ŽENSKÝ SVĚT: Ženy si překousaly provaz

- Jak chcete zvládnout péči o pět dětí a práci v politice, paní senátorko?

- Chceš být zastupitelkou, ale už řídíš soukromou základku a máš dvě nemanželské děti, jak to můžeš zvládnout?

- „Sis ty výpovědi vy*ukala co?“

Podobným hejtům a nepříjemným otázkám čelily v posledních volebních kampaních mladé české političky. Přitom v případě mužských kandidátů stejné dotazy nepadají a tomu, jak zvládají rodinu, práci a ještě politickou funkci, se voliči nediví. Tak nějak se předpokládá, že servis okolo dětí a domácnosti zajistí partnerka a problém je tak předem vyřešený.

Společenství postarších vážených mužů, jakým se na první pohled jeví být český Senát, rozsvítila od tohoto podzimu velmi nezapadající, čerstvě čtyřicetiletá Adéla Šípová. Již v kampani si pirátská kandidátka získala masivní mediální pozornost – pustila se totiž v obvodu Kladno do souboje s politickým matadorem ODS Petrem Bendlem a ve druhém kole ho také porazila. Diskuse pod jejími předvolebními příspěvky se ale hemžily hlavně dotazy na to, jak se chce mladá advokátka s pěti dětmi kvalitně věnovat práci v Senátu, když přece musí uvařit, vyprat, uklidit, učit se s dětmi do školy.

Adéla Šípová přitom zvládla tři děti porodit ještě během studia práv. „Já jsem byla aktivní vždycky, bez ohledu na počet dětí. Mám za sebou mnoho úspěšných neziskových projektů, byla jsem vždycky hyperaktivní,“ prohlásila. V horní komoře se chce věnovat boji s dluhovými pastmi, ochraně životního prostředí a transparentnímu hospodaření s veřejnými prostředky. Jak si ale správně všimla Kateřina Šafaříková z Respektu, její rolí bude taky ukázat, že i ženy s početnou rodinou patří do vysoké politiky. Já dodávám, že navíc bude muset mít trpělivost a v rozhovorech pořád dokola vysvětlovat, že tři z dětí už jsou velké a samostatné a že mají také tatínka, který se jim věnuje. Díky tomu senátorce Šípové zbývá čas i na sport, najezdí desítky kilometrů denně na kole (třebaže je to cesta do práce).

Adéla Šípová je nadějí, že ve vysokých funkcích už nebudeme vídat jen bezdětné političky, jako je německá kancléřka Angela Merkelová nebo bývalá britská ministryně Theresa Mayová, od kterých voliči neočekávají větší dávku empatie třeba pro maminky samoživitelky nebo celkově pro rodiny s průměrnými příjmy a pro pochopení jejich potřeb. 

Vedlejším efektem je pak to, že se politika stane tak nějak zábavnější. Zvlášť, když do Evropského parlamentu kandiduje třeba tak zajímavá osobnost, jakou je koreanistka Nina Špitálníková. To hned mají facebookoví trollové s komplexem méněcennosti žně. Atraktivní blondýnka s výrazně potetovaným tělem je odbornicí na Severní Koreu, kde byla na dvou studijních pobytech. Je první ženou z Česka, kterou do KLDR pustili studovat po pádu komunismu v Československu, a jediná na světě, kterou tam pustili dvakrát, a prý nikdo nechápe proč. Česko brázdí s vyprodanými přednáškami o severokorejském režimu, vydala knihu Mezi dvěma Kimy a v těchto dnech jí vychází další titul – Svědectví o životě v KLDR, s autentickými výpověďmi uprchlých Severokorejců.

Angažuje se v aktivitách souvisejících s genderovou nerovností a s problematikou samoživitelek, vychovává sama syna Malcolma.

Co ale nejvíc zajímá facebookové opruzáky, samozřejmě není její akademická činnost, ale volnočasová aktivita, se kterou se netají a medializovala ji třeba v seriálu iDNESu Lidé Česka. Je totiž velkou fanynkou japonského umění svazování, shibari, při němž se tu a tam nechá ráda vyfotit do společenského časopisu.

Její marketingová kampaň k vydání poslední knihy tedy nepřekvapivě čelí vulgárním poznámkám typu: „Sis ty výpovědi vyš*kala co?“

„Datum vydání knihy se blíží = počet obdržených hejtů se zvyšuje. Musím říct, že tentokrát jsem z nich zmatená. Zaměřují se převážně na četnost mých sexuálních aktů, ale i tam se nedokáže lid shodnout. Podle některých jsem vyš*kaná kráva, druzí zase píší nevyš*kaná kráva. Pak mě ale uklidní, když mi napíše někdo, kdo v tom má jasno. Vítejte ve světě 2020,“ poznamenává Špitálníková ve jednom ze svých facebookových příspěvků.

Co dělají političky ve svém volném čase, jak vypadají anebo co nosí na sobě, ale určitě nezajímá pouze Čechy. Zatímco českou společnost rozdělují názory na protiepidemická opatření, tu finskou nedávno rozdělila debata o fotografiích premiérky Sanny Marinové. Na obálce říjnového čísla společenského magazínu Trendi se ukázala v cihlově červené blůze s límečkem až ke krku. Ovšem na sociálních sítích se ze stejného focení objevily fotografie pětatřicetileté pohledné političky v tmavém saku na holém těle. Její dekolt bez podprsenky pobouřil mnoho Finů, převážně mužů, kteří měli potřebu komentovat to, jak Marinová zneuctila vážený úřad.

Přitom je zavedenou praxí, že podobné rozhovory a fotografování pro lifestylová média si politici sami řídí a pečlivě volí nejen styl, jakým chtějí vystupovat v samotném interview, ale hlavně to, jakými fotografiemi bude doprovázené. Nabízí se tedy vysvětlení, například to, že Marinová chtěla odvést pozornost od nepopulárních kroků a opatření, která finská vláda zavedla v souvislosti s epidemií čínského viru.

Na její obranu se brzy začaly fotit Finky (a pár Finů) v podobném outfitu s hashtagem #IAmWithSanna. A velmi brzy si o odvážné fotografii premiérky maličké severoevropské země s 5,5 milionu obyvatel přečetli lidé po celém světě.

K výročí volebního práva pro české ženy mě tedy napadá jedno přání. Kéž to nepotrvá další století, než lidé začnou poslouchat to, co chtějí političky prosadit, namísto vyvádění okolo kousku jejich odhalené kůže.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz