Kulturní Budějovice: inspirací je Plzeň

Když se v září 2010 Plzeňané dozvěděli, že jejich metropole bude o pět let později Evropským hlavním městem kultury, uspořádali oslavu „Pilsen open up!“ neboli „Otevři si Plzeň!“ Odkaz na pivo je tu patrný. Město, vždycky trochu konzervativní a možná lehce unavené průmyslem, ale slibovalo i to, že je načase začít konečně žít a radovat se.

Oslava trvala jen krátce, bylo nutné začít pracovat, naplnit vize a projekty, s nimiž Plzeň porazila Ostravu. A neměla to vůbec snadné. Chyběly peníze, řešily se personální kapacity a nejrůznější přešlapy. V roce 2012 dokonce zaznívaly hlasy, aby se západočeská metropole svého titulu vzdala. Zatímco v poražené Ostravě už totiž měli přístavbu Divadla loutek, Janáčkova filharmonie hrála v bývalém plynojemu, a zatímco pokračovala revitalizace Dolní oblasti Vítkovic, Plzeň neměla ani finance na akce, které se tu měly o tři roky později rozběhnout. Samozřejmě to prosáklo na veřejnost, takže se lidé začali nahlas ptát, jestli nebude lepší titul vrátit než si utrhnout ostudu.

DIVADLO ANO, SVĚTOVAR NE

Nicméně, žádný titul se nevracel, finance se nějak poskládaly, část projektů – i když ne všechny, se zrealizovaly. Plzeň měla tři velké plány. Postavit nové divadlo s hledištěm pro pět set diváků. To se podařilo. Zrekonstruovat Světovar, areál bývalého plzeňského pivovaru, který fungoval od roku 1910 do roku 1930. Vzniknout tu měl městský archiv a také kulturní fabrika, která by hostila všemožné akce. To se nepodařilo. A postavit městskou galerii. To se také nepodařilo.

Problémem byly – opět – finance. Rekonstrukce Světovaru se totiž prodražila kvůli nebezpečnému dehtu a nutnosti prostor nákladně sanovat. Velká část kulturního programu se proto uskutečnila v bývalém dopravním depu v Cukrovarské ulici, v části prostoru Papírny. Za první rok své existence přivítal areál kolem 115 tisíc návštěvníků. Vedle kulturních akcí tu vzniklo třeba Centrum kreativního podnikání, sdílené dílny Makerspace, coworkingový prostor, umělecká rezidence, kavárna, tržnice nebo komunitní zahrada.

DEPO2015, ačkoli původně vůbec nemělo být součástí EHMK 2015, se nakonec stalo nositelem řady udržitelných projektů. „Zmíním ty nejdůležitější. Je mezi nimi například BLIK BLIK – festival světla a umění ve veřejném prostoru, který každým rokem roste. Stejně tak jako streetartový festival WALLZ. Úspěšná je i spolupráce s bavorskými kulturními partnery, stejně jako nízkoprahová akce Evropský den sousedů. Radost mi dělají i naši partneři, kteří fungovali buď paralelně, nebo trochu navzdory EHMK, na mysli mám například Moving Station nebo Papírnu. Radost mám i z menších iniciativ, jako je Žongléros Ansámbl, který provozuje úspěšné Cirkularium, nebo spolek Pěstuj Prostor,“ říká Jiří Suchánek, ředitel kreativní zóny DEPO2015.

Bohužel, vedle rekonstrukce Světovaru ztroskotaly i plány na výstavbu galerie, která městu dlouhodobě chybí a plánuje se už skoro dvacet let. Na budovu se město snažilo získat finance, pomoci měly evropské fondy, ale nevyšlo to. O výstavbě se diskutuje dosud. Podle nové studie, kterou si nechalo nedávno zpracovat vedení Plzeňského kraje, by stavba nyní vyšla na 1,5 miliardy korun. Další desítky milionů by spolykalo její vybavení. Tento projekt tedy prozatím zůstává u ledu.

Z budov, které nadále slouží kultuře, tak po EHMK2015 zůstalo Plzni jen už zmíněné DEPO2015 a nové divadlo. „Oba prostory budou Plzni sloužit mnoho desetiletí. A jsou důkazem, že jsme se s nimi trefili do toho, co obyvatelé i návštěvníci potřebují. DEPO2015 poskytuje zázemí festivalům, v jeho industriálních prostorách i na nádvoří se konají velké koncerty, výstavy, besedy s promítáním filmů nebo trhy, a současně je centrem pro podnikatele v kreativních oborech,“ uvádí ministr kultury Martin Baxa, který byl v době příprav a realizace EHMK primátorem města Plzně, respektive náměstkem primátora města Plzně pro oblast kultury.

TO NEHMOTNÉ, ALE KULTURNÍ

Samozřejmě, titul EHMK neměl městu pomoci jen k zázemí pro kulturu, ale celkově pozvednout situaci, podnítit nové projekty a akce. To se podle zasvěcených podařilo. „Pro pamětníky je změna jistě patrná. Plzeň oproti stavu před rokem 2010 zkrásněla, rozvinula svoji gastronomickou scénu, turistické cíle i nezbytnou infrastrukturu – například přibyly parkovací domy. Do jaké míry je to přímý vliv EHMK, není samozřejmě možné určit, nicméně stalo se to a dá se říci, že to bylo součástí dlouhodobé strategie města,“ konstatuje Jiří Suchánek a dodává: „Myslím, že Plzeňané také změnili způsob, jakým nahlíží na kulturu, která se přesunula z kamenných budov do veřejného prostoru. Obyvatelé jsou podle mě aktivnější, více se zapojují do dění kolem sebe.“

Že titul městu pomohl, vnímá například i Eva Maříková, autorka facebookové stránky Dvěma očima, která už řadu let sdílí kulturní a gastronomické tipy. „Jenže pak najednou byla jedna akce přes druhou a menší věci a počiny trochu zapadaly, ocitly se mimo scénu. To mě spíš mrzelo a mrzí. DEPO2015, které je symbolem titulu, je skvělý prostor, ale vlastně tam skoro nechodím. Když už, tak spíš na skleničku než na konkrétní akci,“ říká.

Podle Martina Baxy byl velkým milníkem už samotný zisk titulu v roce 2010. „Tehdy se začalo pracovat na přípravě projektů. Stovky Plzeňanek a Plzeňanů chystaly akci, která svým rozsahem neměla do té doby v České republice obdoby. Díky tomu měli všichni, kteří byli do projektu zapojeni, úředníky města a krajem počínaje a kulturními aktéry konče, unikátní možnost se mnohé naučit, pomoci Plzni během roku 2015 k mimořádné prezentaci na světové úrovni a zanechat v ní nové veřejné prostory, které dále žijí,“ konstatuje.

STOJÍ TO ZA TO – I BEZ TITULU

Ostrava v roce 2010 titul nezískala o jeden hlas. Přesto se jí podařilo zvládnout některé projekty, které si naplánovala. Plzeň titul získala. Přesto některé projekty – třeba galerii nebo Světovar – nedotáhla do konce. Ale to nevadí. Vnímavý pozorovatel může v obou městech vidět posun. A to je to zásadní.

Navíc, už samotná příprava projektu EHMK je náročný a mimořádný proces, který přináší zkušenosti, jež pak město mohou posunout. „Tým se musí zamýšlet nad koncepcí rozvoje města v horizontu mnoha let s vědomím toho, že projekty musejí být i po ukončení udržitelné. Další věcí je rozvoj turismu, a to jak v roce samotného EHMK, tak v těch následujících,“ říká Martin Baxa.

Jiří Suchánek pak upozorňuje, že projekt EHMK je náročný, a to i pro tak velké město, jako je Plzeň. „Mám na mysli nejen kulturní sektor, ale i složky magistrátu, potažmo krajské samosprávy. Už jenom pro účely kandidatury spolu musí tyto subjekty mluvit, koordinovat svoji činnost, nastavovat si cíle a prostě spolupracovat. To zní jako samozřejmost, ale kdo se v těchto vodách pohybuje, tak ví, že úplně není. Kandidatura, potažmo získání titulu sjednotí síly a díky tomu dokážete v rekordních časech zrealizovat projekty, které by jinak trvaly podstatně déle nebo by se nestaly,“ říká.

Titul je podle Suchánka katalyzátorem vnitřní změny, která je okořeněna mezinárodní značkou. Ta už zůstává městu natrvalo. „Kyselým jablíčkem je ale finanční nákladnost. Investice do projektů se zpravidla násobně vyplatí, ovšem v časově delším horizontu, a především státu na přímých daních. Zkrátka, projekt je to pekelně složitý, náročný, dlouhý a politicky riskantní, nicméně stojí za to jít do kandidatury naplno,“ dodává.

S tím souhlasí i Martin Baxa. „Vzpomínám si, že ačkoli to mnohdy nebylo snadné, Plzeň projektem žila. Lidé se těšili, byli na město pyšní, a ten pocit sounáležitosti, který byl našemu městu vždy vlastní, se ještě posílil. Jednoduše řečeno, měli jsme na čem stavět a díky tomu jsme mohli město dále rozvinout,“ uzavírá.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz