Když Old Shatterhand rapuje

Jaký je příběh kapely Lex Barker?

Rudolf: O kapele jsme se začali bavit někdy v průběhu roku 2010, všichni jsme tehdy působili v jiných uskupeních, ale já jsem třeba osobně neměl v kapele, ve které jsem hrál, dostatek tvůrčího prostoru. Představa nového projektu pro nás byla lákavá. K prvnímu koncertu jsme se dostali v listopadu 2012.

Proč jste se pojmenovali po hereckém představiteli Old Shatterhanda?

Rudolf: Jako dítě jsem ty filmy miloval a jméno se mi z titulků otisklo hluboko do paměti. Přestože máme texty v češtině, nechtěli jsme český název, který by nás nějakým způsobem svazoval, nebo předurčoval, co jsme zač.

Jan: Mě nebaví psát texty o tom, jaký jsem frajer a o nových botách. Snažím se hledat nějaké hodnoty a ty filmy je v kýčovité podobě naplňují. Může to znít pateticky, ale takhle to vnímám. Howgh!

Písně tvoříte s českými texty. Kde pro ně berete inspiraci?

Jan: Texty mám na starosti já, ale jsme kapela, takže to není vždycky stoprocentně moje práce. Na některých věcech jsme dělali společně s Rudou, který zpívá refrény. Zpětná vazba od kluků je pro mě důležitá. Texty jsou pro mě intuitivní, nápad většinou přijde sám. Nejlépe samozřejmě ve dvě ráno, když ležím v posteli a nemůžu usnout. V usínání mi to moc nepomáhá, protože ten nápad už pak nemůžu pustit.

Zpívat česky není mezi mladými tuzemskými interprety úplně v módě, táhne angličtina. Vy jste o tvorbě v angličtině nepřemýšleli?

Jan: Angličtina je jazyk pro hudbu jako stvořený, ale vlastně jsme o tom neuvažovali. V angličtině se dá často zakamuflovat plytkost textu a to pro mě není výzva. Mám češtinu rád a baví mě, že nám lidi rozumí. Je to můj rodný jazyk a dokážu se v něm vyjádřit nejlépe, ačkoliv s angličtinou nemám problém.

Jaké publikum chcete vaší muzikou oslovit?

Jan: My sami jsme otevřeni různým myšlenkám a stylům. Dnešní hudební průmysl je hodně žánrově rozmanitý. Doufáme, že lidi to mají podobně a ztrácí v hudbě předsudky. A texty píšu tak, jak se zrovna cítím, nesnažím se zavděčit každému.

Vaším posledním počinem je vydání unikátního klipu k písni Ideální svět. Můžete jej představit?

Rudolf: Klip jsme natáčeli, nebo spíš fotili, od září 2018 do února 2019. Video se sestává z iks tisíců fotek z Českých Budějovic. Je to tak trochu abstraktní věc, místo příběhu jsme se snažili podpořit atmosféru hudby a zasadit kapelu do kontextu domácího města. V klipu se navíc objeví hodně našich kamarádů, ale i lidí z ulice.

Jan: Já osobně z klipu mám velkou radost, protože myslím, že se nám podařilo vytvořit něco originálního.

Vyhráli jste si už s vašimi předchozími klipy. Jak se ale zrodil nápad sestavit klip z fotografií?

Rudolf: S nápadem přišel fotograf a kamarád Luděk Čertík a je za tím tak trochu náhoda. Když si prohlížel pár kapelních fotek, které pro nás dělal, zasekla se mu klávesnice. Je to banální, ale vizuálně se mu pohyb ve fotkách líbil natolik, že nás přesvědčil. Projekt se vyvíjel dost organicky, nakonec je v klipu kromě záběrů Honzy i hodně fotek fasád domů, plakátů, chodníků a dalších textur města.

Právě skladba Mě baví je vedle Slepě do tmy vaším asi největším hitem. Jak je v dnešní době těžké prorazit třeba do rádií?

Rudolf: Je to těžké, pokud nemáte za zády silnou produkční společnost. Málokdy v Čechách prorazí do mainstreamového rádia klubová kapela, což je často škoda.

Regionální rozhlasové stanice mají za úkol podporovat lokální umělce. Funguje to v praxi?

Rudolf: Nemám ten pocit.

Jste budějovičtí patrioti, nebo vás to táhne do světa?

Jan: Rozhodně jsme patrioti, máme k Budějovicím i jižním Čechám silný vztah. Nejnovější klip na to částečně naráží. Ale co se týče koncertů, baví nás hrát všude. Nechceme fungovat jako regionální kapela.

Jaká je vlastně pro umělce jihočeská scéna? Je zde dostatek koncertních prostor?

Rudolf: Není to o tom, že by nebylo kde hrát, ale člověk se musí snažit, aby akce, kterou pořádá, porazila armádu lákadel města a obýváků. To ale není otázka jen jižních Čech.

Skladba Ideální svět je předzvěstí nového alba, které chystáte. Kdy ho vypustíte do světa?

Rudolf: Konkrétní datum zatím neexistuje, ale bude to letos, vydání budou určitě předcházet další singly. Chceme nahrát kompaktnější desku, než byl náš debut, ale zároveň se nebojíme nových zvuků. Nebudou chybět kytary ani elektronika, nechte se překvapit.

Mladá kapela vždy musí mít lídra, který bude tlačit káru stále dopředu, aby se kapela prosadila i mimo regionální rámec. Kdo plní tuto roli u vás?

Jan: Já sice stojím v popředí na koncertech, nebo v klipu, ale ten drive nám od začátku dává Ruda. On měl vždycky představu o dalších krocích. Nicméně když budete chtít domluvit koncert, ozve se vám náš bubeník Láďa Kočár.

Co plánujete do budoucna? Kde byste se chtěli vidět dejme tomu za pět let?

Rudolf: Chtěl bych, aby měla kapela pevnou pozici na české scéně, vydala dvě desky a měla za sebou pořádnou porci koncertů. Nikdy jsme nechtěli být za každou cenu alternativní. Nepopírám, že čím víc lidí je pod pódiem, tím víc mě to baví.

KAPELA LEX BARKER

Kapelu založili v Českých Budějovicích frontman a rapper Jan Martínek (MC Age) a kytarista Rudolf Dörfler v roce 2010. Aktuální sestavu dotváří ještě bubeník Ladislav Kočár. Ve své tvorbě originálně míchají rock, rap i elektroniku. Debutové EP natočili na jaře roku 2013, o tři roky později vydala kapela album s názvem Slepě do tmy

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V KVĚTNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!