O pomnících i vybavení hradeckého zámku
Tak strašnou válku nikdo nepamatoval. Tolik mužů se nevrátilo. Tolik rodin zůstalo rozvrácených. A tolik návsí pak získalo novou dominantu: pomník hrdinům. Válka vstoupila i do nejzapadlejších obcí a vdávala se za tamní kluky. Jejich jména a osudy se začaly vracet do povědomí loni, kdy si Češi připomněli sto let od vzniku Československa, ale také od konce bojů a sčítání ztrát. Od chvíle, kdy se začaly objevovat plány na první pomníky. O nich je nová kniha jihočeských památkářů, jmenuje se jednoduše: Pomníky Velké války na jihu Čech.
Publikace není katalogem ani soupisem padlých a nezvěstných, věnuje se jihočeským místům paměti. Ty rozlehlé návsi začaly už krátce po roce 1918 soustřeďovat vzpomínky na muže, kteří tu ještě před pár chvílí doma. Aby se na ně nezapomnělo. Aby bylo kam chodit za tatínkem nebo strýčkem, když jejich těla odpočívají v dalekých zemích, v hromadných hrobech, beze jména. Některé pomníky se svým pojetím odkazují ke krvavým bitvám, a tak je zdobí helmy nebo kamenné dělostřelecké náboje, jinde na památku dohlíží lev, truchlící ženy nebo opuštěné děti. Symbolické hroby. Autoři je usazují do kontextu, hledají paralely. A dávají pochopit, jak hrůzné bylo dědictví Velké války a jak viditelný odkaz tu zůstává ještě sto let poté.
„Jedna krásná nádoba na pití… jedno vypouklé srdce zasazené ve stříbře a pozlacené s několika starými erby, co mnoho dlouhých let u pánů z Hradce bylo… jedna krásná stříbrná opice… jedna velká perlorodka…“ To je jen malá ukázka z inventáře Kateřiny Hradecké z Mountfortu. Tato vysoce urozená žena zachytila roku 1604 ve velmi specifické švábské němčině zámecké předměty v nebývalém rozsahu, ale i s osobitým úhlem pohledu a vlastními poznámkami. Tento soupis, společně s jedním o generaci mladším, se stal předmětem zájmu Evy Lukášové a Věry Smolové. Výsledkem je publikace Renesanční sídlo pánů z Hradce v nejstarších inventářích jindřichohradeckého zámku. Je to zajímavé čtení – dnešním slovníkem bychom mohli říci, že se můžeme podívat do domů jihočeských celebrit a obdivovat vše, co je obklopovalo.
Třetí novinkou jsou Památky jižních Čech, už s pořadovým číslem 9. Památkáři se v několika studiích věnují vimperskému Hornímu zámku, šumavským roubenkám nebo vojenským památkám – za pozornost však stojí především text Martina Gáži o modernizaci Písku, zániku Portyče a památkové péči na sklonku socialismu. Sleduje impulzy, které vedly ke změnám zástavby, popisuje zanikání starého romantického světa a prezentuje návrhy nových domů podél vody. Sborník jako vždy doplňuje výběr z nově prohlášených kulturních památek, tentokrát za rok 2017, kdy se ochrany dočkal mj. českobudějovický plavecký stadion – stavba, která svým pojetím překročila hranice tehdejšího Československa.