Scénář je devadesát procent úspěchu

(...) Co je pro vás rozhodující pro přijetí role?

Zásadní je scénář, ale také kolegové a přístup.

Jaké filmy vás oslovují jako divačku? Ty, které se nebojí dívat na život pravdivě.

Ty, co mají cit, otvírají nitra, otázky, ale netouží moralizovat. Ty, co se dívají na život s nadhledem a humorem. Ale i ty, co mají psychologii, napětí, tajemství. Miluju britskou, severskou a polskou tvorbu.

Prý jste milovnicí právě severských kriminálek.

Baví mě především kvalitní scénáře a neokoukané tváře. Scénář je devadesát procent úspěchu. Kriminálky a detektivky ráda nejen sleduji, ale i čtu.

Asi pro vás byla výzva zahrát si policistku, respektive policejní analytičku Petru Vávrovou ve Zrádcích. Přiznám se, že televizi mívám spíš jako kulisu, ale Zrádce jsem vždy soustředěně sledovala.

To mě těší. Byla to těžká, poctivá práce založená na vynikajícím scénáři Miro Šifry ve specifickém ztvárnění režiséra Viktora Tauše. Dal mi důvěru vytvořit postavu charakterově zajímavou, barevnou, nejednoznačnou.

Váš starší syn se potatil. Dokonce už vystupuje. Býváte v publiku?

Syn je políbený múzami vůbec. Fantasticky bubnuje, maluje, tancuje, hraje na kytaru. Cítí divadlo, kontakt s publikem. Když vystupuje a já můžu, jsem v publiku vždy.

Jsou vašimi kritiky, v dobrém slova smyslu, vaši rodiče? Otec herec a režisér Miroslav Krobot a matka Hana Doulová?

Dávají mi zpětnou vazbu. Ano, povídáme si o tom, co kdo jak vnímá, jsme si většinou prvními kritiky.

Na scéně Dejvického divadla působíte dvacet let. To je kus života! Nasáváte stále tu vůni, kterou jste cítila před dvaceti lety?

Ta vůně je mi naštěstí pořád libá, jsme už jako rodina. A můžeme být k sobě upřímní, těšíme se na sebe a to vnímám jako obrovský dar a štěstí.

Rok 2020 celkově ovlivnila koronavirová epidemie. Jak konkrétně váš soukromý život? Trávíte s dětmi víc času, učíte se s nimi?

Ano, trávíme spolu více času, jaro strávené při distanční výuce v přírodě na chalupě bylo velkou zkušeností a obohacením po všech stránkách. S učením mi výrazně pomohli i moji rodiče, za což jsem jim velmi vděčná.

A jak pracovně?

V divadle jsme po různých pauzách postupně dozkoušeli novou inscenaci v režii Ivana Trojana a teď čekáme na premiéru, respektive na otevření divadel. Sem tam něco natočíme, podporujeme online projekty i nejrůznějšího charitativního druhu. Sedmnáctého listopadu jsme před Dejvickým divadlem zazpívali českou hymnu, zúčastnila jsem se online oslav na Václavském náměstí. (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz