Úvodník k březnovému číslu: Bonusové děti

Už hodinu pláče, tak ji chováme, hladíme, povídáme si s ní. Měla horší spaní, to je pak někdy všechno špatně, je netrpělivá u jídla a nevrlá i při usínání, šermuje rukama jako vytrvalá bojovnice s únavou. Ale pak se zase bude smát. Třeba ještě dneska večer, nejpozději zítra. A my se budeme chechtat na ni, i když třeba nevyspalí, úsměv jí budeme oplácet.

Usoudili jsme, že je dobré mít tři děti. Není to moc, ale vůbec ne málo. Kdysi jsem považoval dvě za standard, odrážel otázky přátel, jestli neuvažujeme ještě o dalším: Co takhle přidat ke dvěma klukům ještě holčičku? Byl by to další kluk, říkal jsem. Všechno jsem skvěle plánoval – až bude nejmladšímu synovi osmnáct, bude mi krásných pětačtyřicet, budeme chlapi v plné síle. Odměna za to, že jsem začal s dětmi brzy. Jenže odměna nemusí být jen jedna. Ta půlroční holčička, která měla dneska horší spaní, je totiž taky bonus, ke dvěma klukům, taková boží prémie.

Když jsme naši Medu křtili v kostele v Trhových Svinech, došlo mi, že tam to všechno tak trochu začalo. To městečko ve stínu Slepičích hor mělo štěstí na faráře, byl neobyčejně lidský, přátelský, podpíral věřící i lidi, kteří jen potřebovali slyšet vlídné slovo. Jednou mluvil o tom, jak všude kolem chybějí lidi. Že je málo lékařů, učitelů, zedníků nebo elektrikářů a že to všechno se děje jen proto, že jsme jako společnost přijali normu jednoho, maximálně dvou dětí. Místa těch nenarozených zůstávají neobsazená, ale svět se nevyrovnal s tím, že nejsou, pořád je potřebuje, a oni trvale chybějí. Ta myšlenka se mi usadila v hlavě a zrála do chvíle, kdy za sebou synové zavřeli dveře, že chtějí být sami. Hrát si nebo číst, že nás ten den nepotřebují. Pochopil jsem, že to takhle zůstane už napořád. Že ten bonus velkých dětí přišel nějak brzy. Tak jsme si řekli o další bonus. A je to holčička, ke dvěma klukům bonus nad bonusy.

I když někdy pláče, když se špatně vyspí. Ale jindy zase září a výská si. Ještě po půlroce se zastavujeme u postýlky a říkáme si, jak je dobře, že jsme se tak rozhodli. S panem farářem si o tom už nepopovídáme, zemřel krátce po našich křtinách, tak si to s ním říkáme šeptem. Po některých myšlenkách a nahlas vyslovených větách zůstávají stopy, živé otisky. A ty pak máchají rukama a brečí, protože jim je těsno v plíně nebo jim nejde usnout. Vyplňují místa, kde by jinak bylo prázdno. Bonusové děti.

BŘEZNOVÝ BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!