Mapa světa kapitána avantgardy
Žil v období 1900 až 1951 a patřil k největším vzdělancům své doby. Jeho inteligence, charisma, fenomenální paměť, zanícenost, umanutost a nezlomnost charakteru fascinovaly již jeho současníky, kteří ho označovali za „nejinformovanějšího obyvatele Evropy“ či přímo „kapitána avantgardy“. Ačkoli ho totalitní režimy uvrhly do klatby, dnes je uznáván jako vůdčí postava evropské avantgardy. Jaroslav Seifert dokonce nazval celé pokolení umělců narozených kolem roku 1900 generací Teigeho – jeho osobnost totiž nejlépe reprezentuje vývoj meziválečné avantgardy v linii od proletářského umění, přes program poetismu a konstruktivismu, až k surrealismu.
Právě takovou procházku vytýčila autorka a kurátorka Rea Michalová, která téma zpracovala už v Galerii umění v Karlových Varech, ale pro hlubocké zámecké prostory kolekci významně obměnila. „Využila jsem úžasné sbírky Alšovy jihočeské galerie, která je bohatá na imaginativní umění právě díky tomu, že se zde v 60. letech konala velká výstava imaginativního umění. Sbírky AJG jsou velmi inspirativní a budu ráda, pokud z nich ještě někdy v budoucnu budu moci čerpat,“ uvedla.
Návštěvníci západního sálu Zámecké jízdárny si mohou prohlédnout téměř stovku výtvarných děl, z nichž 37 pochází právě z depozitářů AJG. Jsou mezi nimi i dva linoryty od Karla Teigeho, který je v sále zastoupený více než 40 pracemi. Prezentují jeho rané období ovlivněné zejména příkladem skupiny Tvrdošíjní, přes výtvarnou transpozici poetismu v podobě tzv. obrazových básní, jejichž tvorbu v Devětsilu inicioval, až ke světoznámým surrealistickým kolážím s erotickým nábojem, které odhalují vášnivou část jeho osobnosti a proslavily ho spíš v zahraničí než doma.
V sále vládne dvojí barevnost, která odlišuje dva ústřední principy Teigeho myšlení – šedá značí racionalitu, například architekturu a vědu, zatímco oranžová symbolizuje poetismus jako korunu života. Zájemci uvidí ukázky Teigeho nejznámějších knižních úprav (V. Nezval: Abeceda; obálky měsíčníku ReD; K. Biebl: S lodí, jež dováží čaj a kávu apod.), což připomíná jeho světový přínos v oblasti tzv. nové typografie. „Konstruktivistický design, jímž se jako první z českých autorů prosadil i v zahraničí, udával směr celé generaci a dodnes mají jím stanovené principy platnost,“ upozorňuje Rea Michalová. Připomněla i Teigeho významné kontakty s mezinárodní avantgardou. Expozici zpestřuje promítání dokumentu České televize z cyklu Předčasná úmrtí s vyprávěním pamětníků.
Druhou část výstavy zaplnily obrazy od velmi ceněných umělců, jako jsou Bohumil Kubišta, Jan Zrzavý, Josef Čapek, Václav Špála, Rudolf Kremlička, František Muzika, Josef Šíma, Toyen, Jindřich Štyrský, Mikuláš Medek a další. Výběr děl členů Devětsilu, Skupiny surrealistů v ČSR a seskupení autorů kolem sborníků Znamení zvěrokruhu prezentuje nejvýznamnější aspekt Teigeho teoretické práce, a to jeho inspirační vliv. Obrazy členů skupiny Tvrdošíjní v úvodu představují hlavní umělecké osobnosti předcházející generace, které zásadním způsobem formovaly Teigeho tvůrčí růst. Vyznal se téměř ve všech tvůrčích oborech (v malířství, architektuře, typografii, fotografii, ve filmu, v literatuře, divadle), díky čemuž se mohl stát iniciátorem nového umění. Pojímal ho ve smyslu hlubší kreativní svobody, kultivace lidského vědomí na cestě k osvobozování člověka a jeho duševních sil, prozkoumávajícího dosud neprobádané končiny na mapě estetiky. Inovace a modernost spolu s idejemi revoluční proměny společnosti představovaly základ jeho filozofie. Od poloviny 30. let byl postupně vystavován stále těžším zkouškám. Avšak ani fakt, že ho stalinisté obvinili z kulturně-politických omylů, nezměnil jeho světový názor a svědčí o jeho intelektuální nepodmanitelnosti. Karel Teige nikdy nepřestal vystupovat jako vášnivý obhájce moderního umění, protože neochvějně věřil v jeho schopnost humanizovat svět 20. století.