Rodokmeny od mojedejiny.cz

Je důležité obklopovat se krásou i ji vytvářet

Jak souvisí rozvoj turistiky a krajinomalby? Proč může být snadno přehlédnutelný detail klíčem k pochopení celého díla? Na koho se zaměřuje edukace v galeriích? Odpovědi na tyto a další otázky jsou cestou k tomu, aby návštěvníci galerií objevili souvislosti, které vyprávějí příběhy obrazů, soch a dalších artefaktů. V Alšově jihočeské galerii jim spoustu různorodých příležitostí, jak poznávat a také vlastnoručně tvořit, dává edukační oddělení, které vede Andrea Chrastinová.
Alena Binterová, Foto: Milan Havlík
09. Červen 2022 - 19:47

Když Alšova jihočeská galerie v Českých Budějovicích v roce 2019 zrekonstruovala bývalý objekt Sparty v Puklicově ulici, vznikl tam i výtvarný ateliér pro veřejnost. Jaký je o něj zájem?

Obrovský, a to od samého počátku. Máme tři skvělé lektorky, které s sebou do ateliéru přivedly i řadu svých studentů a studentek, čili kapacita byla velmi rychle naplněna. Kromě nejmenších dětí máme programy pro všechny věkové kategorie včetně seniorů, a to pro začátečníky i pokročilé. Poskytujeme přípravné kurzy k přijímačkám na střední nebo vysoké školy. Držíme skupiny v počtu kolem deseti lidí, aby se lektorka mohla každému věnovat. Objekt Sparty je skvěle vybavený a má velká okna, je v něm tedy krásné světlo. Je zařízený velkými pracovními stoly i malířskými stojany, ale lze tam i tkát, kašírovat, vyrábět z kamínků či drátů, máme i keramickou pec. Ještě pořídíme grafický lis s velkým stolem a budeme moci vyučovat i hlubotiskové techniky.

Čím si vysvětlujete, že lidé mají ve svém volném čase tak velkou chuť tvořit?

Nabízíme řadu kurzů pro lidi, kteří chodí do práce a k nám se dostanou až pozdě odpoledne nebo večer. Je na nich poznat, že si po práci potřebují vyčistit hlavu. Dnešní doba je hodně zaměřená na výkon, je nutné být efektivní a v krátkém čase dospět k výsledku, který je vidět a někdo jiný ho může ohodnotit. To všechno na nás klade velké nároky a vytváří tlak. A právě umění, které vzniká úplně opačným způsobem, přináší člověku úlevu a odreagování.

Tvůrčí proces neznamená tlak na výkon?

V našem ateliéru ne. Snažíme se o takové prostředí, v němž člověk snadno přeladí a odpočine si. Není to škola, kde lidé musí plnit úkoly. Když někdo zrovna nemá tvořivou náladu, nevadí, nenutíme ho. Může jen pobýt v příjemné atmosféře, sledovat ostatní nebo si třeba číst. Zastaví se a užije si chvilku klidu. Třeba si najde něco jiného, co ho zrovna zaujme – nemusí se věnovat stejnému tématu jako jeho skupina. Je pro nás důležité zachovat individuální přístup, protože tak chápeme podstatu umění. Vysvětlím to na osobním příkladu: Když se věnuji tvorbě, je to čas, který trávím podle sebe, výsledkem je moje sebevyjádření, které by nemělo podléhat hodnocení druhých. Díky tomu dostávám šanci být absolutně autentická a může dojít i k nějaké formě sebereflexe a pochopení emocí, které zrovna prožívám.

Může mít umění i léčivé účinky?

Rozhodně. Někteří lidé mají potřebu estetiky, může být pro ně důležité obklopovat se krásou, vnímat ji a podílet se na jejím vzniku. Ale i hodně tvořivý člověk si na něco takového udělá čas jen zřídka. Znáte to určitě sama: přijdete domů z práce a čeká na vás vždycky něco, co je třeba vyřešit, opravit či zařídit, nebo už nemáte sílu na nic a chcete jen odpočívat. Navíc je pro kreativitu třeba určité zázemí. To je výhoda ateliéru, kde je všechno nachystané a nic člověka nerozptyluje. Moc důležitá je také jeho atmosféra – naše lektorky pracují velmi intuitivně a chválou nešetří. Jejich láska k umění, talent i nadání pracovat s lidmi jsou opravdu výjimečné. Tvůrčí proces je hojivý tím, že umožňuje vyjádřit se a udělat radost sobě i někomu jinému. Nebo může naopak dojít k potřebné katarzi. Setkávání při podobných činnostech lidi spojuje a pomáhá jim rozvíjet sociální kontakt. Díky tomu máme například obrovský zájem o seniorské kurzy.

Právě ta šance společně tvořit asi v období pandemie lidem z vašich kurzů hodně chyběla.

Měli jsme na jaře 2020 rozjeté všechny kurzy, a náhle se hrozně rychle začalo vše omezovat. Pořídili jsme si ochranné štíty, šili roušky, lektorky vyráběly penály na výtvarné pomůcky, zkrátka snažili jsme se tu dobu překlenout kreativně. Jenomže pak jsme zjistili, že není nač se připravovat, protože musíme na neznámou dobu ateliér zavřít. Rozvolnilo se až v červnu, kdy naše kurzy končí. Čekat jsme nechtěli. Snažili jsme se tedy studentům část výuky různě nahradit. Učili jsme online, a když už to situace dovolila, připravili jsme plenéry a letní příměstské tábory. V září jsme kurzy opět zahájili, ale s postupujícím podzimem začalo být rychle zle. Ten rok byl pro kulturu a umění hodně náročný. Situace přinesla velký hlad po kreativitě a společném tvoření.(...)

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V JARNÍM SPECIÁLU ČASOPISU BARBAR

 

 

Jarní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz