardový.

Lukáš: To ne…

Iva: No jo, ono se to nasčítá.

Kdo dělá účetnictví účetním?

Iva: Bohužel, většinou to dělá účetní sám sobě.

A nebojí se, že na něco zapomene? Přece jen je dobré používat druhé oči.

Lukáš: My jsme samozřejmě ve výhodě, za naši firmu do toho koukáme dva.

Četl jsem na vašich stránkách, že máte klienty také ze zahraničí.

Iva: Z Rakouska, Ukrajiny, Maďarska, Německa… Nicméně jsou to firmy, které obchodují v České republice, podle českého práva. Zahraniční právo neděláme. Komunikujeme s nimi telefonicky, mailem, ale samozřejmě také na schůzkách, které někdy děláme i o víkendu, když klienti nemají jindy čas.

Každý rok, když připravuji podklady pro daňové přiznání, zvažuji, co ještě můžu vložit do nákladů. Jaké největší kuriozity jste zatím od lidí dostali?

Iva: Firma, která obchodovala se zeleninou, si tam zkusila dát neopren. Nebo zlaté řetízky pro manželku.

Lukáš: Já měl u jednoho klienta tampóny. Taky vysavač k bazénu.

Iva: Nebo ta valná hromada na benzinové pumpě? Káva, občerstvení, cigarety a prezervativy na benzínce. Bohužel, my musíme každý doklad prostudovat. Položku po položce: co to je, a vypíchnout z toho, co je a není daňový náklad.

Lukáš: Teď přicházejí dovolené, a lidé se samozřejmě budou snažit dostat některé své osobní náklady do účetnictví. Třeba wellness.

Jde to?

Lukáš: Ono všechno jde, jen musíte vědět, jak na to.

Co si naopak klienti často uplatnit můžou, ale nevědí o tom? Na co nejčastěji zapomínají?

Lukáš: Hodně lidí neví, že můžou mít ve firmách stážisty. Nemusí je platit a mají úlevu na daních. Moc firem toho nevyužívá, přitom na tom společnost dost vydělá.

Pokud v obchodě dostanu účtenku, většinou kontroluji, jestli odpovídá cena. Jak ale na ni ve stejnou chvíli kouká účetní? Pozorujete na sobě profesní deformaci, zkoumáte třeba po nákupu, jestli je zboží zařazené do správné sazby DPH?

Iva: Bohužel ano a stává se, že je DPH na účtence špatně vyčíslené.

Lukáš: Samozřejmě se mi rozbliká v hlavě maják, když se mě někde po nákupu zeptají, jestli chci účtenku – dnes ji mají dát automaticky. Nic nikde nehlásím, jen si říkám, že přesně tohle jsme my Češi, pořád to zkoušíme.

Iva: Před lety jsme byli v Chorvatsku, když tam EET zaváděli. S Lukášem jsme tenkrát ten systém dost kvitovali. Ale Chorvati ho mají propracovanější. Vzpomínám si tam na jednu pekárnu v krásném domě, byla zapečetěná a za sklem ležely ztvrdlé, plesnivé chleby. Rok v ní nikdo nebyl. To se stalo tak, že se podnikatel nepřihlásil k EET, přišel o oprávnění a ze dne na den skončil.

Jak vnímáte plánovanou účtenkovou loterii?

Iva: Tomu já vůbec nefandím. Aby stát vedl loterii a z pokut nakupoval výhry? Ať ty peníze využije lépe.

O čem si spolu povídají dva účetní?

Lukáš: Právě o tom účetnictví. Teď jsem byl s kamarádkou, která pracuje u konkurenční firmy, a hovor vždycky sklouzne k práci. Ale ono je to potřeba, zajímá mě, jak jinde komunikují s klienty, jakou mají pracovní dobu, jak některé věci vyřešili, to jsou informace, které pak můžeme využít i u nás.

Od jakých částek už musíte používat kalkulačku? Co ještě zvládne hlava?

Lukáš: Já si počítám i malé věci, pro jistotu. Musím si být jistý.

Iva: Základní násobilku tahám z hlavy a beru to jako mozkový trénink. Ale jinak všechno počítám s kalkulačkou, ať je jistota.

Občas čtu o firmách a jejích majitelích, kde se po deseti letech ukáže, že je účetní podvedla a okradla o miliony korun.

Iva: Jednu takovou účetní znám, neskončila ve vězení, dostala podmínku. Majitel firmy, který všechno svěří účetní, musí být blázen. Pokud si minimálně jednou za měsíc nenechá předložit výkaz, kolik peněz je právě v bance, kolik v pokladně, pak se nestará dobře o svou firmu.

Svede tomu ale sám porozumět?

Iva: Samozřejmě, majitel musí vědět, jak firma prosperuje, musí se naučit dívat do čísel, vždyť to jsou jeho peníze.

Může od vás získat krátké školení, aby tomu rozuměl?

Lukáš: Některé školíme opakovaně. Musí vědět, jak se co dělá a proč. To je základní znalost pro jejich manažerskou práci.

Paní Hejkrlíková, vy ráda cestujete. Navštívila jste už nějaký daňový ráj?

Iva: Nenavštívila, ale řešila jsem ho, to byl jeden docela velký tunel, velký průšvih. Ale blíž o něm mluvit nechci.

Na jakém principu daňový ráj funguje?

Iva: Ono to už neláká jako dřív. Daňové ráje pomalu ztrácejí smysl, všechno začíná být průhlednější. V zásadě to funguje tak, že si třeba na Seychelských ostrovech koupíte sídlo firmy, zaplatíte za to pětačtyřicet dolarů a podnikáte tak, že česká firma vyfakturuje něco anglické, ta to přehodí na seychelskou a majitel české firmy si to ze Seychel nějak vytáhne. Odkloní peníze z české firmy, odsune je pryč na základě fakturace, a v daňovém ráji je už nedaní.

Taky občas narazíte na lumpy?

Lukáš: Tomu se nevyhnete. Řešíme, pro koho pracujeme, a jde nám taky o naše peníze – když přijde nový klient a chce něco rychle na poslední chvíli, nemusí být úplně seriózní, třeba přišel proto, že už nezaplatil u pěti jiných účetních a nám taky nezaplatí. Mám rád doporučení, z obou stran, to je pak práce větší radost.

Jaké klienty máte nejradši?

Lukáš: Právě takové, kteří před námi nechtějí nic zatajit.

Iva: Účetní je jako farář, měl by o vás vědět všechno. Protože pak vám dokáže pomoci.

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V LETNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR.

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!