Flaška vs. Jahn

Mám na nočním stolku dvě knihy a střídavě nahlížím do obou. Ale sbírku fejetonů Jana Flašky Za každou cenu posunu nespíš do koupelny. Je to lehké čtení, klidně do vany, dva texty na jednu koupel, než voda vystydne. Jan Flaška naservíroval sérii lehkých sloupků, které mají pointu a většina z nich nemohla vzniknout pět minut před uzávěrkou, jak bývá v opomíjeném novinovém žánru zvykem, Flaškovy texty totiž vynikají řemeslem, které dnes už skoro nikdo neumí. Neschovával je v šuplíku, autor je průběžně stíhal publikovat v jihočeských médiích, přesto v knize nepůsobí jako Flaškovy sebrané spisy, ale poměrně kompaktní celek. Jeden dva texty za koupel stačí. Odlévejte si z Flašky postupně, abyste se ve vaně neutloukli smíchy.

Co na nočním stolku zatím zůstane, je román Naivní sezóna od Daniela Jahna. Vyžaduje větší soustředění a klid, kdy celý dům usne a ze stránek může vyrůst příběh, který nemá zcela jasné postavy ani místa, jen za mlhou je nepatrná vzpomínka, která na sebe nabaluje další příběhy. Někdy ostřejší a jasnější, vždy ale s velkou nejistotou, jak to u subjektivní paměti bývá. Daniel Jahn je protipólem Jana Flašky – vytváří si vlastní jazyk, kterému oko déle přivyká, a hraje hru, které se účastní jen zčásti, protože odmítá říct i své pravé jméno, odhalit sebe sama, a staví tak do popředí příběh, ten je víc než autor, má jméno a lze se ho dotknout. Knížka Naivní sezóna na nočním stolku ještě chvíli zůstane, čte se pomalu. A po koupání.