Sbírka keramiky v plné kráse
Pro slavnostní otevření jste připravili dvě výstavy najednou. Proč jste vybrali zrovna jejich spojení?
Tyto dvě výstavy naprosto skvěle reprezentují zaměření i spolupráci naší galerie. Výstava našich exponátů se jmenuje ČERNOBÍLÉ: NIC NENÍ A PŘITOM JE a letošní, již 29. ročník Mezinárodního sympozia keramiky v Bechyni má název MIMO KRUH / OFF-CENTER. Dohromady se potkalo šest instalací účastníků sympozia keramiky se 14 dalšími autory v našich sbírkách. Novou budovou otvíráme novou kapitolu v historii naší instituce, která nám umožní představit keramické sbírky celoročně – zatímco areál zámku byl přístupný jen v hlavní turistické sezoně. Současně chceme upevnit a dále rozvíjet naši spolupráci s Mezinárodním sympoziem keramiky.
K jakému pojetí vás prostor inspiroval?
K dispozici je „white cube“ (bílá krychle), jak se v žargonu muzeí a galerií označuje moderní volný prostor s minimem prvků, které by rušily vystavená díla. Se sálem lze pracovat za pomoci nosných sloupů tak, že lze prostor oddělovat do samostatných boxů či uliček. Ale pro naši ideu bylo prioritní prostor nikterak nedělit a nezakrývat, takže vedle sebe stojí oba projekty bez předělů a mohou spolu komunikovat. Zároveň respektují pomyslnou dělicí linku. Návštěvník může mezi expozicemi procházet svou vlastní cestou.
Vyřeší se nyní i problém s klimatickými podmínkami, který provoz galerie dříve limitoval?
V budově bývalého zámeckého pivovaru jsme mohli udržovat přirozené klima pro keramiku a plastiky, ale vlhkost tohoto prostředí neumožňovala vystavovat ani přechovávat díla náchylnější na změnu okolní teploty a vlhkosti. Nová budova nám umožní vystavit i malby či dřevěné sochy, ale dokonce i nejchoulostivější materiál, kterým je papír. Návštěvníci se proto mohou těšit na bohatý program, který již nebude limitován materiálem.
Líbí se mi myšlenka charakterizující novou výstavu: Černá/bílá i s „šedou zónou“. Napadá mě, že bílá může též symbolizovat nový začátek v novém objektu.
Přesně tak. Zahájení sezony v nové budově tématem kontrastního spektra bylo od začátku motivováno také touhou vymanit se z „šedé zóny“, ve které často hibernovala naše keramická sbírka mimo bohatou návštěvní sezonu. Nyní se ukazuje ve výběru těch nejprestižnějších autorů a jejich děl, která v neutrálním prostoru září bělostným porcelánem a černou glazurou, jaké silné zážitky můžeme nabídnout. Přinášíme zpět stálou expozici, která bude pravidelně obměňována tak, abychom mohli návštěvníkům ukázat, jak bohaté a barevné naše spektrum skutečně je. Zastoupení autoři čítají stálice české keramické scény, jako jsou Václav Šerák, Pravoslav Rada, Ladislav Švarc, Václav Dolejš, Pavel Knapek, Lisbeth Bartošová a Zdena Fibichová. K jejich jin komplementuje jang významných zahraničních umělců, jako Aisaku Suzuki, Renate Hahn, Magdalena Winiarska-Gotowska, Klaus Schultze, John Kudlacek, Marion Weiß-Munk a Bingül Başarir.
Upozorňujete na princip duality a vzájemného doplňování, díky čemuž vystavená díla dokážou navíc odrážet své protějšky a společně harmonizovat celý prožitek. Můžete to vysvětlit na příkladech?
Ideálním příkladem toho, jak instalace odrážejí své protějšky, jsou čtyři nástěnné reliéfy autorů Pavla Knapka a Zdeny Fibichové. Dvě Knapkovy reliéfní desky s názvy KŘÍŽENÍ BÍLÉ a PROSTUPOVÁNÍ jsou umístěny vedle sebe, protože spolu tvoří harmonickou dvojici geometrických tvarů a jemného stínování. Mohly by být ponechány samostatně, ale jsou doplněny na protější stěně dvojicí, která je pravým opakem harmonie. A to drobnou černou deskou Zdeny Fibichové s názvem BYLINY – RELIEF, zachycující jemné vertikální florální linie, a Knapkovou deskou HORA VÍTR s polygonálním dómem, osekanými ostrými hranami a chaotickým záhyby. Všechny čtyři desky jsou ukázkou dialogu geometrie a přírodního chaosu, kde každé dílo mluví samo za sebe svým jazykem, ale pro náš kýžený dialog je záhodné, když je postavíme proti sobě do dvojic.
Má některý z vystavených exponátů zvláštní příběh či původ?
Máme takové objekty hned dva. Prvním je sestava objektů ČERNÁ A BÍLÁ japonského umělce Aisaku Suzukiho. Právě tato čtveřice oblých a harmonických tvarů, ztělesňující jin a jang, inspirovala koncept výstavy a je také středobodem ve výsledné expozici. Jako partnera pro dialog jsme vybrali soubor s názvem PLACHETNICE Ladislava Švarce. Autoři společně odkazují na zahraniční přesah a setkávání kultur, které se vzájemně inspirují. Druhým dílem je drobná PLASTIKA, kterou vytvořila Magdalena Winiarska-Gotowska. Tato černá humanoidní okřídlená postava s výraznou bílou hlavou si vysloužila v galerii přezdívku „anděl s perlou“. Od roku 1979, kdy se dostala do sbírek AJG, nebyla zatím vystavena, takže jsme nesmírně rádi, že nyní přišel její čas. Je totiž jednou z mnoha „perel“, které naše sbírka ještě do budoucna nabídne.
Lze zmínit někoho z autorů, který do Bechyně patří bydlištěm, obdobím studia či díky tomu, že zde už vystavoval v minulosti?
V rámci zastoupených autorů pochopitelně nemůže chybět dvojice Pravoslav Rada a Václav Šerák, kteří jsou spjati s Bechyní mimo jiné hlavně tím, že stáli u založení Mezinárodního keramického sympozia v roce 1966. Rovněž jsou spolu s Ladislavem Švarcem hojně vystavováni v regionu jako mistři svého oboru. Dále nelze opomenout Zdenu Fibichovou, významnou českou sochařku a průkopnici zastoupení žen v této disciplíně. Její manžel Vladimír Preclík má v Bechyni muzeum dedikované jeho tvorbě, a to přímo v areálu zámku.
Můžete podrobněji popsat bohatství keramických sbírek Alšovy jihočeské galerie v Bechyni? Kolik čítají artefaktů a z jaké doby? V čem je tato sbírka unikátní?
Keramická sbírka Alšovy jihočeské galerie s pobočkou v Bechyni je nejrozsáhlejší sbírkou tohoto druhu nejen v České republice, ale dokonce celosvětově. Díky tomu, že stála u zrodu Mezinárodních sympozií keramiky, má naše instituce k dispozici častokrát kompletní ročníky, a může se tak chlubit sbírkou českých autorů, jihočeských rodáků i jedinečných děl umělců z celého světa. Ke dnešnímu dni evidujeme přes 2500 inventárních čísel, z čehož jsou zastoupena sympoziální díla od roku 1966 až po ročník 2016, dále dary a akvizice od soukromých osob, mnohdy i od samotných autorů či jejich dědiců. V Bechyni jsou uskladněny dvě třetiny celé sbírky, poslední třetina exponátů je uložena v depozitáři v Netolicích.
Čím to vlastně je, že Bechyně už tak dlouho přitahuje umělce zaměřené na keramiku?
Mezinárodní muzeum keramiky zde bylo založeno v roce 1967 jako instituce, která bude schraňovat a prezentovat umělecká díla z regionu s tradicí výroby keramiky a také díla, která vznikla na Mezinárodních sympoziích keramiky v Bechyni. První ročník těchto sympozií zorganizovali roku 1966 Lubor Těhník, Pravoslav Rada a Václav Šerák ve spolupráci s Bohumilem Dobiášem mladším a teoretikem Karlem Hettešem. Jedná se o nejdéle pořádané sympozium v Evropě, navíc konané bez přerušení, takže letos hostí už neuvěřitelný 29. ročník. Vystřídalo se na něm již přes 400 umělců. Tradice výroby keramiky v našem lázeňském městě sahá až do 16. století, ať už jde o výrobu hrnčířskou či později průmyslové zpracovávání sanitární keramiky. Bylo tedy záhodno, aby se zde keramici také někde školili. Proto zde od roku 1884 působí Střední uměleckoprůmyslová škola Bechyně, což je nejstarší školicí instituce pro zpracovávání keramiky v Čechách. Jsem hrdou absolventkou této školy a těším se, že s ní teď budeme spolupracovat ještě víc.
Rekonstrukce objektu pro Mezinárodní muzeum keramiky v Bechyni na adrese Novodvorská
301, kde byl dříve Dům služeb, stála cca 32 milionů korun a z naprosté většiny byla financována z evropských zdrojů (projekty IROP). Začala v roce 2018 s cílem vytvořit tam po rekonstrukci nové prostory pro stálou expozici i krátkodobé výstavy, vznikly také depozitáře pro uchování sbírkových předmětů keramiky. V plánu je zintenzivnit spolupráci se Střední uměleckoprůmyslovou školou v Bechyni, kromě programu pro školy se chystají též výtvarné workshopy a komentované prohlídky pro veřejnost. První větší akcí bude muzejní noc v září. Pobočka má celoroční provoz, zatímco v předchozím působišti na zámku mohla být otevřena jen pět měsíců v roce.
Keramika jako materiál současného umění a zkoumání mediálních přesahů je tématem 29. ročníku Mezinárodního keramického sympozia, jehož vyústěním je výstava děl Mimo kruh / Off-centre.
Myšlenka podpory a propagace volné keramické tvorby byla pro mezinárodní setkání v Bechyni podstatná již od jejich založení v 60. letech minulého století. „V této tradici pokračuje i letošní sympozium. Výstava je tedy nejen vystoupením ze zažitých hranic oboru, ale také ukázkou toho, jaké možnosti keramika nabízí v rámci současného umění,“ doplňuje ředitelka sympozia Eva Pelechová. Lidé spatří díla šestice umělců a umělkyň, kteří v Bechyni společně tvořili, od 16. července. Na sympoziu jsou zastoupeny tři ženy: Ivana Králíková žije ve Švédsku a používá hlínu při experimentálních i sociálně-kritických projektech. Mexická umělkyně Jimena Mendoza propojuje odkazy na ikonografii, literaturu, mytologii, vizi a představy o vesmíru. V performativních dílech Barbory Dayef se hlína objevuje zejména v surovém nevypáleném stavu, kdy slouží jednou jako přikrývka pro performera, jindy jako prostředek pro vznik antického sloupu. V galerii vystavuje také italský účastník Benátského bienále z roku 2017 Salvatore Arancio či Japonec Nao Matsunaga, který kombinuje keramickou hlínu se dřevem a malbou. V tvůrčím procesu umělce Marca Chiandettiho figuruje hlína jako stěžejní materiál, jeho dílo má konkrétní sociálně-politický přesah.
... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PODZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!
Podzimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!
Předplatné můžete zakoupit na send.cz