Jednou budem dál…

Orfeus ve hře Orfeus v podsvětí byla první rolí tehdy mladého tenora Přemysla Kubišty v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Následovala v rychlém sledu řada velkých pěveckých partů. Například hrabě Bolo Baraňski v Polské krvi od Oskara Nedbala, ale ta nejdůležitější pěvecká role na něj teprve čekala. Alespoň co se týká společenského dopadu. Kubišta byl zpěvákem na plzeňských listopadových demonstracích a částečně také jejich moderátorem.

„Z dnešního pohledu je také zajímavé, že jsme tehdy na konci roku 1989 v divadle hráli obrovskou operetu Žebravý student od Carla Millöckera, kde jsem hrál roli hraběte převlečeného za odbojného studenta, který utvářel revoluci v Polsku v osmnáctém století, ti se bouřili vůči okupantům Sasům,“ vzpomíná dnes třiašedesátiletý Kubišta, kterého zná celá republika jako představitele Josefa Švejka.

Do Plzně přišel v roce 1987. Nebyl silně politicky angažovaný. Jeho otec vrátil stranickou legitimaci hned po srpnu 1968, profiloval se jako antikomunista a podle toho s ním také vládnoucí třída zacházela. Protože byl ale význačný vědec, mohl vykonávat své povolání. 

O tom, že se v Praze něco děje, se dozvěděl přímo na představení, v duetu s kolegyní Hankou Spinethovou. „Já jsem zpíval a ona mi vyprávěla o tom, že se v Praze demonstruje, a když zpívala ona, tak jsem vyzvídal zase já.“

Tehdy už se v pražských divadlech četlo prohlášení divadelníků, které kritizovalo komunistickou stranu i zásahy policie. „Sháněl jsem to prohlášení a chtěl ho přečíst před oponou, jenže ho přede mnou schovali, abych to nemohl udělat. Mělo by to svou váhu, protože jsem byl ještě v kostýmu odbojného hraběte a vůdce revoluce. Z osmdesáti lidí na jevišti to prohlášení ale podepsali jen tři lidi: dirigent, bubeník a já. Nebylo to jednoduchý. Mrzelo mě to o to víc, že už za týden byli všichni herci i muzikanti souboru na náměstí, kde měli prsty sepnuté do véčka,“ uvedl Kubišta.

Demonstrace, které začaly u „jeho“ divadla, se s narůstajícím počtem lidí přesunuly na náměstí Republiky. Byl s demonstrujícími od začátku a plnil roli moderátora. „Moderátor je silné slovo, spíš jsem se snažil propojit jednotlivá vystoupení. Vymýšlel jsem i legraci a různé kraviny; lidi věděli, že si dělám srandu, a líbilo se jim to.“

Takhle například vymyslel pokřik, který se nesl celým náměstím, kdy demonstranti křičeli: „Ať žijou lidojedi!“ Kubišta tehdy do mikrofonu řekl, že demonstraci podpořilo i dvanáct náčelníků lidožravých kmenů z Nové Guineje. Byl to pokřik, který byl následně slyšet i v jiných městech.

Plzeň ale zná Kubištu z listopadových demonstrací i jako zpěváka, který na náměstí přednesl československou hymnu a píseň „Jednou budem dál“ od skupiny Spirituál kvintet.

„Když jsem národní hymnu na náměstí zpíval poprvé, tak jsem udělal chybu. Zjistil jsem, že neznám dokonale slova. Důvod je jednoduchý – když jsem jo slýchal předtím, tak to bylo při příležitostech, kdy jsem raději bral roha,“ vysvětluje.

Po převratu hrál v Divadle J. K. Tyla až do roku 1999. Po neshodách s tehdejším vedením odešel a přijal nabídku Jindřišky Crhové, dnes Kikinčukové, aby se stal součástí vznikajícího Divadla komedie Pluto, které dodnes výborně funguje v Plzni na Doubravce.

„Jak se válčí na pavlači byla naše první hra, byla to bomba, kterou hrajeme doteď. Z reportoáru se tu nic nestahuje, protože hry se stále vracejí. Já tu hraju zhruba pětkrát do měsíce,“ uvádí.

V Plutu ztvránil řadu výrazných rolí, ale tou nejznámější, která určila další směr jeho profesní kariéry, byl Josef Švejk. „Každý, kdo Švejka uvedl na divadle, neuspěl a musel hru stáhnout. My ho hrajeme dvacet let. Radko Pytlík (známý divadelní a literární kritik, švejkolog, pozn. red.) napsal, že je to zázrak, protože jsme jediné divadlo na světě, kterému se to podařilo,“ uvádí.

Více než třicet let se Kubišta politiky aktivně neúčastnil a ani se o ni příliš nezajímal. „Celá léta ale výrazně sleduji dění.“ Současná vláda Andreje Babiše ho ale poprvé v květnu donutila navštívit plzeňskou demonstraci Hnutí milion chvilek pro demokracii.  „Vydržte a nenechte se zastrašit, a kdyby vás někdo zrazoval, že ničeho nedocílíte, tak mu určitě nevěřte, protože nám před třiceti lety taky komunisti říkali, že tím nic nevyřešíme, že nevydržíme, a podívejte, jak to dopadlo,“ uzavírá a dává naději, že „jednou budem dál“.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V LETNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Letní speciál Barbara na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!