Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Cesta z JZD na Barrandov

Známe se dlouho, ta léta raději nebudu počítat. Oba jsme se v mládí pohybovali na českobudějovické hudební scéně. Tehdy se po jistou dobu stalo rituálem, že jsem na něj čekala na zastávce U Zelené ratolesti. Bylo to tak pět let před revoluci, jezdil z práce ze zemědělského družstva v Němčicích, kde pracoval jako technik pro živočišnou výrobu. Já mu pomáhala připravit se na profesionální hudební zkoušky. Už jsem je měla za sebou a on je pak zdárně složil. Teď můžete jeho jméno zahlédnout v titulcích filmů. Karel Zámečník už šestnáct let pracuje na Barrandově jako zvukový mistr.
Osobnosti
Monika Vodičková, Foto: Milan Havlík
 11. Březen 2019 - 12:42

Jaké byly tvé hudební začátky?

Prošel jsem zábavovými kapelami v jejich zlaté době. Člověk přijel ve čtyři na zábavu a tam už byla spousta lidí, čekali, až otevřou sál. Jedna z prvních, kde jsem hrál, bylo Panoptikum. Pak éra v jazzové kapele nebo ve folkové skupině Trnky. Další se zpěvákem Romanem Doležalem ve skupině Harlem. Měli jsme pěkně našlápnuto, a dokonce podepsanou smlouvu s hudebním vydavatelstvím Panton. Bylo to těsně před revolucí. A hned po ní to vydavatelství nevědělo, co se vlastně bude dít, jestli se bude něco vydávat, nebo ne. Jezdili jsme hrát do Německa a čekali, co se stane.

Takže jste vydali desku a nastartovali porevoluční hudební éru?

Ne, nic se nestalo, deska nedopadla a my jsme se rozešli. Pak přišla skupina Whitelight, kde tehdy zpíval Petr Kolář. Byla moc dobrá, ale ani ta neměla dlouhého trvání. Jako vokalistka tam byla Jitka Charvátová a díky ní jsem se dostal do rádia Faktor.

Ve Faktoru jsi hned dělal zvukaře?

No, neuměl jsem nic, dělal jsem vše možné a snažil se vypracovat na zvukového mistra. Doslova a do písmene jsem se vyučil u Ludvy Fialy, který tam pracoval a byl fakt dobrý. Vyráběl jsem reklamy, všechny možné znělky a jingly. Když se rozrostlo, zvukově jsem pracoval pro všechny. Ještě jsem jezdil dělat do rakouského rádia, to byl přivýdělek. Ve Faktoru jsem se seznámil s Pavlem Černým, hrál u Jakuba Smolíka. Díky němu jsem tam šel hrát taky, chvíli působil v doprovodné skupině Nadi Urbánkové nebo hrál s Jardou Matějů. A ten mi dal informaci, že Věra Martinová shání basového kytaristu.

A s ní jsi začal hrát a živit se tím.

Intenzivně jsme asi dva týdny každý den zkoušeli a pak se hned jelo hrát. Já jsem byl najatý jako basák na šňůry. Byla kolem ní větší parta lidí, nejen muzikanti. Zájem o její muziku byl velký a hrálo se dost. Vydržel jsem tam asi tři roky. Poznal jsem Petra Tolara, pracoval na Barrandově a od něj jsem se dozvěděl, že tam shánějí asistenta pro zvuk. Zaujalo mě to. Jezdil jsem ještě pořád do rádia v Rakousku, a to ze dne na den skončilo. (...)

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V BŘEZNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

 

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč