Autem po schodech: turistické eskapády

Plovárna uprostřed náměstí

Tohle je klasika a musíme s ní začít. Už od dob Felliniho filmu Sladký život, v němž se aktéři snímku koupali v římské fontáně, je koupačka v kašně zřejmě symbolem nevázaného a bujarého prožití okamžiku. V Římě od té doby zakázáno, přísně střeženo, pokutováno. A tak turisté hledají letní ochlazení jinde. Třeba uprostřed budějovického náměstí.

Barokní Samsonova kašna má průměr kolem patnácti metrů a objem přes dvě stě třicet kubíků vody. Je jednou z největších svého druhu v republice a tím také láká ke koupeli nejen turisty zvlášť ve dnech horkých. Prakticky každoroční evergreen zásahů městských strážníků má vždy podobný průběh, jenž se liší jen mírou odvahy a alkoholu v krvi kašnových plavců. Vloni v červnu to například zkusil mladý německý turista, který bydlel v hotelu na náměstí. Hodně toho vypil a v půl druhé odpoledne se rozhodl okusit chladnou vodu. Alkoholem značně zmožen ani nemohl z kašny vylézt a svou první noc na jihu Čech pak strávil s pokutou a na záchytce.  

Ještě o dva roky dříve se vše odehrálo podobně, jen s tím rozdílem, že Němci byli dva, z čehož jeden úplně nahý. V květnu letošního roku se nad ránem v kašně smočili i dva nazí čeští mladíci – kamarádi z Prahy a Liberecka. Šlo prý o sázku, v níž pak prohráli oba. Zaplatili ostudou a pokutou za přestupek proti veřejnému pořádku.

Lázeňští hosté chtějí cedule v němčině

„Turisté se v našem městě chovají vesměs slušně i vzhledem k tomu, že se jedná z větší části o osoby staršího věku. Někdy ale nastává problém ve večerních hodinách, kdy hloučky diskutujících kuřáků před restauracemi obtěžují hlukem lázeňské hosty, kteří chtějí spát. Chápeme to, starší lidé mají lehké spaní a stěžují si prostřednictvím recepčních na rušení nočního klidu,“ sdělil zástupce velitele městské policie ve Františkových Lázních Jozef Tumidalský.

Návštěvníci ve městě také řeší relativně malý počet parkovacích míst nebo míst bez poplatku. Některým návštěvníkům se cena za celodenní parkování v centru zdá nedostupná, a tak hledají různá náhradní řešení. Strážníci se je snaží nasměrovat na levnější místa, přitom si občas vyslechnou požadavky převážně zahraničních turistů – proč nejsou informační cedule a dopravní značky v němčině, proč nelze v automatech plošně platit v eurech, proč se jim západočeské město zcela nepřizpůsobí.

„Slušně vysvětlujeme, že u nás je úředním jazykem stále čeština,“ říká s úsměvem Jozef Tumidalský a dodává, že při vyřizování přestupků také Němci narážejí na rozpor v dopravním značení mezi oběma zeměmi. „Naše dopravní značka IP 13c, tedy Parkoviště s parkovacím automatem, kde se musí platit, je prý identická s jejich německou značkou, která označuje Parkoviště s parkovacím kotoučem. Zde pak může vzniknout nepříjemnost. Také občas hledáme zaparkované auto, protože lázeňští senioři zapomněli, kde ho nechali,“ uzavírá strážník.

Fotky z tramvajových kolejí

Plzeň vychází turistům vstříc dvoujazyčným orientačním systémem, a tak v centru města nikdo nebloudí. „Do složitých situací se ale u nás dostávají zejména asijští turisté, zvláště tehdy, pokud poznávají atmosféru města takříkajíc na vlastní pěst. Jsou často zvyklí vypravit se z hotelu do města ještě před snídaní, samozřejmě s cílem ulovit co nejlepší fotografie. Jejich všeobecně známá záliba ztroskotává v Plzni na jediné věci – na chrámu svatého Bartoloměje. Je zapotřebí dost velkého umu, než se podaří najít místo, z něhož je možné udělat selfíčko tak, aby byl vidět kousek náměstí, kompletně celá více než stometrová věž katedrály a samozřejmě také alespoň malá část těla autora fotky,“ popisuje Kristina Štěpánová ze společnosti PLZEŇ – TURISMUS.

Asijští turisté taková místa objevili. Jsou v rozích náměstí, pokaždé přesně uprostřed tramvajových kolejí. A tak se stává, že tramvaj zvoní, pasažéři si zoufají, ale turista z dalekého Východu se nenechá odradit. „Ze svého fotopointu v kolejích se vzdálí až po pořízení dokonalého snímku, vždy s milým úsměvem a mnoha poklonami směrem k tramvajím, kterých se za dobu čekání nashromáždilo několik,“ vypravuje Kristina Štěpánová, která s týmem spolupracovníků návštěvníkům vzkazuje, aby do Plzně vyrazili i mimo sezonu. Město má dle jejich slov i v této době co nabídnout.

Mimořádný šumavský režim

Některé letní odpočinkové aktivity, které lze bez problémů provozovat téměř v celé republice, nejsou vhodné do prostředí Národního parku Šumava (NP). Turisté a návštěvníci šumavského pohoří se tomu často se skřípěním zubů musejí přizpůsobit. Jde třeba o používání tolik oblíbených elektrokol či elektrokoloběžek.

„Elektrokola jsou skvělá v tom, že dávají možnost starším návštěvníkům nebo těm, kteří mají nějaké pohybové problémy, více objevovat krásy Šumavy, ovšem přinášejí i negativa, a to v podobě větší zahuštěnosti turistického ruchu na celém území Národního parku i Chráněné krajinné oblasti Šumava," říká vedoucí Informační a strážní služby Správy NP Šumava Adam Diviš. Nárůst elektrovozidel je na Šumavě v posledních pěti letech obrovský. Jenže ne každé elektrovozidlo může jezdit po cyklostezkách nebo po šumavských účelových komunikacích, tedy po silnicích, kam je motorovým vozidlům vjezd povolen pouze na základě výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny. A lidé to nechtějí pochopit.

„Výklad zákona je jasný: za kolo, které může vjíždět na vyhrazené cyklotrasy a cyklostezky, je považováno vozidlo, k jehož pohybu vpřed je nutné vynaložení lidské síly. Současně může být kolo vybaveno pomocným elektromotorem, jenž má mimo jiné tyto parametry: do 1kW výkonu motoru a konstrukční rychlost nepřesahující rychlost 25 km/h. Stále ale platí, že k pohybu elektrokola či elektrokoloběžky je nutná lidská síla, tedy průběžné šlapání či odrážení,“ vysvětluje vedoucí odboru státní správy NP Šumava Jiří Dolejší a pokračuje: „Pokud se tedy elektrokolo nebo elektrokoloběžka, které sice splňují některé technické parametry, ale dokážou jet bez nutnosti použití lidské síly, budou v terénu pohybovat na vyhrazené cyklotrase či cyklostezce, je na ně pohlíženo jako na motocykl. A ten v tomto prostředí zkrátka nemá co dělat.“

Bohužel prý stále více turistů, a to hlavně na elektrokoloběžkách, nereaguje na výzvu strážců parku k zastavení. „Kvůli tomu dochází k dalším nebezpečným situacím a množí se neohleduplné chování,“ stěžuje si mluvčí NP Šumava Jan Dvořák, který se také zmínil o dalším prohřešku návštěvníků hor, zejména během prázdninové sezony.

„Lidé se koupají v ledovcových jezerech, a tím vážně poškozují jejich křehký ekosystém. Osvěžující koupel v horkých letních dnech je možná příjemná pro plavce, ovšem devastující pro tyto biotopy. Plešné, Prášilské, Černé, Čertovo a Laka – pět ledovcových jezer patří mezi nejčastější turistické cíle.“

Plešné jezero navštíví ročně na dvacet pět tisíc lidí, jezero Laka více než dvojnásobek a cestu k Prášilskému jezeru si ročně najde bezmála sedmdesát tisíc návštěvníků. Někteří z nich se skutečně koupají, a to i přes přísný zákaz. Žádné jezero nezůstává ušetřené, jen na Plešném si to málokdo troufne, jelikož tam je stálá služba strážců.

„Znečištění, které je s koupáním spojené, negativně ovlivňuje přírodní prostředí živočichů a rostlin, které tu žijí. V ohrožení tak jsou i například šídlatky, vodní plavuně, které v Černém a Plešném jezeře mají u nás jedinou lokalitu výskytu," vysvětluje hydrobioložka Správy NP Šumava Eva Zelenková. Ekosystém ledovcových jezer je totiž velmi citlivý a ani za více než dvacet let po odsíření uhelných elektráren, jejichž emise doslova převrátily život v jezerech naruby, se ještě nevrátil do normálu.

Autem i po schodech

Obyvatelé Českého Krumlova mají k tématu turistických eskapád hodně co říci, neboť jejich město je hned po Praze českým cestovatelským cílem číslo jedna. Společným jmenovatelem případů z poslední doby je ale především jakási nepřipravenost asijských návštěvníků na naše evropské prostředí.

„Městská policie se setkává s tím, že turisté převážně z Asie nerespektují dopravní značení a přechody pro chodce. Chodí třeba s obrovskými kufry po pravé straně vozovky mezi vozidly, ačkoli u každé komunikace je chodník. Často se setkáváme s neznalostí evropských kulturních norem, například při používání toalet. Turisté jsou bohužel také vybaveni naivní důvěrou, že nemohou být okradeni,“ popisuje mluvčí krumlovského městského úřadu Petra Nestávalová.

Kuriozní případy, o nichž dále hovoří, také často souvisejí s lidmi z dalekého Východu. „Představte si, že se v Krumlově dá jezdit autem i po schodech. Plné auto čínských turistek vjelo do zákazu vjezdu z Chvalšinské silnice, přes obrovskou ceduli s přeškrtnutým GPS projelo davem turistů před Plášťovým mostem a pokračovalo stále se zužující stezkou, která končí u schodů do zámku, jež jsou jasně viditelné na padesát metrů. V ruce měly navigaci a u strážníků se dožadovaly, že musejí dál, protože tam někde byly ubytované. Couvat neuměly,“ zmiňuje Nestávalová.

Koncem července také přijala městská policie oznámení, že řidič dálkového autobusu vyhazuje odpadky přímo z vozidla na příjezdu od Kaplice. Byl to opravdu neskutečný nepořádek. Řidič dostal na místě pokutu pět tisíc korun a musel cestu uklidit. Nebo jiná situace – turisté z Asie si půjčili raft s předpokladem, že sjedou Vltavu a nemůže se jim nic stát. Loď se samozřejmě převrátila, a to pod propustí u restaurace Gold. Jen díky rychlému zásahu jednoho občana a záchranných složek se vše vyřešilo jen převozem do nemocnice, kde byli zranění hospitalizováni. K žádné tragédii bohudíky nedošlo. Asiaté pak vypověděli, že nikdy předtím na žádném člunu nejeli,“ sdělila Petra Nestávalová. Podle ní by do budoucna určitě pomohlo, kdyby se lidé, cestující mimo své kulturní prostředí, seznámili alespoň se základními normami státu, do něhož jedou.

Cyklistická Třeboň

Množství cyklistů v hlavní sezoně v Třeboni je už legendární. Město je vyhledávaným cílem tisíců lidí, vyznávajících především aktivní životní styl. Je tedy logické, že při této míře návštěvnosti se najde i skupina, která svým nevhodným chováním a nedisciplinovaností ostatní obtěžuje.

„Tím nechci napadat cyklisty obecně, pořád si dovolím tvrdit, že většina je jich slušných. Nicméně špatné jméno jim dělají ti, kteří bez okolků jezdí po chodnících, jezdí v zákazech, jezdí dva i tři vedle sebe, bez řádného osvětlení či jinak porušují předpisy. A právě tohle je příčinou určité averze místních občanů na cyklisty. Ale stejně bych mohl mluvit o motoristech i chodcích. Mimo dopravní problematiku nás zatěžují opilci a lidé mající sklony k ničení majetku, na to se velmi
zaměřujeme, vandaly v Třeboni prostě nechceme,“ informuje vrchní strážník třeboňské městské policie Vladimír Školka.

Mimořádných případů by za svou šestadvacetiletou strážnickou praxi našel mnoho. „Třeba zapomenutá protéza nohy lázeňského pacienta na diskotéce, koupající se turisté v rouše Evy a Adama v kašně na náměstí, tajný úprk turisty před manželkou z dovolené a podobně. Vzpomínám třeba na případ, kdy do našich lázní přijel starší pár z Prahy. Několik hodin po ubytování se manžel ztratil a nebyl k nalezení. Do pátrání po ztraceném pacientovi se postupně zapojilo hodně strážníků i policistů, pročesáváno bylo nejenom město, ale i jeho okolí. Po několika hodinách přišla překvapivá zpráva z Prahy – muž se sice v Třeboni ubytoval, ale pak si to rozmyslel. Aniž cokoliv řekl ženě, odjel vlakem zpět domů. Prý se mu nakonec nechtělo být s ní v lázních,“ vzpomíná vrchní strážník, který na závěr zmínil jednu hezkou myšlenku – že by si přál, aby se turisté nejen v Třeboni chovali jako na návštěvě. A naopak – aby k nim místní občané přistupovali jako k vítaným hostům.
 

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ZÁŘIJOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!