Babuu, Bivoj, Bask. Hvězdy plzeňské zoo

Nosorožec Baabuu

V současnosti největší zvíře plzeňské zoo (hmotnost okolo dvou tun) se narodilo před více než patnácti lety v Basileji. Patří do populačně nejsilnějšího evropského ročníku – má ještě šest vrstevníků, obvykle se ročně narodí dva až čtyři indičtí nosorožci. Baabuu postupně pobýval i v zoo v Edinburghu a Chesteru, odkud v září 2011 dorazil do Plzně.

„Vystřídal zde prvního, stejně starého samce Beniho, který po roce pobytu v Plzni zamířil výměnou do Chesteru,“ uvedl jeho ošetřovatel Robert Bultas.

Baabuu se stal dvojnásobným otcem, s partnerkou Manjulou mají dcery Marušku a Růženku. Protože jde o zvířata založením převážně samotářská, není trvale spojený se samicí. „Rád v teplé části roku využívá venkovní vodní nádrže, kde se plaví kolem ostrovů opic gibonů a makaků, ve vnitřním bazénu umí vytvořit máváním hlavou ohromnou vlnu nebo si hrát s míčem,“ doplňuje Bultas.

Tento druh je v ČR chován pouze v Plzni, Manjula a Maruška byly čtvrtým a pátým odchovaným mládětem v rámci České republiky. Nosorožce dosud rozmnožily tři tuzemské zoologické zahrady.

Lev Mates

Nádherný samec lva berberského Mates se po čtyřicetileté pauze zasloužil v posledních třech letech o nové odchovy lvů v Plzni. A poprvé o čistokrevné zástupce konkrétního poddruhu. Od roku 2002 mají lvi k dispozici velký přírodní výběh se stromy, keři a skalkami. Lev berberský (poddruh lva z Maroka, z pohoří Atlas) se vyhnul vyhynutí díky marockému králi, od 70. let 20. století je chován v několika evropských zoologických zahradách. V ČR se daří jeho chov v olomoucké zoo, odkud pochází plzeňský chovný samec Mates.

„Lev se v lidské péči dožije až dvacítky, Mates v Plzni v roce vystřídal svého pradědečka Viléma. Dorazil jako dvouletý mládenec, v lednu letošního roku mu bylo devět let. V letech 2016–2018 odchovaly jeho partnerky celkem šest mláďat ze čtyř vrhů, takže v den svých narozenin velel osmičlenné tlupě,“ uvádí zooložka Lenka Václavová.

Želvák Bivoj

Od roku 1995 chová plzeňská zoo největší druh kontinentální suchozemské želvy – africkou pouštní želvu ostruhatou. Tehdy šlo o novinku a druh v našich zoo neznámý a nevídaný. „Dlouhé roky zde žila šestice, které šéfoval velký samec, pojmenovaný Janem Saudkem Bivoj neboli Frey (silák a pohanský bůh plodnosti, pozn. aut). A to zcela zaslouženě, protože se celkem se třemi partnerkami postaral o 580 mláďat,“ uvádí mluvčí zoologické zahrady Martin Vobruba.

Tyto velké želvy mají i venkovní výběh u tropického pavilonu nedaleko expozice tučňáků, kde tráví teplé letní dny. Na noc se ale samy dobrovolně vracejí domů. Tento druh se může dožít vzácně až sta let. „V lidské péči jim svědčí dodržování zvyklostí ze suchých tropických míst, ovšem příliš pestrá strava s ovocem a nadbytkem vody a vitamínů může brzdit jejich rozmnožování a vést k deformaci krunýře v mládí a raném vývoji,“ uvádí Vobruba. I díky Bivojovým potomkům je tato želva v chovech střední Evropy nyní velmi častým druhem.

Šimpanz Bask

Šimpanzi patří mezi nejsledovanější obyvatele plzeňské zoo. Populární byl jak první samec Tonda (1964–1984), tak Fredy čili Ferda (1987–2002). Současný samec se jmenuje Bask. Královédvorský rodák, ročník 1993, byl po příjezdu v roce 2000 svědkem a účastníkem proměny plzeňského chovu z páru v kleci na skupinu v přírodním výběhu. O dva roky později získal harém pěti partnerek, které postupem času dorazily z Maďarska, Polska a Nizozemí.

V roce 2003 se jedné z nich narodila dcera Bamia, dosud jediný úspěšný odchov v Plzni. Ta nyní žije ve Francii a zařídila, aby se Bask stal dědečkem. Přestože je Bask šedivý, není starcem, vždyť se šimpanzi dožívají i padesáti a více let. Barvu mu přisoudily geny z jeho rodiny, poddruhu a možná i role náčelníka. Velmi aktivní je při veřejném krmení, kdy si neopakovatelnými gesty říká o přídavky ovoce, zeleniny nebo dalších pochoutek.

„V roce 2019 získal novou kamarádku, a tak se budeme v létě těšit z pětičlenné tlupy a přát si, aby se po letech znovu rozrostla o mláďata,“ uvádí Martin Vobruba.

Žirafák Jirka
Vytoužené žirafy chová plzeňská zoo od května roku 2010. Prakticky po celou dobu jde o trio samců z pražské a ostravské zoo. Nejmladšímu z nich, Jirkovi, bude letos v dubnu deset let.

„Na rozdíl od samců Bořka a Lexe, kteří jsou o rok starší, je zvědavější, mlsnější a odvážnější,“ prozrazuje mluvčí Vobruba. Celá trojice obývá pěkný samostatný pavilon, venkovní výběh v létě sdílí s antilopami kudu velkými a buvolci běločelými. Uvnitř mohou lidé pozorovat i žirafy z očí do očí z horního ochozu. Ovšem pouze za podmínky, že jsou žirafy doma. Pokud ne, mohou obdivovat alespoň drobné příbuzné slonů – damany. Zajímavostí je, že na zařazení žirafy do živočišných druhů panují různé odborné názory. Podle klasického náhledu je Jirka žirafou Rothschildovou z Ugandy, jedním z poddruhů jediného druhu zvaného žirafa. Podle druhého pojetí patří do druhu s názvem žirafa severní, poddruhu núbijská. Jedno je ale jisté – žirafy jsou nyní v Plzni velmi oblíbené a patří mezi nejčastěji fotografované obyvatele zoo.

Medvěd Pišta

Častá otázka směřující do zoo zní: Které zvíře je nejstarší nebo u vás žije nejdéle? Absolutní rekord drží želva matamata třásnitá, narozená roku 1973, samice krokodýla čelnatého (1974) a plameňáci (1975). Nejdéle zde žijícím savcem je již roky samec medvěda hnědého jménem Pišta. Narodil se v lednu 1981 v Zoo Hluboká nad Vltavou a do Plzně přijel se samicí Mištou jako několikaměsíční mládě. Prvních 17 let zde prožili v malých klecí v centru zoo a stihli se i pětkrát rozmnožit.

V roce 1998 byl otevřený rozsáhlý přírodní hektarový lesní výběh, kde mohu medvědi šplhat na stromy, hrabat a vůbec se chovat jako v přírodě. Postupně sem za dvojící přijelo dalších pět medvědů. Shodou okolností i Pištovi rodiče, jeden ze synů a jeden ze sourozenců. „Tehdy teprve jméno Pišta vyniklo, protože dosud byl ten krásný medvěd nazývaný spíše Míša. To ale bylo jméno tří ze sedmi obyvatel výběhu, a tak se jména upravila na Pišta, Miky a Dáša,“ uvádí zdejší ošetřovatel medvědů Tomáš Košatka.

Pišta už je několik let zřejmě nejstarším medvědem v tuzemských chovech. Protože jeho synovec, populární večerníčkový samec Honza (2003), dospěl v mohutné zvíře a Pišta je přece jen starý pán s různými neduhy, je pro svůj klid oddělený od ostatních medvědů a zažívá důstojný medvědí důchod.

Zubřice Cvarka

V roce 1997 se začaly odehrávat první velké změny ve vzhledu plzeňské zoo a přijížděla nová atraktivní zvířata, jako tučňáci, varani komodští nebo zubři evropští. První pár z chomutovského zooparku – zubři Cvuk a Cvarka, byl také prvním obyvatelem eurasijské, šestihektarové západní části zoo. Samice Cvarka odchovala celkem čtyři z narozených potomků, kteří později Plzeň opustili; všechna měla jména začínajícími na On. „To je šifra, přidělená koordinátorkou evropského chovu a klíčem plemenné knihy pro Zoo Plzeň. V Plzni tak žila Ona, Ondra či Onyx,“ jmenuje mluvčí Vobruba.

Cvarka je svým rokem narození (1996) unikátem. Je nejstarší v republice a jedním z nejstarších zubrů monitorovaným člověkem. Podobný unikát tu před lety nesla i samice vlka hřivnatého Ari, která se dožila 16 let. Největší evropský kopytník je totiž již sto let zachraňovaný a z několika jedinců se jejich počet vyšplhal na několik tisíc.

ZOO PLZEŇ

Zoo v západočeské metropoli vznikla již v roce 1926 na břehu řeky Radbuzy v městské části Doudlevce. V roce 1940 byla krátce v soukromém nájmu. V 50. letech přešla pod vedení národního výboru a po několika letech se stala součástí nového parku kultury a oddechu. V roce 1961 byla na původním území uzavřena kvůli infekci antraxu. Od roku 1963 zoo působí v současném areálu na Lochotíně, kde se v roce 1981 sloučila se sousední botanickou zahradou.

Členitý přírodní areál má rozlohu 21 hektarů a od roku 1996 je intenzivně přetvářen na zoogeografický biopark. Do té doby byla zahrada známa například velkou kolekcí plazů, chovem ocelota velkého a sovice sněžné.

Od února 2001 slouží po tříleté rekonstrukci expozice AKVA-TERA, což je samostatná expozice v centru Plzně v Palackého ulici, kde návštěvníci v biotopových smíšených nádržích poznají bezobratlé, ryby, obojživelníky a plazy.

Zvláštností je zrekonstruovaný statek 19. století Lüftnerka s kolekcí domácích zvířat a 400 exponáty zemědělského náčiní. U něj byl v září 2008 veřejnosti zpřístupněn projekt Česká řeka, který představuje tok řeky Úhlavy. Deset akvárií je rozděleno do čtyř rybích pásem, v nichž žijí desítky druhů ryb – od sumců a štik přes candáty, okouny a kapry až po střevle, mihule či vranky.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V KVĚTNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!