Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Tiché roky

Mohla to být úplně obyčejná knížka. Se všedním, obyčejným příběhem o lidech, kteří spolu nesvedou moc mluvit. Protože takové osudy se skrývají za zdmi každého činžáku. Nikdo se jim nediví, každý je z doslechu moc dobře zná. Jenže z téhle zdánlivě všednosti vyrostlo něco pozoruhodného. Tiché roky od Aleny Mornštajnové jsou hlubokou sondou do české společnosti.
Kultura
Jan Štifter
 22. Srpen 2019 - 15:02

Historie je jednou z hlavních postav jejich románů. Čtenář v nich znovu prožívá období druhé světové války, znárodňování nebo normalizace. Hrdinové mají minulost, přítomnost i budoucnost, a tak příběhy pokrývají poměrně dlouhé časové období. Tiché roky jsou přesto trochu jiné. Komornější, intimnější. Mrazivější. Čiší z nich prázdnota vztahů. Kdo klade otázky, nedostává odpovědi. Kdo touží po pravdě, naráží na zavřenou skříň, za kterou to možná všechno je – srovnané a ukryté, zahrabané navěky. Dveře bez klíče a pravda na dosah.

Alena Mornštajnová patří mezi přední autory současnosti, proslavil ji především román Hana (Host 2017), nasbíral řadu ocenění, dva roky se drží na předních příčkách knihkupců a v žebříčku Databazeknih.cz dokonce dosahuje prvenství. Jestliže Hana přitahuje i díky tématu holocaustu a ztráty širší rodiny, Tiché roky jsou v rodinné historii přímo ponořené. Reflektor svítí zejména na lidi z jednoho domu, se společným příjmením a společnou rodinnou zátěží. Čtenář přijímá roli psychologa, naslouchá jednotlivým vyprávěním, zapisuje si, analyzuje. Zkouší pochopit. Porozumět i rozhodnutím, které se na první pohled jeví jako velmi problematické, někdy dokonce odsouzeníhodné. Nic se neděje bezdůvodně. Jen těch důvodů je někdy víc, než vůbec dokážeme tušit. O zbytečnostech se mluví moc – o podstatných věcech žalostně málo.

Tiché roky vydalo nakladatelství Host, současně vychází také audiokniha, hlasy příběhu propůjčili Klára Suchá a Miroslav Hanuš.