Život staré Šumavy

Místy připomíná vlastivědné tituly, které Češi hltali na přelomu 19. a 20. století. Z té doby, kdy Jan Otto financoval nákladné patnáctidílné Čechy a lidé pomalu objevovali kouzlo volného času, čerpá i atmosféra Vonduškova díla. Dokonce i tematické celky, nazvané Šumava a její lid nebo Cesty za obživou, evokují drobné brožurky, dávno zapomenuté knihy, které do česko-německého pohraničí přiváděly návštěvníky, vybavené špacírkou a chutí poznat rázovitý kraj.

Vondruškův Život staré Šumavy je dílo zásadní. Dokáže zastoupit řadu předchozích, a to především tím, jak obšírně pohlíží na svět našich předků. Prezentuje tradiční řemesla, jakými bývalo dřevařství, sklářství nebo zemědělství, dává nahlédnout pod střechu, a tak otevírá témata, jakými jsou strava, oděv nebo rodinný život. Je tu každodennost se svou kouzelnou všedností, kdysi přítomná v každém domě, dnes ustupující modernitě a pokroku, stále ale na Šumavě hmatatelná. Stará Šumava nezmizela, jen se z velké části přenesla do vzpomínek a vypravování, písní, kreseb a fotografií. Dnešní návštěvníci po ní rádi pátrají a se zálibou o ní čtou, ale jen málokdo ty dějiny umí poutavě vyprávět. Jedním z těch, kteří skládají hold Šumavě už tím, že se jí věnují, že o ní píší, že tu starou Šumavu nechávají přežívat, je Vlastimil Vondruška.