Staříci nemají co ztratit

Trochu v duchu tarantinovských historických „co by, kdyby“ zde dva osmdesátiletí odbojáři a bývalí političtí vězni berou spravedlnost do svých rukou. Iniciátorem je emigrant Vlastimil Reiner, který se do vlasti vrací s jediným cílem – zabít prokurátora Mráze, který v 50. letech odsoudil ve vykonstruovaných procesech desítky obětí. Předobrazem Reinera byl plukovník Pravomil Reichl. Z USA si v 90. letech skutečně přivezl zbraň a byla mu zabavena na letišti, jak je i ztvárněno ve filmu. Skutečností je nasáklá i postava stalinistického prokurátora, která odkazuje na Karla Vaše. Stejně jako jeho filmová variace, nebyl za své činy po listopadu 1989 odsouzen.

Rolí vetchých zabijáků se zhostili Jiří Schmitzer s Ladislavem Mrkvičkou. Vytvořili charismatickou dvojici starých drsňáků; podobnou bychom v současném českém filmu hledali těžko. Přestože je jeden z nich na vozíčku a druhý silně nedoslýchavý, vydávají se na komplikovanou cestu starou avií. Věk i hendikepy motivují k černohumorným situacím, kterým se tvůrci nevyhýbají. Nicméně stejně jako je film střídmý v dialozích, ani s vtipy to nepřehání. Pomalou roadmovie totiž pohání mrazivý cíl pomsty. Formálně tak sice může připomínat americký nezávislý film, jenže je pevně ukotvený ve středu Evropy. Křivdy jsou tu ještě příliš živé a komunističtí vrahové stále chodí kolem nás (respektive dožívají v domovech důchodců).

Staříci tak otvírají závažné téma, filmařsky poměrně opomíjené. Oživují ducha třetího odboje, polemiku s činy bratrů Mašínů a ukazují na chyby českého státu při vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Ano, Staříci jsou opravdu pozitivním překvapením.