Otec u porodu

Čtenář, mající v životě vyšší cíle než přežít vlastní život, se s příběhem těžko ztotožní. Ale takoví Pechovi hrdinové jsou, rozvážní až zpomalení, plní nejistoty a mírného neklidu, a možná i proto sklízí s knihami úspěch, protože čtenář získá dojem, že autor ve značné míře vykresluje sám sebe. Používá civilní jazyk, blízký mladé generaci, pohybuje se v současných reáliích, a i když může mít široký rozhled, chybí mu tah na branku.

Pechovi hrdinové nejsou svalnatí alfasamci s helikoptérou, ale obyčejní chlapi, kteří někdy bojují sami se sebou, s prázdnou peněženkou nebo přehnaným očekáváním okolí. Jsou si vědomi vlastních limitů, které nelze překonat, tak proč se o to snažit. Současnost je nepodrobuje životním zkouškám, musí si vystačit s přirozeným citem pro spravedlnost, chtějí ji vštípit i svým dětem a budou jim o ní vyprávět, někdy střízliví, jindy pod parou. Protože alkohol i tráva ukusuje z paměti, píšou si deník. Miroslav Pech jeden takový vydal, je svižným čtením, svědectvím o současnosti, kde se žije a přežívá.