Že něco nejde? Na to nejsem stavěný

Sedíme v hejtmanské kanceláři. Povězte mi, kdy se zrodila ta myšlenka? Kdy jste si řekl: Já chci být hejtman?

Vždycky jsem se kolem sebe snažil věci ovlivňovat, zkouším přetvářet svět podle své představy. Když jsem v roce 2013 končil jako ministr v Nečasově vládě, dal jsem si pauzu a zařekl se, že se do politiky vrátím, jen když dokážu uspět i mimo ni. Věnoval jsem se podnikání a povedlo se nám s kamarády vybudovat úspěšný startup. V roce 2018 mě kolegové přesvědčili, abych vedl kandidátku do komunálních voleb. V nich to zafungovalo a ODS narostla v Budějovicích téměř nejvíc ze všech měst. Byl to pro mě důležitý test, na základě něho jsem se rozhodl, že budu usilovat o post hejtmana a snažit se lidem nabídnout svou vizi Jihočeského kraje.

Co je vrcholem kariéry? Křeslo ministra, nebo kancelář hejtmana?

Už jsem toho v životě zažil celkem dost. Nejsem fixovaný na politické pozice. Mám představu, jak by měl svět kolem nás vypadat, jak by měly vypadat jižní Čechy a jak bychom se o ně měli starat. Neměl jsem motivaci být hejtmanem. Pozice hejtmana je pro mě spíš nástrojem, jak se snažit prosazovat svou vizi pro jižní Čechy.

Takže to není linka, předem načrtnutá cesta, po které se snažíte jít?

V politickém životě jsem už byl hodně nahoře, a současně jsem zažil chvíli, kdy hra skončila a každý se o sebe musel postarat sám. Tvrdím, že v politice by měli být lidé, kteří se o sebe dokážou postarat i mimo ni. Nemám rád politiky, kteří jsou příliš fixovaní na svou politickou židli, a když o ni přijdou, jsou nezaměstnatelní. V politice člověka svazuje, pokud se bojí o místo. Když tady zítra nebudu, v mém životě se ekonomicky nic nezmění. Nikdo mi tak nemůže říkat: Teď rozhodneš takhle, jinak jsi skončil. Chci dělat věci, které mě baví, které mám rád, a chci je dělat s lidmi, kteří stojí za to.

Měl jste velmi intenzivní kampaň. Kolik stála?

Něco mezi čtyřmi a pěti miliony. Na jižní Čechy byla skutečně masivní. K politice kampaň patří, musíte lidem sdělit, že tady jste, že máte nějaké plány, a musíte je přesvědčit. Aby si vás všiml člověk v Českých Velenicích, Boršově nad Vltavou nebo Deštné, a ještě vám hodil hlas, musí vás někde vidět, vědět, co si myslíte, a musí vám uvěřit.

V kampani jste výrazně upozaďoval ODS.

Celou kampaň jsme stavěli na základě průzkumů. Bez dat to nemá smysl. Musíte mít představu, jak témata komunikovat. Problém některých stranických sekretariátů je v tom, že nevědí, ke komu mluví a co lidé očekávají. Nám v průzkumech vyšlo, že potenciál známosti mého jména, které je tady spojené hlavně s podnikáním a nadačním fondem, je trochu větší než potenciál značky ODS. Tak jsme se na to podívali z téhle strany.

Kdo tedy nakonec vyhrál? Martin Kuba, nebo ODS?

Jedno od druhého nedovedeme oddělit. V průzkumu jsme se mimo jiné ptali, s čím si mě lidé na jihu Čech spojují, a většina uvedla, že s ODS. Ti, co mi fandí, tam uvedli, že se jim líbí moje názory, úspěšné podnikání nebo podpora sportovních klubů a nadaných dětí. Když jsme se zeptali, proč vám Martin Kuba vadí, tak tam ODS figurovala jako největší důvod. Logicky u těch, kteří nefandí té politické značce. Naše kandidátka tedy víc stála na mém jméně a spojení s týmem osobností než na modré barvě a logu ODS.

Vnímáte se dnes jako vítěz voleb?

Soubojem jsem prošel tak, jak jsem si to ideálně představoval. Získal jsem obrovský počet preferenčních hlasů a toho si velmi vážím. Dokonce myslím, že kdyby byly volby o týden později, tak bychom těch pár desetin procent, které jsme ztráceli na ANO, dotáhli. Když se podíváte, z jakých preferencí startovala ODS a z jakých hnutí ANO, je ohromný úspěch, že jsme za nimi skončili jen s rozdílem 0,6 procenta.

Jiný kraj, jiný mrav. Jak se budou lišit mravy krajského úřadu pod vedením Martina Kuby na rozdíl od vedení Ivany Stráské?

Chci krajský úřad zapojit do dění a do života kraje. Vrátím se ještě k průzkumům. Vyšlo nám z nich, že se lidé úplně nedokážou identifikovat s krajem jako úřadem. Čím dále bydlíte od Budějovic, tím je pro vás Jihočeský kraj méně uchopitelný. Přitom kraj má opravdu velké možnosti a hospodaří s velkým rozpočtem. Nejsou to krajské peníze, pořád to jsou peníze Písečáků, Strakoňáků nebo Táboráků. Chci být hejtmanem, který komunikuje s lidmi a je mezi nimi, proto plánuji výjezdní dny. Přijedeme do Strakonic, postavíme mobilní kancelář a budeme si povídat s lidmi o tom, co je trápí a co můžeme změnit. Aby věděli, že je tu kraj pro ně.

Kdybyste vrátil čas před rok 2000, byl byste pro zavedení krajů?

V celé Evropě se dnes pereme s přebujelou administrativou. Přišel jsem sem se zkušenostmi z firmy a podnikání, což je vyloženě tržní souboj, a všechno mi tady připadá zpomalené. Přece není možné, aby výrobní sféra uživila skleněný barák s kancelářemi, který je třikrát víc obsazený než samotná výrobní sféra. Musíme hledat rovnováhu. Místo toho vytváříme nová nařízení a nové úředníky. Je to obecný problém, který má mnoho rovin.

Tohle jsem četl už v jiném rozhovoru – máte pocit, že je krajských úředníků příliš. Hovořil jsem i se zaměstnanci kraje, někteří mají strach o práci.

Berme občany jako akcionáře našeho kraje. Kdybychom hledali úspory, mohli bychom stav úředníků snížit o dvacet procent a nic se nestane, na životě obyčejných Jihočechů to nebude vidět. Na to, aby se mi to povedlo, potřebuji součinnost ředitele úřadu, nějaká jednání už máme za sebou. Jsem hodně tvrdohlavý, mám vizi a chci se dostat k efektivitě. Brzy uvidíme, jestli se nám to povede.

Mají se tedy lidé čeho obávat?

Řekl bych, že k dobré práci patří zdravě roztřesená atmosféra.

Kraj si sám určuje, kolik zaměstná lidí?

Některé pozice rušit můžete, jiné ne. Celé si to jako společnost komplikujeme a zabetonováváme pracovní místa, ale když potřebujeme něco rozhýbat, máme problém. To, co bychom ve firmě vyřešili za dva dny, tady vezme třeba měsíc. Musíme umět podpořit ty, kteří jsou pro naše fungování zásadní, jako jsou lékaři nebo učitelé, ale zatím si tady pěstujeme skupinu lidí, která konstruuje nesmyslná opatření a pak hlídá jejich dodržování. Je tady spousta schopných a šikovných lidí, ale taky řada úředníků, kteří vám už ve dveřích řeknou, proč něco nejde. Na to já ale nejsem stavěný.

Řekl jste: Chci všechno znát po konkrétních položkách. Jde to vůbec?

Je to náročné. Nerad mluvím o něčem, čemu nerozumím. U nás ve firmě taky musím uživatelsky rozumět tomu, co děláme. Měl jsem tady jednání s ředitelem Jihočeské centrály cestovního ruchu, který přišel s rozpočtem, procházel jsem položky a viděl sumu na opravu automobilů – to se pak přirozeně ptám, z čeho ta částka vychází, když my ve firmě máme dvakrát tolik aut, a platíme za jejich servis dvakrát méně. Působil bych jako blbec, kdybych mluvil o něčem, čemu nerozumím, nebo jen předčítal text, který pro mě někdo jiný připravil. Proto i různé věci na Facebooku nebo volební noviny píšu sám.

Nehrozí z toho určité zahlcení?

Je to hukot. Něco jde, na počátku je to vždycky nápor, protože se seznamujeme s novými věcmi. Ale jakmile si to sedne, půjde to.

Kolik času trávíte denně bez telefonu v ruce?

Snažím se netelefonovat, když jsem s naším malým, sedmiměsíčním synem. Klid hledám taky se psy na vycházce, ale je pravda, že v pozici hejtmana musím telefon hlídat pravidelně.

Jste workoholik?

Neumím úplně odpočívat.

A manželka to zvládá?

Mám hrozně hodnou manželku, našel jsem v ní partnera, který mi pomáhá. Získal jsem s ní neskutečně silné zázemí, cítím se ve vztahu velmi dobře. Bez ní bych nebyl tam, kde jsem.

Vzal byste si sám sebe?

Snad se to se mnou dá vydržet.

Dozorujete spoustu věcí. Dokážete odpovědnost přenášet na lidi pod sebe?

Určitě, a dělám to. Ale o důležitých věcech musím vždycky vědět. Nejsem šikovný provozák, jsem člověk, který dává vize, ostatní motivuje a tlačí věci dopředu. Přicházím pořád s něčím novým, až tím ostatní otravuju. Tohle je moje role. Proto musím mít za sebou lidi, kteří to pak třeba dokážou zprocesovat. Jsem si vědom toho, co jsou moje slabiny. Jak v politice, tak v byznysu potřebujete tým, který si vzájemně vykrývá slabiny i silné stránky.

Jak vycházíte s bývalou paní hejtmankou?

Paní hejtmanka mě rychle vtáhla do procesů krizového řízení a myslím, že se jí trochu ulevilo, když z ní spadla zodpovědnost. V krizových chvílích odvedla velký kus práce, lidsky jsme si velmi sedli.

Co ostatní hejtmani, kteří tu byli před vámi? Jak hodnotíte jejich práci?

Honza Zahradník byl skvělý hejtman. Navíc v ohromné době, kraje se teprve tvořily a Honza byl jedním z nejoblíbenějších hejtmanů ze všech. Dominoval volbám i v dalších letech. Na Jiřího Zimolu mám svůj vlastní pohled. Měl velkou výhodu, že se k moci dostal v roce 2008, kdy ČSSD vyhrála volby na nemocničních poplatcích. Tenkrát by vyhrála volby každá tvář z billboardu ČSSD. Je řada jeho kroků, které považuji za velmi špatné a v mnohém se s ním neztotožňuji. Paní hejtmanka Stráská pak díky bohu spoustu věcí stmelila a chovala se nadstranicky. Lidsky si jí za to vážím.

V jaké fázi je rozpočet na příští rok?

Kdyby nebyl covid, očekávali jsme, že vybereme na daních 6,7 miliardy. Po první vlně jsme počítali s částkou 6,3 miliardy a teď s dopadem daňového balíčku jsme už pod šesti miliardami. Náš rozpočet ale bude postavený tak, že investice dosahují stejné výše jako v loňském roce, což považuji skoro za zázrak. Víc se obávám let 2022 a 2023, pokud se ekonomika rychle nezberchá.

Je pak možné, že kraj bude pracovat s dluhem?

Jihočeský kraj je nezadlužený a za to je třeba pochválit minulé vedení. Dluhy si brát nechceme. Navíc kraj má v předfinancování projektů z Evropské unie jednu miliardu. To znamená, že jsme ty projekty předplatili a ta miliarda se nám vrátí z EU. Jsme tedy v roli vlastní banky. Pokud bychom si museli půjčovat, máme tedy rezervu. Ale v příštím roce to vůbec nemusíme dělat.

Co jste pro příští rok škrtli?

Škrtali jsme věci, které nemusí být. Nebudeme teď třeba rekonstruovat chatu Mládí na Zadově, to teď považuji za zbytnou investici, kraj rozhodně nemusí budovat čtyřhvězdičkové penziony se saunovým světem. Spíš jsme hledali investice tak, aby se reálně uskutečnily. Úředníci sem někdy nosí projekty bez politických priorit pro kraj. Letos jemu tedy zvolili trochu jinou strategii, ptáme se: Máte pro to územní rozhodnutí nebo stavební povolení? Chceme investovat energii do věcí, u kterých víme, že je skutečně pořídíme. Třeba v loňském roce se řeklo, že investice pro letošní rok budou čtyři miliardy, ale nakonec proinvestujeme tak 2,9 miliardy, protože ostatní se nestihlo.

Která oblast dostane víc peněz než letos?

Budeme se snažit, aby to byla doprava. Vytvořili jsme navíc krajský investiční fond, který jsem sliboval ve volebních materiálech. Chceme tak městům a obcím pomáhat s jejich stavbami. Dneska tady byly hokejisté z Motoru, kteří říkají, že s nimi už osm let někdo jedná o tom, jak je potřeba opravit zimní stadion, ale nic se neděje. Pomůžeme městům s velkými investicemi. Ale chci, aby ty projekty byly připravené, dotažené do finále, včetně rozumných propočtů.

Lidé obecně vnímají jako krajská témata Šumavu, dostavbu dálnice nebo letiště. Co je podle vás klíčové krajské téma?

Dálnice region rozvíjí, spojuje ho s Rakouskem i Prahou. To je důležité pro byznys a tok života. Šumava je pro mě téma, do kterého vstupuji ze středové pozice, nejsem vyhraněný ekolog ani ten, kdo by chtěl něco stavět a ničit přírodu. Chtěl bych hledat spojení normálního života s přírodou. Na Šumavě nežijí lidé kvůli penězům, ale proto, že se tam narodili, jsou tam jejich rodiny, oni určitě netouží po tom, zničit prostředí kolem sebe. A letiště je jeden ze zásadních projektů, který je ovšem velmi špatně provedený. Takže nemám jedno hlavní téma, je tady spousta důležitých věcí. To letiště mě ovšem trápí hodně, teď nás čeká rozhodování, co s ním, protože roční provoz stojí skoro sto milionů. Majitelem už zůstává jen kraj a letecká doprava je na kolenou.

Jakým směrem se tedy letiště bude ubírat?

Nelze očekávat, že sem začnou hromadně létat asijští turisté. Spíš to bude o velké rozvaze, co s celou lokalitou tak, abychom ji opravdu využili, abychom nenechali zastavět pozemky a maskovali tím ztrátovost areálu.

Z několika zdrojů jsem slyšel, že se už asijští turisté nikdy nevrátí. Že je tahle doba jednou provždy pryč.

Tuhle informaci beru jako velmi relevantní. Optimismus některých politiků z pohledu provozu letiště jsem nikdy nesdílel. Regionální letiště jsou zátěž. Často to funguje tak, že letecká společnost si nechává zadotovat všechny sedačky, a platí je kraj. Přijde mi nefér, že tady někdo sliboval lidem cesty na dovolenou, ale neřekl Jihočechům, že si to budeme muset platit ze společného balíku, stejně jako platíme autobusy třeba z Budějovic do Strakonic.

Kolik to bude?

Půl miliardy ročně? Víc? Za to pak budeme létat do světa. To je velmi drahá legrace. Necháme zpracovat studie a ekonomiku, abychom si řekli, co znamená provoz letiště a v jakém modelu může fungovat. Musíme se o tom bavit otevřeně. A že se turistický ruch nemusí obnovit dlouhé roky ve smyslu tisícovek asijských turistů, to je prostě fakt. O to víc teď potřebujeme v cestovním ruchu investice typu akvaparku, IQ parku nebo legolandu. Soustřeďme se na něco, co k nám přiláká turisty z celé republiky a okolních států. Něco, kvůli čemu tu budou lidé chtít trávit i podzimní víkendy.