30 úspěšných let nejen v jihočeském regionu
Letos slavíte třicet let, tak je o čem vyprávět. Jak vlastně vznikla společnost PROXY?
Ladislav Dědeček: Brzy po sametové revoluci se rozhodly lokální rakouské poradenské společnosti vstoupit na český trh. Radily tehdy řadě rakouských výrobních, obchodních, spedičních a dalších firem a podnikatelům, kteří viděli na českém trhu, zejména v jihočeském regionu, svoje šance k dalšímu růstu. Proto tyto poradenské společnosti již v roce 1991 založily v Praze svoji dceřinou společnost. Na úplném začátku dnešní PROXY, a.s., stála z dnešních partnerů paní Šárka Adámková, která v roce 1991 byla „na zaučenou“ u poradenské kanceláře v Linci, a bylo logickým vyústěním, že po založení dceřiné společnosti v Praze přejde do managementu PROXY. Já jsem se stal v létě 1991 jedním z prvních zaměstnanců naší firmy a jak vidíte, vydržel jsem dodnes.
Ditta Hlaváčková: Kancelář v Českých Budějovicích byla založena v roce 1994. Přece jen v počátku byly našimi klienty až z 95 % právě rakouské společnosti. Kdekdo tu chtěl podnikat, ale nevěděl, jak to u nás chodí. Svoje podniky si zakládaly právě v jihočeském regionu. Náš rakouský partner pocházel z Lince, tak vznikla myšlenka založit pobočku přímo tady. Pro ně to byla ohromná výhoda, rakouští partneři nemuseli jezdit na jednání až do Prahy. A pro rakouské podnikatele také byla Praha „tak trochu z ruky“. Já jsem se v té době pohybovala v Praze a měla jsem určité pracovní kontakty s PROXY, a tak jsem jednoho dne přijala nabídku tehdejšího rakouského partnera, abych vedla nově vznikající pobočku v Českých Budějovicích. Od té doby jsou moje kroky spojeny natrvalo s PROXY. Jižní Čechy jsem si zamilovala, žiji zde již 27 let a na České Budějovice nedám dopustit. Ostatně která jiná kancelář může nabídnout klientům tak nádherný výhled na budějovické náměstí s poslechem zvonkohry z místní radnice? To už je jen bonus ke kvalitnímu poradenství, které u nás naši klienti samozřejmě získají.
Co bylo tehdy vaším úkolem?
Ladislav Dědeček: V počátku jsme neměli mnoho vlastních zahraničních či českých klientů, kteří by k nám nebyli posláni z Rakouska. Proto naším úkolem v počátku bylo doprovázet rakouské klienty při vstupu na české území. Podnikání v Česku bylo v plenkách, přijímaly se narychlo nějaké zákony, ale s těmi hned zamával rozpad federace a v život vstoupil úplně nový daňový systém od roku 1993. Tehdy nám výrazně pomohli naši rakouští kolegové, kteří nás vlastně učili, jak jednat se zahraničními klienty, brali nás spolu na jednání, kde jsme se učili stylu jednání i se zdokonalovali v němčině či angličtině. Učili nás psát stanoviska, aby tomu klienti rozuměli atd.
Ditta Hlaváčková: U mě to bylo stejné, jen s tím rozdílem, že jsem byla dosazena do funkce vedoucí kanceláře, a tak jsem měla od začátku na starosti i organizační věci se vznikem pobočky, nabírala jsem první zaměstnance, řešila jejich potřeby a problémy. Začínali jsme tehdy ve třech lidech. Dnes má naše budějovická kancelář přes dvacet lidí s potenciálem dalšího růstu.
Mluvili jste o rakouských klientech a jejich doprovázení na počátku 90. let. Měli ti lidé nějakou českou vazbu?
Ditta Hlaváčková: Výjimečně. Byly to zpravidla významné firmy, které cítily obchodní příležitost v Česku. Byly jedněmi z prvních podniků založených na našem území a dodnes se potvrzuje, že to bylo od nich opravdu výborné a prozíravé rozhodnutí. Většina těchto podnikatelů zůstala v regionu dodnes a rovněž zůstali i našimi klienty celých těch 27 let. A toho si velmi vážíme. No a někteří z nich vybudovali u nás opravdu velké a významné podniky, kde není výjimkou, že zaměstnávají přes 500 zaměstnanců, a stali se velkými hráči na trhu a významnými zaměstnavateli.
Co tedy ten doprovod konkrétně znamenal?
Ladislav Dědeček: Jak jsem již zmiňoval, v té době prakticky nikdo nic nevěděl. Nové zákony se přijímaly jak na běžícím páse, do toho rozpad státu a zase nové zákony, zejména pak kompletní změna daňového systému a prvně zavedení DPH. Zahraniční podnikatelé nejen že nerozuměli našim zákonům, ale samozřejmě neovládali češtinu. Byli proto rádi, že jejich rakouský poradce může nabídnout kompetentní služby přes své české kolegy. Předně jsme zajišťovali založení firem v České republice (a tehdy to nebyla otázka deseti dnů jako dnes, ale třeba dvou až tří měsíců). Zaváděli jsme finanční účetnictví, připravovali pracovní smlouvy, zpracovávali mzdy, převáděli výsledky firem do srozumitelné podoby formou různých reportingů, na konci roku jsme sestavovali účetní závěrku a daňová přiznání a tak dále. Dneska si říkám, že devadesátá léta byla ještě trochu partyzánština, spousta věcí teprve vznikala, tenkrát jsme šli cestou pokusů a omylů, což by dnes už nebylo akceptovatelné. Tak například jsme si na semináře do naší kanceláře zvali ministerské úředníky, dopoledne jsme od nich načerpali informace a rady, které jsme pak odpoledne tlumočili našim klientům.
Od té doby jste se rozrostli. Kolik máte dnes aktuálně poboček?
Ladislav Dědeček: Ano, za tu dobu jsme se přece jen „o trochu“ rozrostli. Máme dnes dvě poradenské firmy. V roce 1997 jsme založili ještě sesterskou společnost PROXY-AUDIT, s.r.o., která se zabývá výhradně poskytováním auditů a souvisejícím ekonomickým poradenstvím. Pobočky jsou teď tři. Praha, České Budějovice a od roku 2019 i Klatovy. Dnes zaměstnáváme ve všech pobočkách na 75 pracovníků, z čehož je významný počet daňových poradců, auditorů a účetních.
Proč právě Klatovy?
Ditta Hlaváčková: Jeden z našich partnerů pochází z Klatov, je to navíc výborný daňař i právník, který hovoří německy i anglicky. Přišla nečekaná nabídka pronájmu do nově rekonstruovaných historických prostor. Sídlili jsme nejdříve na náměstí v bance, teď jsme již rok nově na nejkrásnějším místě, jaké jsme mohli mít, tedy kousek od náměstí. Součástí domu je i rotunda. Klientům v legraci říkám, že „jdeme po pivovarech“. V Budějovicích je to jasné, Klatovy jsou kousek od Plzně, no a v Praze, tam jsme rovnou pár set metrů od smíchovského pivovaru.
To jsme se už posunuli do současnosti. Kdo dneska vlastní PROXY?
Ladislav Dědeček: V roce 2003 se náš tehdejší rakouský partner rozhodl podnikat v Česku jinou formou. Naše kancelář měla být uzavřena. Rozhodli jsme se, že využijeme překvapivé nabídky našich vlastníků na odkup společnosti a převzetí tehdejším představenstvem. Na jaře 2003 tak byl proveden tzv. management by out a od té doby je PROXY čistě českou společností.
Ditta Hlaváčková: Já jsem tehdy měla týden po porodu, stejně jako paní Adámková v Praze. Do toho jsme přebírali závazky v řádech milionů korun. Musím říct, že ve mně byla malá dušička, když jsme to podepisovali. Nikdo nevěděl, co bude. Zásadní ale bylo rozhodnutí pana Dědečka, který řekl, že do toho půjde, od toho se pak odvíjely další události. Pro mě i moji kolegyni, mateřská nemateřská, začala tvrdá práce.
Ladislav Dědeček: Podstatné pro náš budoucí, a tedy i dnešní úspěch bylo, že se nám povedlo udržet důvěru klientů. Pro ně bylo nakonec zásadní, že se nezměnilo jméno firmy ani její vedení a rovněž že zůstali téměř všichni naši pracovníci, kteří projevili velkou loajalitu k naší firmě a bez kterých bychom se neobešli. A hlavně nás podrželi prakticky všichni naši dosavadní klienti, kteří nám v mnoha případech i fandili. Řada z nich s námi zůstává celých těch dvacet pět i třicet let, což se v dnešní době už moc nevidí a za což jim mnohokrát děkujeme.
Ditta Hlaváčková: Ano, důležitá byla reakce klientů, a ta byla vesměs pozitivní. My jsme měli v té době s řadou klientů uzavřené dlouhodobé smlouvy, a to nám dávalo do budoucna určitou jistotu. Velmi nás potěšilo, že klienti neřešili změnu vlastnictví, ale dosavadní kvalitní práci našich lidí.
Ladislav Dědeček: Ale abych se vrátil k původní otázce. Od roku 2003 naše společnosti jen vzkvétají. Zažíváme nepřetržitý osmnáctiletý růst – počtem zaměstnanců, výší obratu i hospodářského výsledku. Musíme samozřejmě myslet na budoucnost, a my jsme se přece jen za těch třicet let trochu „vyčerpali“. Proto postupně rozšiřujeme náš tým partnerů o další loajální spolupracovníky, kteří se o úspěch našich společností významně zasloužili. V tuto chvíli vlastní obě naše společnosti devět českých partnerů.
Bavíme se o společnosti PROXY. Ale ve vašem logu se objevuje HLB. Co to znamená?
Ladislav Dědeček: Tak určitě to nejsou počáteční písmena jmen zakladatelů, jak to obvykle bývá. V době, kdy jsme se stali ryze českou společností, ale téměř se 100% zahraniční klientelou, jsme museli nějak řešit naše odborné mezinárodní zázemí. Tehdy se ještě někteří zahraniční podnikatelé ohlíželi na to, jestli má jejich poradce za sebou renomovanou zahraniční kancelář, které mohou důvěřovat. Proto jsme i my potřebovali ukázat určité zahraniční pozadí. Ale podstatnějším důvodem bylo, že při práci pro zahraniční klientelu potřebujeme i poradenství zahraničních kolegů. Obojí jsme našli v řetězci nezávislých poradenských firem HLB se sídlem v Londýně. HLB sdružuje asi 750 kanceláří ve více než 150 zemích světa, a to už nám dává velké možnosti podílet se na mezinárodních projektech a radit se s tisíci odborníky z celého světa. Ale o tom může nejlépe pohovořit paní Hlaváčková, která nejvíce využívá služeb našich zahraničních kolegů v rámci společných projektů.
Ditta Hlaváčková: Tak předně se od té doby silně změnil podíl našich klientů od německy mluvících (tehdy až 95 %) k anglicky mluvícím. Dnes je podíl německy a anglicky poskytovaného poradenství zhruba vyrovnaný. To nám „angličtinářům“, s horší němčinou, vyhovovalo. A naopak naši výborní „němčináři“ se alespoň museli zdokonalit v angličtině. Hlavně nás ale členství v HLB posunulo k jiným poradenským dimenzím. Účastníme se řady mezinárodních daňových i auditorských projektů. A já jsem hrdá na to, že některé projekty jsou vytvořeny a řízeny od nás. Např. můj současný projekt zahrnuje v sobě nutnou účast kolegů ze 17 zemí světa. Kromě významných právnických společností poskytujeme poradenství např. i pro sedm prestižních univerzit v České republice. Jejich profesoři a vědci vyjíždějí do zahraničí na nějakou dobu, nebo naopak do Česka přijíždějí kolegové z jiných zemí při práci na mezinárodních projektech, a všichni tito lidé potřebují řešit svoje daně v České republice i v zahraničí. A s daněmi souvisí i problematika jejich pojištění – sociálního i zdravotního. Na to jsou specifické mezinárodní předpisy, kterým málokdo rozumí. My máme možnost nahlédnout pod pokličku mezinárodních předpisů díky spolupráci s našimi kolegy z HLB. Je to vlastně práce tady na krásném jihu Čech, ale setkáváte se s celým světem.
Dá se obecně říct, že právo je jinde jednodušší než u nás?
Ditta Hlaváčková: Spíš jiné. Třeba v Americe nemáte klasickou pracovní smlouvu, jakou známe my. U nás spoustu věcí hlídá zákoník práce, ale ve Státech můžete odejít z práce ze dne na den. Ne zcela se mi například dařilo vysvětlit kolegům, že u nás máme ochranu zaměstnanců danou zákoníkem práce. Američané také nechápou, že existuje něco jako DPH a další hlášení. I z pravidel našeho systému sociálního a zdravotního pojištění jsou opravdu vždycky v šoku. Na druhou stranu je řada zemí, které jsou ještě více byrokratické než Česká republika. To je případ třeba Francie nebo Belgie. Nakonec i v Americe musíte třeba vyplňovat zcela prázdné formuláře, protože je zákon vyžaduje.
O HLB PROXY je slyšet a vidět i jinak. Nepřehlédnutelné je vaše spojení s českobudějovickým hokejem. Co nám k tomu řeknete?
Ladislav Dědeček: Partneři PROXY se dlouhodobě řídí heslem „Vydělej a nech vydělat“. Sami jsme ve své době potřebovali podporu, které se nám většinou dostalo, a tak tuto podporu sami poskytujeme dál. Podporujeme začínající podnikatele a rádi necháme vydělat dalším českým podnikům a podnikatelům. Uvědomujeme si ale současně, že jsou mezi námi tací, kteří se bez pomoci neobejdou, nebo kteří nejsou schopni si sami vydělat, což se týká i většiny neziskových organizací. Ctíme tak svoji společenskou odpovědnost vůči světu kolem nás. Podporujeme řadu organizací z oblasti sociálních služeb, hospice, ale i sportovní aktivity (nejen budějovický hokej, ale i mládežnický klatovský hokej). Zejména uplynulé dva roky byly výživné – podporovali jsme zdravotníky a záchranné složky v průběhu covidových vln, naposledy jsme troškou přispěli i k nápravě škod po tornádu na Moravě a mohl bych pokračovat.
Ditta Hlaváčková: No a ten českobudějovický hokej, to je samozřejmě naše jihočeská srdeční záležitost. Kdo trochu zná nedávnou historii Motoru, jistě pochopí naši aktivitu v jeho podpoře a rozvoji. Jihočeši jsou patrioti, budějovický hokej milují, a i my na hokej rádi chodíme. Když nás před časem oslovilo vedení Motoru se sponzorskou smlouvou, prakticky jsme neváhali ani minutu. Udržení prvoligového hokeje v Českých Budějovicích je přece v zájmu každého jihočeského fanouška. K našemu třicetiletému výročí nám tak gratuluje i HC Motor České Budějovice – tak, jak fandíme my jim, fandí také oni nám.