Fiona ze Shreka - Ivana Jirešová

Jaký drink má nejradši barmanka Lucie Váchová?

Lucka určitě něco pozitivního. Třeba „Sluneční extázi“.

Pije alkohol kdysi příležitostná barmanka a dnes herečka Ivana Jirešová?

Občas ano, pochutnám si na dobrém víně, ale v malém množství, protože jinak za sebe neručím.

Působíte jako pohodářka. Jste?

Myslím, že jsem. Ale na druhou stranu si také uvědomuji svoji přecitlivělost. Myslím, že základ je v tom, že nikdy nikoho a nic neviním ze špatných okolností. Vím, že život je „nahoru dolů“.

Usmíváte se, a přitom vám do smíchu někdy není. Je za tím jóga, nebo jste taková od přírody? Nebo proto, že jste výborná herečka, umíte to skvěle maskovat?

V reálném životě moc předstírat neumím. A musím říct, že se mi to často moc nehodí. Třeba když dostávám pokutu nebo když se mě dcera zeptá na můj názor. Říkám pravdu. Někdy bohužel i neomaleně, ale nemůžu si pomoci. Snažím se jen pracovat s tím, jakým způsobem to sděluji.

Před patnácti lety jste se začala zajímat o jógu. Co vás k ní přivedlo?

Bylo to skrz práci. Pracovala jsem v časopise Harper’s Bazaar a měla tam za úkol vyzkoušet různé druhy cvičení a napsat o nich krátkou reportáž. Lekce jógy mě totálně dostala. Jsem přesvědčená, že už od narození to byla moje cesta, jen jsem ji v dospělosti našla. Pomáhá mi úplně se vším: s mým tělem, s mojí duší, s mojí hlavou. Je to jako by mi čistila veškeré negace a umocňovala radost ze života.

Vyzkoušela jste několik druhů jógy a našla tu svoji, nebo se od začátku držíte jedné?

Cvičím několik druhů, baví mě cesta. Ale v poslední době preferuji Bikram jógu, Vynijasu a Hatha jógu.

Máte při cvičení jógy „čisto“ v hlavě? Nebo se vám tam honí všechno možné?

Každý den je jiný. Někdy cvičím s hlavou v oblacích, někdy naprosto precizně, někdy se celou lekci směju.

Prý se dá soustředění naučit.

Samozřejmě, od toho jsou meditace.

Jak často meditujete? A co vám meditace dává?

Nevím, jestli můžu říct bohudík nebo bohužel, ale v mém životě není žádný řád. Někdy medituji dvakrát týdně, někdy jednou za měsíc. Pro mě je meditace třeba i namlouvání knihy nebo hodina zpěvu. Zkrátka všechno, na co se celou svou bytostí soustředím. Řízené meditace jsou pro mě balzámem. Dostanu úkol a ten se pokusím splnit. Někdy si přijdu jako voják! Ne, to je legrace.

Žijete přítomností?

To je přece jediná šance, jak si život užít! Čím jsem starší, tím mi to jde lépe. Jinak ale plánuji, to musím kvůli dovoleným. Jako typický Rak se ale dost často hrabu v minulosti, snažím se intenzivně vnímat přítomnost. Budoucnost neřeším, i když se snažím zasévat semínka pečlivě.

Rak je rodinný typ. Sedí to na vás?

Jsem typický prototyp Raka.

Byla jste v Tibetu, dokonce s dcerkou Sofií.

Ano, bylo to úžasné. Byly jsme tam s organizací Brontosauři v Himálajích. Ráda bych se do Ladakhu někdy vrátila.

Z vaší dcerky se stává mladá dáma. Jste kamarádky?

Chvílemi jsme určitě kamarádky, ale narodila jsem se jako její maminka, tak to má asi nějaký smysl. Snažím se jí být dobrým průvodcem.

Má sklony k vaší profesi?

Přitahuje ji muzikál.

Pocházíte z Písku, tam jste chodila do základní školy. Vybaví se vám nějaká školní příhoda?

No na základce jsem byla trošku šprtka, protože mi maminka řekla, že jestli chci být herečka, tak se musím dobře učit. No já jsem se podle toho řídila, takže se mnou velká sranda nebyla. Byla jsem neustále na nějakých kroužcích nebo jsem se učila. Pořádnou rebelii jsem „rozjela“ až na konzervatoři. Ale vlastně to bylo jen takové pubertální zoufalství.

Ve čtrnácti jste vylétla z hnízda. Sama v cizím prostředí, a navíc v Praze, kde bývají začátky nemilosrdné?

No bylo to moc brzo, byla jsem ještě dítě, nevzpomínám na to období ráda.

Z konzervatoře v Praze jste se nevrátila na jih, ale šla na sever, do Liberce, do tamního Divadla F. X. Šaldy a hrála v Hello, Dolly. Ten muzikál měl v loňské sezoně premiéru. Viděla jste nové nastudování?

Před třemi lety jsem Dolly Leviovou nastudovala v Plzni, tu libereckou neznám. Ale v Liberci jsem hrála také třeba Lizu Doolittlovou v My Fair Lady, to byla moje srdcová záležitost. Zbožňuji osudy a příběhy, v nichž je určitý progres postavy nebo zkrátka šťastný konec.

Jste muzikálová herečka. Záměrně neříkám zpěvačka, protože se za zpěvačku nepovažujete, jak jste řekla v jednom z rozhovorů. Platí to pořád?

Ano, jsem příliš kritická. Za zpěváky jsem dlouho považovala jen ty boží úkazy jako Edith Piaf nebo Whitney Houston a podobně. Tam, kde máte vždy husí kůži a je slyšet neuvěřitelný dar. Ale čím jsem starší, oceňuji stejně tak originalitu a jedinečnost ostatních zpěváků. S přibývajícím věkem jsem mnohem pokornější.

Jako zpěvačka jste se ukázala i v pořadu Tvoje tvář má známý hlas. Přiznám se, když jsem vás tam zaregistrovala, stala jsem se fanynkou řady, ve které jste soutěžila.

To jste mi udělala velkou radost.

Příprava musela být náročná. Stihla jste se vůbec věnovat i něčemu jinému?

Ano, byla to taková jízda na tygru. Měla jsem pár představení, pár natáčecích dnů, ale odřekla jsem zkoušení. To bych nezvládla. Bylo to opravdu velice těžké.

Je to dost oblíbený pořad, mimo jiné i mezi teenagery. Asi i spolužáků vaší dcerky Sofie.

To bohužel nevím. Nějak jsem to nestihla vnímat. Sem tam mi někdo napsal, ale já nejsem ani na žádné sociální síti.

Živila jste se i psaním. Stane se vám, že máte potřebu se vypsat ze svých pocitů?

Bohužel ne, ale moc to obdivuji. Já se ze svých pocitů můžu jen „vyhrát“ nebo vyběhat anebo vycvičit.

Psala jste si někdy deníček?

Vždycky jsem si to přála, ale skončilo to vždycky stejně: úplně nový krásný deník, a v něm popsaná maximálně první stránka.

Na pohled jste křehké stvoření, ale vnitřně musíte být silná žena. Co vám dává sílu?

Pořád moje sny a víra ve vyšší řád. Vím, že všechno má nějaký důvod. Věřím, že každý život, každá duše má nějaké poslání a všechno zlé je pro něco dobré. Většinou beru život s humorem, ale o to horší je, když na mě párkrát za rok přijde ta vážná chvilka.

Kdy si plánujete zaplavat s delfíny?

Koncem loňského roku jsem byla v Peru, takže se zas pokorně budu soustředit na tady a teď.

Kde v divadle a na čem se na vás můžeme těšit?

Mám rozjednaných pár projektů. Nevím, kdy přesně se zrealizují, takže zatím pořád jen divadla: Broadway, Karlín, Kalich, Palace, a v dubnu se určitě moc těším na klasický Broadway-muzikál Shrek, ve kterém si zahraju Fionu.

Ivana Jirešová

herečka

pochází z Písku (narozena 15. 7. 1977)

vystudovala Státní konzervatoř v Praze, obor hudebně dramatický

angažmá v divadlech v Liberci, Plzni, Praze – první muzikálová role v Divadle Ta Fantastika (Excalibur – čarodějnice Morgana)

pracovala jako redaktorka módního časopisu Harper‘s Bazaar

Objev roku 2006 v televizní anketě Tý Tý (za roli barmanky Lucie v seriálu Ordinace v růžové zahradě)

účinkovala v zábavné televizní soutěži Tvoje tvář má známý hlas

aktuálně hraje v Divadle Broadway, Hudebním divadle Karlín, Divadle Kalich, Divadle Palace

má dceru Sofii

je milovnicí a propagátorkou jógy

patronka projektu Skládej – pomoc lidem s roztroušenou sklerózou

...CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V DUBNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Roční předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!