Miluji věštění z karet

Když jsem se připravovala na povídání s vámi, zrovna jste na „Českém zlatu“ Óčka Gold zpívala „Málokdo ví“. Text k této písni jste si psala sama?

Ano, slyšela jsem ji v rádiu, zpíval ji Drupi a hrozně se mi líbila, tak jsem si ji hned otextovala a natočila.

Nazpívala jste asi osm set písniček a ke spoustě jste si napsala text. Ke kolika?

Asi k devadesáti.

Co vám psaní dává?

Jsou to takové výlevy do jiné profese, protože nejsem profesionální textařka. Když mě písnička něčím osloví a mám pocit, že si k ní chci napsat text a mám na ni první právo, tak si ji nechám a hned napíšu. Ale že bych měla text za jednu hodinu, to opravdu ne.

Vracíte se k textu, přeškrtáváte a přepisujete, nebo dostanete múzu a píseň otextujete na jeden zátah?

Funguji s tužkou a gumou. Ale v podstatě vždy mívám text na jednom listu.

S Drupim jste si zapívala třeba „Setkání“.

K němu jsem napsala také část textu.

Italský zpěvák Drupi vystupoval na vašich koncertech, podobně i jiní zahraniční hosté, jako například polská skupina Fox nebo rakouská zpěvačka Goldie Ens. Podle čeho jste si hosty vybírala?

Byli to lidé, se kterými už jsme udělali nějaké turné, tehdy ještě s Orchestrem Karla Vágnera, a v podstatě to ze spolupráce vyplynulo. Většinou to bylo prostřednictvím Pragokoncertu, který chtěl třeba s tou skupinou spolupracovat a dostali jsme befélem, abychom s ní udělali turné, což tehdy bývalo. Ale byli jsme nadšení, protože to byli moc fajn lidi.

Ještě k „Českému zlatu“. Máte doma devět Zlatých slavíků a aktuálně zlatou minci. Na jedné její straně je váš portrét a na druhé text písně „Maluj zase obrázky“. Kdo vybral tuto píseň?

Text vybrala banka a já jsem s tím souhlasila, protože to je jedna z mých nejoblíbenějších písniček. Je taková určující, zpívám ji na každém koncertě. Napsal ji Pavel Žák, který byl mým nejfrekventovanějším autorem a napsal mně minimálně tři sta textů.

Vaše písničky jsou oblíbené i proto, že jsou o lásce, jsou to příběhy, šansony a některé přímo vybízejí dát si skleničku vína a zaposlouchat se do nich.

Takhle bych si to představovala. Kdyby to byl důvod, že vyvolává v lidech nějaké příjemné reakce a stráví příjemný večer, tak to je naplnění mých písniček a témat. To, že si je lidé hledají, když je jim dobře nebo špatně, a že jim třeba nabízejí východisko, je báječné.

Oblíbené jsou i proto, že zpíváte o lásce naplněné i nenaplněné.

To k lásce patří. A lásku najdete absolutně ve všem, na co se podíváte. Láska je věčné téma, které se neztratí, a já si myslím, že nás nikdy nepřestane bavit.

Vaše láska je naplněná, mužem vašeho života je operní zpěvák Štefan Margita.

Šestého června jsme měli pětadvacet let společného života. Užíváme si každý den našeho vztahu, neměli jsme žádnou zvláštní oslavu, protože oslavujeme každý den.

Štefan Margita pochází ze Slovenska, říká se, že muži Slováci mají k ženám jiný vztah než třeba Češi.

Já jsem ze staré generace, která stále bere Československo. Mezi českými a slovenskými muži nevidím žádný rozdíl. Spíš bych viděla rozdíl mezi muži, kteří stojí za to, a muži, kteří nestojí za nic.

Pro vás, jako učitelku ve filmovém Trháku, stál za to inženýr, kterého hrál Josef Abrhám. A Trhák se natáčel v jižních Čechách.

Dostala jsem nabídku od pana režiséra Zdeňka Podskalského. Trhák jsem dělala mezi koncerty, takže mě vždycky odvezli a zase přivezli, byla to moc krásná práce právě díky výběru lidí. Když slyšeli, že Trhák dělá Zdeněk Podskalský, těšili se, protože Zdeněk byl takový stmelovací prvek každé práce, včetně televizní. V té době dělal televizní zábavu a natáčel báječné filmy a navíc to byl můj kamarád. Hrozně jsem si toho vážila.

Možná atmosféru při natáčení umocnilo jihočeské prostředí?

Na mě působí trochu nostalgicky a přesně tak to má být, protože jižní Čechy jsou krásné.

Patří k nim i režisér Zdeněk Troška a jeho trilogie „Slunce, seno…“, kde si zahrála Helena Růžičková. Byla i jedním z hostů vašeho televizního pořadu „Když nemůžu spát“.

Dokonce jsme zpívaly jednu píseň, Helena byla senzační, do té písně povídala. Byla úžasný člověk a troufám si říct, že to byla moje kamarádka, byla přátelská a příznivě postavená, hrozně fajn. Seznámila mě s ní Olinka Schoberová. Nechaly jsme si od ní vyložit karty. V té době jsem měla pocit, že se mnou Štefan začíná koketovat a Helena mi tehdy řekla: „To bude velká láska, to půjdu za družičku.“ Takže mi Štefana předpověděla.

Chodíte ke kartářkám?

Občas ano, párkrát do roka, vůbec ne pravidelně. Beru to jako společenskou událost, protože se mi líbí ta atmosféra, vždy je to příjemné setkání.

Nevracíte se do minulosti, ale díváte se do budoucnosti?

Možná ano, ale nejzajímavější je přítomnost.

Jednu dobu byla populární Margitova dieta. Držela jste ji s manželem, abyste ho podpořila?

Jednou jsem ji zkusila, ale na mě neměla účinek, zhubla jsem asi kilo, přestože jsem ji dodržovala úplně přesně. Tehdy to zavinila Dáda Patrasová, která se ptala na nějakém večírku Štefana, jak to, že tak hezky zhubnul. A on říkal, že má úžasnou dietu, kterou měl od svojí francouzské agentky. Dáda ji začala držet a mluvila o ní jako o Margitově dietě. To nebyla dieta, kterou by Štefan vymyslel, ale v podstatě funguje a Dáda tenkrát také zhubla.

Do konce června jste měla šňůru koncertů, jste stále plná energie, dobře vypadáte… Jak to děláte?

Pracuju, pracuju, nebo naopak odpočívám, na jaře jsem byla čtrnáct dní v Paříži, kde Štefan studoval a pak hrál inscenaci, takže tam jsem odpočívala a po návratu do Prahy jsem zase pracovala, abych to dohnala.

Koncertujete v sálech, divadlech, v kostelech, ve venkovních areálech. Ve kterém prostředí se cítíte jako ryba ve vodě?

Všude. Mám ráda, když mám za sebou báječnou kapelu, kterou je skupina Jiřího Dvořáka Boom!Band, takže se cítím opravdu všude dobře. A publikum jde na to, o čem ví, co dostane, a to je podstatné. Zná písničky, je milé a vystoupení vždycky končí standing ovation. Mám radost, že v tak pozdním věku můžu dělat koncerty a vyprodávat sály. Měla jsem kliku na písničky, na autory. Ve chvíli, kdy jsem začínala, nebyl žádný z autorů ani textařů, se kterými bych nespolupracovala, byla to velmi silná generace.

Ty písničky jsou tak pěkné, že si je „půjčují“ i vaši kolegové. Třeba „Asi, asi“ Monika Absolonová.

Z toho se těším, protože ty písničky získají další život, ale moc jich není. U „Asi, asi“ mě to potěšilo a navíc je Monika kamarádka.

K loňskému životnímu jubileu jste darovala fanouškům koncert a končila jste ho písní „Spěchám“. Spěcháte v písničce, nebo i v životě, anebo jste spíš v pohodě?

Spěchám i v životě. Myslím, že je to dobou, kterou žijeme a která je hodně uspěchaná.

Jak čas rychle plyne, za chvíli tu budou Vánoce a vánoční Lucerna 12. prosince. A koncertní rok zakončíte 15. prosince v Prachaticích.

Koncertní program do konce roku už je uzavřený, není tam jediný termín, který by se ještě dal obsadit. Těším se na všechny diváky a do jižních Čech rozhodně.

Hana Zagorová

zpěvačka, textařka, herečka a moderátorka

první nahrávky v ČR Ostrava – Písnička prázdninová, Písnička v bílém (1963)

začátek spolupráce s Karlem Vágnerem (1973)

spolupráce s Petrem Rezkem, se Stanislavem Hložkem a Petrem Kotvaldem, s Pavlem Nohou a Lindou Finkovou (v letech 1976–1986)

ocenění Zlatý slavík v kategorii zpěvačka (1977–1985)

Říjnové číslo časopisu Barbar na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!