Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Jiří Březina: Vzplanutí

Jsou detektivky, kde čtenář od samého začátku tuší, kdo je vrah. Někdy jsou příběhy krkolomné a autor musí přesvědčovat čtenáře, že vrah vůbec může být vrahem. A pak jsou ve stejném žánru případy, které nad ostatní povyšuje nápad.
Jan Štifter
05. Duben 2019 - 10:31

Protože detektivky bývají plné klišé a jednoduchých modelových situací, vracejících se v minimálních obměnách. Výjimkou je novinka Vzplanutí od Budějčáka Jiřího Březiny. Hledat vlastní cestu se mu vyplácí.

Přitom stačí tak málo, jedna informace, která všechno změní. Ten moment, kdy si čtenář uvědomí, že se události odehrály jinak, než si dosud myslel. Naletěl autorovi, nebo jen příliš předpokládal? Zásadní zlom, tak neočekávatelný, dělá ze Vzplanutí pozoruhodnou knížku. Může otevřít dveře do světa Jiřího Březiny – je držitelem Ceny Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku z roku 2013, tehdy vyšla jeho prvotina s názvem Na kopci. Vzplanutí je spisovatelovým čtvrtým románem. Jednoznačně nejlepším, protože vyprávění dokázal očistit o všechno zbytečné, co brání příběhu – osobní spory mezi policisty jen naznačuje, nezatěžuje čtenáře odbočkami a postranními linkami, které jen přidávají řádky, ale nikam nevedou. Autor je tu stručnější než kdy jindy a ten přístup jeho práci sluší. Vznikla přímočará kniha, prostá míst, kde čtenář zakládá mezi listy záložku nebo vycítí pauzu na kafe. Pauzy a prodlevy tu nejsou, příběh hoří, plane a doutná až do poslední stránky.