Holka z plakátu, tři roky poté

„To víš, že se lidi ptají. Nastěhovali jsme se k sobě,“ říká Radka Vacková u dopolední kávy v Panské ulici. Na terase kavárny ve stínu Rabenštejnské věže. Měli jsme se potkat jinde, ale práce má tolik, že potřebuje vidět na dveře své kanceláře, má ji hned přes ulici. „Nastěhovali jsme se k sobě a klape to.“

Lidé je vnímají přes jejich profesi. Radka Vacková je skutečnou holkou z plakátu, objevuje se na billboardech, bannerech a reklamních plachtách, a nejaktuálnější fotky jsou od něj. Fotografa Václava Petrovitze. Teď už spolu bydlí a také pracují – Václav fotí nemovitosti, které Radka jako makléřka nabízí.

„Začínat nový vztah v našich letech je těžké, už kvůli dětem. Já mám dvě děti, Vašek syna, a záleželo nám na tom, aby naše setkání probíhala v pohodě. To se nám povedlo, děti se mají rády, i když je každé úplně jiné.“

Dospělá dcera má autismus. Potřebuje péči a tak trochu i společnost. Někdy je to náročné. Bydlet na dvou místech, v jednom bytě s přítelem a v druhém s dcerou. „Hledali jsme model, jak se o Domču postarat. A najednou mi došlo, že tím, že ji trochu osamostatním, jí vlastně pomůžu nejvíc. Věčně tady nebudu, a kdo se pak o ni postará? Učíme ji s Vaškem zvládat věci, o kterých si myslíme, že by zvládat mohla. Najít hranice je někdy těžké. A že to prověří vztah, to je samozřejmé. Na odpočinek moc času není. Pro mě je pak úžasný relax pomáhat s přípravou fotek, vymýšlíme společně, jak a co vyfotit. Můžu tak uplatnit svoji kreativitu. V současné době dokončujeme kalendář pro firmu Gepard Finance,a.s. Vymysleli jsme ho a společně na něm pracujeme. Jsem asistentka fotografa. Baví mě to.“

Nebyla před třemi lety odbornicí na hypotéky? Jasně. Ale tenkrát bylo všechno jinak. Neměla svoji vlastní franšízu a kancelář v Panské. „Promiň, někdo přišel, za chvíli se vrátím,“ říká a odchází z terasy do práce, ve které je vlastně pořád.

Listuji si časopisem, kde jsme o ní tenkrát psali. Tři roky nejsou dlouhá doba. Ale pokud se dají změny do pohybu, člověk toho prožije hodně. A Radka neměla nikdy ve zvyku mít nohy na stole. Tenkrát hovořila o společnost Gepard Finance, a. s., kterou zakládal její bratr a díky němu se k této práci dostala. Mluvila o dceři Dominice a synovi Denisovi. A pak o divadle na Hluboké, do kterého se zamilovala, kde se proměňovala v manželky a milenky, prožívala cizí příběhy. Teď k tomu všemu přibyl ještě prodej nemovitostí, aniž by zanedbávala jedno nebo druhé. A rozhodně si to neulehčuje, vždyť i tuhle kancelář ještě nedávno neměla. Rozhodla se, že koupí franšízu Gepard Finance, a. s., kam za ní docházejí lidé, aby jim pomohla s vlastním bydlením.

„Dotahujeme smlouvu o hypotéce, lidé teď trochu plaší, že budou hypotéky už koncem roku problém, ČNB má měnit podmínky, ale nic tak hrozného se nechystá,“ říká, když se vrátí k rozpitému kafi. Pod značkou Gepard Finance podniká už třináctým rokem, ve vlastní pobočce je teprve rok – šla do toho s podporou lidí, kteří uvěřili v její schopnosti, a ona sama věřila sobě. Jen tu kávu si teď někdy nestihne dopít, protože zájem lidí o vlastní bydlení je obrovský a renomé Radky Vackové roste nejen díky plakátům, ale především díky referencím a spokojeným klientům.

„S řadou z nich jsme se stali přáteli. Hypotéky dělají vztahy, k poradci musíte mít důvěru, vždyť vám kouká do peněz. U prodeje realit musíte také tak trochu zapadnout do rodiny. Dostáváte klíče od domů, bytů, je v tom zodpovědnost. Z důvěry pak vzniká přátelství. Vlastně i tebe jsem taky poznala nejdřív jako klienta hypotéky,“ zamyslí se. „Kdybych dělala jinou práci, znala bych úplně jiné lidi a měla jiný život. Ale cítím, že tohle je správná cesta, že takhle je mi dobře. Jen někdy mě mrzí, že času na rodinu je méně, než bych si přála. Když se naplno věnuji práci, jsou spokojeni klienti, a doma je smutno. Když je to obráceně, tak zase klienti mají pocit, že když zrovna nezvednu telefon, tak nic nedělám. Hledám rovnováhu.“

Je nabitá prací. Včera přijala do nabídky dva zajímavé domy na Hluboké, ve městě, kde vyrůstala, brzy je začne prodávat. Od hypoték to měla k realitám vždycky blízko. Po dlouhém zvažování přišla na to, že může klientům nabízet oboje. Dává to smysl a její servis je tím dokonalý: dokáže klientovi doporučit nemovitost a zajistit i financování. Nemusí přebíhat mezi kancelářemi, všechny papíry budou ležet na jednom stole. Na focení s Radkou vyráží Václav – oba totiž pochopili, jak se realitní byznys změnil, že je potřeba připravit především kvalitní prezentaci, dobré fotky, že inzerát je o náladě a emocích, pozvánka do domu, a ta musí být perfektní.

„Snažím se mít v nabídce tolik nemovitostí, abych se jim mohla aktivně věnovat. Nejlepší je rychle nabrat, rychle prodat, protože ležáky pak časem ztrácejí na ceně. Jedna z mých prvních nemovitostí, kterou jsem nabízela, byla chalupa ve Vlhlavech, dvě stě let staré stavení, krásný prostor. Tam jsem měla pětačtyřicet prohlídek, než se objevil ten správný kupec.“

Spolupracuje s realitní kanceláří Remax G8 Reality na Pekárenské v Českých Budějovicích. Díky tomu, že jí život přihrál šanci prodávat nemovitosti, zjistila, jak miluje domy. Jejich příběhy, architekturu a atmosféru. Zákoutí na schodištích a vůni starých zahrad. Ve spolupráci s Václavem klientům ukazují, že i realitní fotografie se stávají uměleckým dílem. „Právě jsme dotáhli prodej domu, který se v nabídce moc dlouho neohřál, cenu se podařilo zvýšit o několik set tisíc, než majitelé původně plánovali.“ Tohle je servis realitního odborníka, který umí vyhledat příležitost a jít klientům naproti.

Teď bude chvíli žít Hlubokou, těmi dvěma domy, do kterých se zamilovala, pro které najde nové majitele. Radka to bere, jak život přichází, protože na konci všeho, co vzniklo v dobré víře, je radost a potěšení. Je hrdá na syna Denise, nadějného hokejového brankáře. Odešel v 15 letech z domova do klubu Mountfield HK v Hradci Králové. Obdivuje svou dceru Dominiku, která nyní dochází do Auticentra, dělá pokroky a mámě radost. A ta je zase ráda, když syn přijede na chvíli domů a všichni jsou pohromadě.

Baví ji pomáhat. Ale někdy i holka z plakátu potřebuje vypnout, jít si zacvičit, poslechnout muziku, nebo si jen tak v klidu sednout a přemýšlet. O čem? O tom zase třeba někdy příště.