Ženský svět: Jak přežít jaro

Každoročně, když sleze sníh a nejpozději tak v únoru, se ohlásí pylová alergie, onemocním. Ta nemoc má jméno. Jaro. Říkám si, že rozhodně nejsem sama, a tak se ráda o ty pocity podělím. Protože „sharing is caring“ neboli sdílení je láska. A taky prý funguje terapeuticky.

V budějovických ulicích nezakopnete o sexy chlapa, jak je rok dlouhý. 99 % z nich se neumí oblékat (ani obouvat), ke kadeřníkovi je dožene partnerka, jen když je to skutečně už hodně tragické, anebo patří do kategorie „myslím si, že jsem hipster“. To v Budějcích znamená: máme všichni stejnou vlnu a stejný vous, případně krátké kalhoty s barevnými ponožkami. Na jaře ale jako by všichni ultramegafešáci vylezli ze sklepení, kde byli tři čtvrtě roku věznění (neptejte se mě kým). A dokonce se, naprosto proti budějckým morousovským pravidlům, začnou okolo sebe usmívat. No a v tu ránu je na světě vražedný koktejl, který vás denně staví před otázku: Kterého si vybrat? No dobře, to „denně“ je trochu nadsazené. Tak obden. To jen, aby čtenářka, který je proti jaru imunní, pochopila.

Druhým příznakem, který mi komplikuje život, je nepochopitelné nutkání začít nosit letní oblečení, i když je venku sotva deset stupňů a hlavně taky ještě občas zasněží nebo přijde vichřice, která láme stromy. Jenomže přece svítí konečně sluníčko. Takže několik týdnů, než se skutečně oteplí, klepu kosu v šatičkách a lodičkách, protože zimní kabát už je tak otravný, jako by vážil deset kilo.

LEDOBOREC

Jedna ze součástí diagnózy ale není úplně k zahození. Přináší totiž minimálně pocit neporazitelnosti, někdy až nesmrtelnosti. V hlavě se líhnou úžasné nápady jeden za druhým a připlouvají na lodi plné energie s nimi pohnout, aby nezůstaly jen v hlavě nebo na papíře. A jako ledoborec rozbíjejí nánosy starého a nepotřebného smetí, které se v životě nakupilo za předchozí rok. Včetně lidí, kteří vás v životě brzdili nebo stahovali ke dnu.

Poradila jsem se s odbornými publikacemi (rozuměj Google a Wikipedia), co je to vlastně za bacila, to jaro, a proč se to všechno děje. Nepřekvapivě za touhle nemocí a oceánem emocí stojí pěkně umíchaný long drink z výběru hormonů.

Prvním neřádem je serotonin. Sluneční záření zavelí, a serotonin, který zaplaví mozek, působí jako nakopávač nálady, způsobuje dobrý spánek, upravuje svalové napětí a krevní srážlivost. Odtud tedy ty usměvavější tváře v ulicích. Navíc vás ta lepší nálada vyžene běhat, na kolo nebo na brusle, a šup, v drinku máte ještě endorfin, hormon štěstí, který způsobuje dobrou náladu a tlumí bolest.

Jakmile tyto první dva dobře odvedou svou práci a promění vás ve veselejší, společenštější a tak nějak kontaktnější osobu, nastoupí posily v podobě oxytocinu. Je nazývaný hormonem důvěry (také lásky a věrnosti) a pomáhá ji vytvářet mezi blízkými lidmi, kteří se dotýkají, hladí a mazlí.

ČICHÁM ČICHÁM…

A když nakonec dojde na posuzování partnera a vnímání vůní jara, přispěchají na pomoc další látky – feromony a taky hormon prolaktin. Feromony způsobí přeskočení jiskry, což často není nic jiného než to, že nám partner voní, ačkoliv nepoužil žádný parfém. Prolaktin, který se uvolňuje při stresu a fyzické zátěži, takže také třeba při milování, způsobuje prý citlivější vnímání vůní, což se hodí, když začnou kvést stromy, parky, louky.

Vypadá to tedy, že jaro má hodně silné triky, kvůli kterým nebude léčba úplně snadná. Můj tip, jak se z toho vykřesat? Na chvíli se té nemoci poddejte. Porazte tu dotěrnou chorobu jejími vlastními zbraněmi.

Skočte si pro svou dávku serotoninu. Vyhřívejte se na lavičce u zdi klášterní zahrady nebo, jako pan Zajíc ve svých džínových kraťáskách, na zahrádce U Kliky. Projeďte se na kole na Kanál nebo na Hlubokou (endorfin). Líbejte se ve Stromovce. A kdekoliv jinde (oxytocin). A očichávejte své potenciální protějšky, dokud nenajdete toho, ze kterého vám spadne brada, ztratíte řeč, rozechvějí se vám kolena a vykouzlí vám na tváři úsměv od ucha k uchu. Jednoduše… zamilujte se.

Barová noc

Mám jaro v kalhotkách

Drze tam vrní

Pozvi mě k tobě spát

Buď ptákem v trní

Předtím než uvízneš na tajné písčině

Proveď mě nocí,

co svádí tě troufale.

Jsem tvoje střepina z války

tak zoufalé, že musíš se napít.

Pocity utopit, oslavit pučení.

Než rozbřesk spolkne noc,

budeš v mé síti,

neslyšen, neviděn,

Musíš to cítit...

Jsi u mě v učení

bez šance na návrat.

Pod stolem najdeš mě,

shrneš mi sukni.

Všichni se dívají,

Prý jsi dnes smutný

Já vidím horký chlad, rarášky v očích,

k baru mnou smýkneš a svět se točí.

Tak jsme to chtěli a teď to máme.

Tvoje dlaň pálí mě na nahé hýždi

a přitom tu druhou pohledem sjíždíš.

Nežárlím. Jen vzlyknu, že to chci ještě,

opřeš mě o stěnu,

studíš deštěm.

Přitlačíš, nedýcháš, proudíš mi v žíle.

Taju a chvěju se. To je ta chvíle.

Vteřina na hraně lásky a války...

Něžně tě převedu,

vzdal jsi se snadno.

Ať budeš pít jak chceš,

nevidíš na dno.

Mám jaro v kalhotkách,

budeš mě prosit:

Chci s TEBOU znovu spát.

Ne holky kosit.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V KVĚTNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!