Padevět a české Vánoce

Padevětovy knihy promítají živou historii do tepajících ulic města – z každého domu tak vykukuje zajímavý osud, drobnost, která se stala součástí většího příběhu, jména hrdinů i poražených. Z jednotlivých domovních čísel na okamžik vyhlédnou lidé, aby Jiřímu Padevětovi vyprávěli o něco o sobě. V zástupu tak stojí Milada Horáková nebo Jan Masaryk, ale také stovky dalších, o kterých učebnice mlčí, ale ty domy si je pamatují – bývali tu doma, než je zatkla StB, psali tu oslavné básně na Gottwalda a Stalina, scházeli se s kolegy v konspiračních bytech. Jiří Padevět vrací Praze paměť a povědomí o lidech, kteří vybočili z řady, minimálně tím, že se dokázali rozhodnout, na které straně budou stát.

V nakladatelství Academia vyšla koncem roku také publikace Sto let českých Vánoc. Ta knížka má několik skvělých momentů – nevykresluje totiž vánoční svátky optikou tradic a domácích zvyků, ale reflektuje především dobu, změny a politické tlaky, které se promítaly do atmosféry v milionech domovů. Vánoce za mřížemi dovolují nahlédnout do věznic a lágrů, kapitola Svátky zapomnění zase přibližuje Vánoce v období normalizace, kdy hlas koledníků přestával být slyšet přes puštěnou televizi. Podobně jako u Padevěta i tady jsou důležité příběhy, jen ve zdánlivě poklidných dnech, často ve velmi neklidné době.