Americký sen Davida Snášela

Před naším setkáním jsem se chvíli díval na LED obrazovku v Táboře, která vám patří. Říkal jsem si: Nestřídají se na ní ty reklamy příliš rychle?

Psychologové zjistili, že ideální trvání reklamního spotu na LED obrazovce je deset sekund. Informace, které za tak krátkou dobu vstřebáte, vám zůstanou dlouho v paměti. Do zdánlivě kratičkého úseku se vejde všechno potřebné: kdo, co, proč, případně kde to najdu. K zapamatování pomáhá vhodně zvolená grafika, světelnost plochy a také dynamičnost obrazového sdělení. Že to tak je, už si uvěřili všichni, kdo využívají našich služeb – nadnárodní celky i lokální firmy. Ale proč se na to ptáte?

Protože mě při tom napadla otázka: Co by obsahoval desetisekundový spot, který by prezentoval osobnost Davida Snášela?

Tak tohle je výzva! Do horní části obrazovky bych určitě dal větu: Je to tvoje mysl, která vytváří tento svět. Pod tím by se mi líbila silueta hlavy, která má v oblasti mozku obraz nekonečného uzlu, což je jeden z osmi šťastných symbolů buddhismu. Grafik by k němu umístil název mého holdingu – Group of Node, česky Skupina uzlu. Dole by bylo moje jméno a kdo jsem. Takže: David Snášel, obchodník.

Tohle by se mi určitě zapsalo do podvědomí. Hned bych začal pátrat po původu věty: Je to tvoje mysl, která vytváří tento svět.

Pronesl ji Buddha. Její platnost jsem si ověřil v podnikání i osobním životě. Kolem nás je ale spousta lidí, kteří se touhle moudrostí neřídí. Ti mi občas posílají na Facebook závistivé vzkazy typu: Jé, ty si žiješ, jsi úspěšnej a máš peníze… Jenomže i oni můžou takhle žít.

Jak to mají udělat?

Každý den ráno musejí vystoupit ze své komfortní zóny. Člověk potřebuje spát, ale když se probudí, měl by začít tvořit. Lidé podvědomě cítí, že takový přístup je správný, ale většinou se probouzejí do zvláštního denního polospánku, ze kterého se jim nechce vystoupit. Takovým lidem ráno zazvoní budík, jim je ve vyhřáté posteli příjemně, a tak budík zase zaklapnou a dál pospávají. Je třeba udělat první krok.

Ten bývá zatraceně nepříjemný.

Já to dobře vím. Ale rozhodnutí k tomu kroku je jen ve vaší hlavě. Dojdete do koupelny, opláchnete si obličej, a hele, už jste nastartovaný, už vás postel neláká. Děláte další a další kroky a následujete svoji tvůrčí myšlenku, zatímco ostatní lenoší. Kroky se zrychlují, až se rozeběhnete. A takhle je nutné běžet osm hodin denně. Klidně i víc. Když budujete to, co vás těší, nevadí vám námaha. Ta vás dokonce posiluje a vaše tvůrčí myšlenka se zhmotní. Pak přijde úspěch i peníze. Ale ještě víc vás bude těšit, že díky vám vzniká něco nového.

Řekl jste důležitou věc: Následovat svou tvůrčí myšlenku a dělat, co mě těší. Spousta lidí vám řekne, že se už nic nového tvořit nedá. Všechno je vymyšlené.

To není pravda. A ani není nutné vymýšlet něco nového. Stačí, když to, čemu se věnujete, děláte opravdu rád a co nejlépe. To je tvůrčí proces sám o sobě. A nesmějí vás odradit věci, které už okolo vás udělali jiní. Představte si takového truhláře. Po vyučení by si mohl říct: Proč bych právě já měl vyrábět nábytek, když ho laciná průmyslová výroba dodává po tunách do obchodních řetězců? Jenže tam ho nenakupují individualisti, a pokud snad ano, tak jen proto, že neobjevili truhláře, který jim vyrobí nábytek podle jejich snů. Stačí se na tuhle klientskou skupinu zaměřit a pracovat víc než ostatní. V tom tempu musí vytrvat, pak se to přepne, přijde úspěch a náš truhlář si řekne: Ty jo, je to tady. Opravdu, největší štěstí, které máme, je naše hlava a v ní sny. Sny nemají žádné hranice. Díky našemu rozhodnutí a pracovitosti se dají uskutečnit.

Naše povídání se pěkně nese v motivačním duchu. Vychází mi z toho, že aby člověk zhmotnil svou tvůrčí myšlenku, musí začít podnikat.

Jako podnikatel vám na rovinu říkám, že tenhle způsob činnosti není vhodný pro lidi, kteří mají strach. Ustrašený podnikatel buď nedosáhne potřebného rozvoje, anebo pro samý strach nakonec přehlédne nějaké nebezpečí a zkrachuje. To už je lepší nechat se zaměstnat. I v dobrém zaměstnání můžete rozvinout svoji individualitu a dosáhnout úspěchu. Důležité je vědět, kdo jste a co vás těší dělat. Když si to uvědomíte, zvítězíte sám nad sebou. Je to nezbytné, abyste pak vítězil nad překážkami, které vás budou potkávat na zvolené cestě.

Kdy jste si uvědomil, že vás baví obchodovat?

Uvědomil jsem si to za okolností, za které by se asi jiný člověk styděl. Ale já se tím netajím, protože právě díky tomu jsem se stal tím, kým dneska jsem. Stalo se to 8. ledna 2008 ve čtyři hodiny ráno. Vzbudilo mě zvonění a v mluvítku věta: Policie, otevřete! Myslel jsem si, že je to blbá sranda opilců a šel jsem zase spát. Za chvilku do mého pokoje vběhl vyděšený táta a říká: Přišli si pro tebe policajti! Co jsi proved?

Já tu otázku zopakuju: Co jste provedl?

Špatně jsem určil, kdo ve skutečnosti jsem a jaká je moje životní cesta. Měl jsem mylnou představu, že mám vydělávat velké peníze. Snad mě omlouvá to, že mi bylo teprve osmnáct.

Tak to je pecka, protože v současnosti jsou velké peníze to hlavní, co na vás vidí závistivci.

Ale ty peníze jsou důsledkem naplnění jiného snu. Dostaneme se k tomu. Takže co se vlastně tehdy stalo. Do módy přišlo ekologické oblečení vyrobené z technického konopí. Domluvil jsem se s kolegou, že založí firmu na tuto výrobu a já budu jako společník vše financovat. Půjčil jsem si půl milionu, dal je kolegovi a čekal jsem na zisk. Nic víc jsem pro to neudělal, nic jsem nekontroloval. Jenomže můj kolega založil prachobyčejnou pěstírnu konopí. Já to nevěděl, zato se to dozvěděla policie. A najednou jsem byl v cele předběžného zadržení. Vyfasoval jsem pětiletou podmínku.

Nic příjemného, ale mohlo to dopadnou hůř.

Já byl přesvědčený, že jsem si totálně podělal život. Hlavně jsem musel věřiteli vrátit toho půl milionu. Ale z čeho? I kdybych zanechal studií a nastoupil někam do továrny, splácel bych to dlouhé roky. Vzpomínám si, jak jsem v takovém rozpoložení koukal z okna a napadlo mě sáhnout si na život.

Co vaši blízcí?

Díky nim jsem to neudělal, protože ti jediní mi dávali najevo, že při mně stojí. Usilovně jsem přemýšlel, kdo vlastně skutečně jsem a co mám v životě dělat. Najednou jsem si vzpomněl na dobu, kdy mi byly čtyři roky a babička se mnou chodila na procházku do Klokot. Rád jsem vždycky na lavičku vyskládal kamínky a hrál jsem si na řeznictví. Babi, tohle je hovězí, tohle vepřový, kup si! Babička mi platila listy spadlými ze stromu a já byl spokojený, že obchoduju.

Tahle dětská vzpomínka vás dostala tam, kde jste dneska?

Takovou sílu neměla, ale dala mi první pevný bod. Potom jsem znovu přemýšlel o tom, co mi v životě dává radost, a hned jsem si vzpomněl na hip hop. Miluju tuhle muziku. Hiphopeři ve svých textech říkají, že člověk může tisíckrát padnout na zem, ale tisíckrát se musí zvednout a jít dál. Další vzpomínka mě zavedla do poměrně nedávné doby, kdy jsem založil neziskovou společnost s cílem spojit komunitu hiphoperů v Táboře. Podařilo se pár pěkných akcí. Napadlo mě: Co kdybych začal podnikat v oblasti hiphopu, kterému dobře rozumím?

A první úspěch?

Byl v tom, že jsem změnil svoje myšlení. Volalo na mě: Musíš se zachránit! V takovém naladění začnete všechno vnímat jinak. Nemáte čas číst příručky typu „Jak podnikat“, ale následujete vlastní instinkty. Ihned poznáte, co je důležité, a co ne. Založil jsem produkční a promotérskou společnost Mafiarecords, kde mi hodně pomáhal můj bratr Tomáš. Obchodní záležitosti stály na mě a já se cítil jako ryba ve vodě. Dokázal jsem dát dohromady smysluplné záměry, za které mi ostatní byli ochotni zaplatit. První výdělečnou akcí bylo zorganizování turné kapely Moja reč. Ze zisku jsem začal splácet dluh.

Kdy jste měl pocit, že už svobodně jdete kupředu?

Když se mi podařilo přesvědčit společnost T-mobile, aby financovala velké celorepublikové turné slovenského rappera Rytmuse. Zorganizováním téhle akce jsem vyděl první milion. Najednou byl dluh splacený, a ještě mi zbylo. Chtělo to prostě nápad, odvahu, odpovědnost a spoustu každodenní práce. Při práci jsem myslel jen na práci, ne na peníze. Díky tomu ty peníze přišly.

Jak tehdy vypadal váš běžný den?

Ráno jsem odjel z Tábora do Prahy, kde jsem studoval vysokou školu, a když jsem se vrátil, celé odpoledne a večer jsem sjednával ochody. Pak jsem doma vyřizoval korespondenci a dlouho do noci promýšlel další strategii. Stejně intenzivně pracuju dodneška.

Proč jste založil další společnosti? Hiphop vás přestal bavit?

To ne, uspořádali jsme spoustu akcí a společnost Mafiarecords funguje dodnes. Ale v roce 2009 mi bylo jasné, že hiphop zažívá boom, který odezní. Proto jsem začal hledat další obchodní příležitosti. Už jsem si ověřil, že sny se dají uskutečnit. A když se na ně soustředíte, cesty k jejich dosažení se začnou spojovat a vy jim k tomu spojení pomůžete, protože jim věříte. I kdybyste kvůli tomu měl jet na druhou stranu světa.

Teď by se hodil příběh, který nám to doloží.

Na Nuselském mostě v Praze mě zaujala reklamní LED obrazovka a říkal jsem si, že by se dobře vyjímala v Táboře na Křižíkově náměstí. Když jsem uvažoval, do čeho investovat vydělané peníze, úplně náhodou mi můj kamarád řekl, že poletí do Číny a ať letím s ním. Uvědomil jsem si, že právě v Číně se vyrábějí LED obrazovky. A tak jsem tam letěl a v továrně jsem jednu koupil. Se společníky jsme založili společnost LED Multimedia a obrazovku jsme umístili na mé vysněné místo. A najednou mi společníci řekli, že jejich obchodní zástupce nesehnal ani jednoho inzerenta.

Jak jste to vyřešil?

Vyplatil jsem společníky a sám chodil po firmách. Byl jsem ve stejné situaci jako ten truhlář, který potřebuje dostat svoje skvělé zboží na zaplevelený trh. Přesvědčoval jsem podnikatele, že krátký, opakující se spot na LED obrazovce má nesrovnatelně větší účinek než leták na plakátovací ploše. Naplnil jsem kapacitu na obrazovky na sto procent. A nebál jsem se smělejšího plánu. Vytvořit celou síť LED obrazovek v republice, které mají jednotné parametry a umožňují inzerentům ve stejný okamžik rozsvítit reklamní spoty ve všech velkých městech. Zatím jsme instalovali 24 obrazovek, cíl je 30.

LED Multimedia je jedna z mnoha firem, které řídíte. Ale nám už se krátí prostor rozhovoru.

Pokud je naším snem zestručnit můj životopis, tak se nám to povede. Důležitým člověkem pro můj další rozvoj byl podnikatel Andrej Babiš. Sledoval jsem jeho vstup do politiky a poslal jsem mu e-mail se svým životním příběhem. Osobně mě navštívil, zrovna když jsem budoval další firmu, realitní společnost Daily Reality. Pozval mě k sobě na Čapí hnízdo a zajímal se o moje názory. Vznikl přátelský vztah a já mu v roce 2013 nabídl, aby jeho Agrofert vstoupil do společnosti LED Multimedia jako investor. Tak se také stalo. Tahle investiční spolupráce trvala do loňska. Měla pro mě zásadní význam, protože jsem se dostal do struktur Agrofertu a nakoukl, jak se dělá velký byznys. Zároveň jsem se seznámil s důležitými lidmi pro svoje další podnikání. V podstatě jsem se naučil myslet v systému holdingu. Začal jsem sám jako investor vstupovat do vytipovaných nebo vznikajících společností a postupně z nich vytvářet vlastní sdružení obchodních korporací. Loni jsem si LED Multimedia koupil od Agrofertu zpět a začlenil je do vlastního holdingu s názvem Group of Node.

Které společnosti tedy Group of Node sdružuje?

Vedle už zmíněných LED Multimedia, Mafiarecords a Daily Reality ještě tyto firmy: East Trade Company, která buduje spolupráci mezi Evropou a Blízkým a Středním východem, dále Swiss Energo zabývající se oblastí energetiky, HelliT z oblasti informačních technologií, poradenskou Black Consulting a společnost Agribiotech, která vyrábí organické hnojivo. Jako partnerské projekty ke Group of Node patří Evropsko-Ázerbájdžánská obchodní komora a neziskovka Eximie. Posláním Eximie je podporovat mladé hudební talenty. Díky hudbě jsem začal úspěšně podnikat, a proto bych měl něco vrátit právě hudbě a lidem, kteří se jí věnují.

Vraťme se ještě k vašemu rozhodnutí vyvázat LED Multimedia z Agrofertu. Měly na to nějaký vliv loňské politické tahanice okolo Andreje Babiše?

Ne. Ať se o Andreji Babišovi říká, co chce, já věřím, že je v jádru dobrej chlap. Vždy splnil, na čem jsme se spolu domluvili, choval se ke mně velmi slušně a já k němu. Kdybych ho měl charakterizovat z podnikatelského hlediska, je to lovec. Respektuju to, i když mám jinou filozofii podnikání. Agrofert bych přirovnal k obchodní armádě. V jejím čele stojí generál, který se umí zajímat o podstatu věci. Problémem jsou jeho plukovníci. Ti vzájemně soupeří o moc a preventivně ničí každého, o kom si myslí, že by je na jejich postech mohl ohrozit. Na tohle generál nedohlédne. A mě už prostě přestalo bavit se s nimi dohadovat. Přišel čas na můj vlastní holding. Ne David Snášel závislý na Agrofertu, ale David Snášel v čele své skupiny Group of Node. Čili moje story.

Takže nemáte žádné pochybnosti o svém kroku?

Řeknu vám dvě čísla. Předloni měly společnosti Group of Node roční obrat padesát milionů, za loňský rok je to sto milionů. Ale kdybyste se mě zeptal, jestli pětileté spolupráce s Agrofertem lituju, odpovím bez vázání: Nelituju! Dělat byznys s jedním z nejbohatších obyvatel republiky byla obrovská zkušenost a musím zdůraznit, že jsem poznal i spoustu výborných lidí.

Na který svůj obchodní čin z nedávné doby jste nejvíc hrdý?

Jedná se o aktivitu, která spadá pod Evropsko-Ázerbájdžánskou obchodní komoru, kde jsem prezidentem. Spolu s mými partnery z Ázerbájdžánu se mi podařilo domluvit, že kopřivnická automobilka Tatra bude vyrábět nákladní vozy v téhle kavkazské zemi. Naším snem je zásobit tatrovkami trh v Ázerbájdžánu a pak expandovat do dalších států Střední Asie.

Dokázal byste si něco takového představit před jedenácti lety, kdy jste doma u okna přemýšlel, jak zaplatit dluh?

Nedokázal. Sice jsem se nikdy neomezoval ve svých snech, ale k jejich splnění jsem šel postupnými kroky. Naučil jsem se vybírat si správné spolupracovníky, strategicky plánovat, řídit společnosti, ale také delegovat pravomoci a sdružovat firmy dohromady a z pozice šéfa holdingu pečovat o jejich rozvoj. Ale kdyby nebylo toho průšvihu před jedenácti lety, nejspíš bych nebyl tam, kde jsem dneska. Díky němu umím přijímat potíže jako výzvy, které musím vyřešit. Na psychiku to má stejný účinek, jako když si tělo samo vytvoří z viru antibiotikum. Posiluje mě to natolik, že jsem souběžně zvládl absolvovat čtyři vysoké školy a studuju pátou. Umím si účelně naplánovat den a nikdy neodcházím od práce, dokud není hotová.

Jaký je váš osobní život? Máte v současnosti partnerku?

Můj pracovní život se prolíná s osobním. Letos jsem byl na dovolené celé čtyři měsíce, procestoval jsem pořádný kus světa a zároveň jsem všude vyjednával obchody. Práce je pro mě i zábava a relax. Žít se mnou dokáže jen taková partnerka, která to má nastavené stejně. Předloni jsme jeden druhého našli. Jmenuje se Karolína, úspěšně pracuje v USA v oblasti modelingu. Navzájem respektujeme naše pracovní nasazení a užíváme si chvil, které máme jen sami pro sebe.

Plánujete rodinu?

Chci mít děti, cítím to jako své další poslání, ale až tak za deset let. Do té doby potřebuju naplnit svoje aktuální vize – vytvořit velikou skupinu fungujících firem s různým zaměřením činností. Nepřetržitým úkolem této skupiny je spojovat invenčně založené lidi s jejich projekty a podporovat je ve vlastní kreativitě. Nejen v naší zemi, ale na celém světě. Základ takto zaměřeného holdingu už existuje, je to Group of Node. Její princip nejlépe vyjadřuje šťastný buddhistický symbol nekonečného uzlu, proto ho používám jako logo. Podle buddhistické filozofie je tento znak i dárkem pro někoho, kdo je pro vás důležitý. Pro mě je důležité, aby činnosti, které řídím, pozitivně ovlivňovaly okolní svět.

Třeba jsme teď pozitivně ovlivnili někoho, kdo čte tenhle rozhovor a chtěl by se vydat podobnou cestou.

To bych byl opravdu rád. Můj příběh mu ukazuje, že cesta k úspěchu je otevřená pro každého. Před jedenácti lety jsem měl kvůli svojí nerozvážnosti finanční dluh. Dneska řídím skupinu Group of Node s ročním obratem sto milionů. Nikdo mi nic nedal zadarmo, všeho jsem dosáhl svojí prací, a především pevným přesvědčením, které jsem si utvořil ve svém myšlení. Dělejte to taky tak, a hlavně – nemyslete na peníze. Místo toho si průběžně připomínejte všechno, co se vám zatím osvědčilo. Já si takové myšlenky každý rok zapisuju na přední stránky svého diáře. Už jich je více než čtyřicet.

Prozradíte ty nejdůležitější?

Stanovil jsem si jich šest: Věřím sám v sebe. Porušuji pravidla (to znamená, že řeším problémy i tak, jak to zatím nikdo nezkusil). Nemám strach ze selhání. Ignoruju pochybovače. Dávám do práce vše. Vracím zpět.

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V ÚNOROVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!